Politika

Velikost textu:

Zdeněk Zbořil: Politická podstata zla

Hledáním objeveného bychom mohli, s jistým pochopením pro současné dění nejen ve světě, ale i u nás doma, najít nejen v citaci britské autorky Valerie Stivers na webu Prvnizpravy.cz 7/5 2026.

Zdeněk Zbořil, politolog

8. května 2026 - 02:20

Již v devadesátých letech minulého století, se podobně s tímto tématem setkali František Koukolík a Jana Drtilová (viz Vzpoura deprivantů: o špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci. Praha 1996), která se tehdy dokonce objevila na seznamu povinné literatury studentů politologie FFUK, píše Zdeněk Zbořil v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Velkým se stalo toto téma polskému psychiatrovi Andrzeji Lobaczewskému, který v roce 1977 emigroval do Spojených států. Setkal se tam se Zbigniewem Brzezinským, poradcem prezidenta Jimmy Cartera, který mu sice pomohl působit na akademické úrovni, ale jeho nápadu zabývat se patologickými rysy politiky nepřál. Nemohl však zabránit popularizaci a uvedení pojmu ponerizace (od řeckého poneros -zlo) do studií politiky, naposledy někdy okolo roku 2005/7.

Jeho duchovního dědictví se ujal a jej aktualizoval Michael Rectenwald, bývalý profesor New York University, který napsal studii Political Ponerology. The Science of Evil, Psychopathy, and Origins of Totalitarianism (2017). Ten studoval původně Lobascewskim zničené rukopisy knih a textů, jejichž hlavním mementem, podle našeho názoru, je teze, že ….„…morálka a humanismus čelí neúprosné nenasytnosti zla….A poznání podstaty a účinků na jednotlivce a skupiny se jeví jako jediný účinný prostředek na jeho překonání.“

V Recktenwaldově interpretaci je ponerizace vliv patologických lidí na jednotlivce i skupiny, u kterých dojde k přijetí patologického uvažování a hodnot. Jeho názory jsou zřejmě i účelově, vzhledem k jeho původně kritickému a anti-trumpovskému vidění americké politiky, ale přesto si můžeme dovolit na ně upozornit, protože nejsou jen jednostranně hodnotící a jeho kritika americké politiky se postupně proměňovala. Až dosáhla radikálně kritické polohy.

Reckenwald v roce 2017, a to je zde důležité datum, říká „Je nejvyšší čas, aby se americký lid postavil čelem proti tvrdé realitě.“ A pak už to jde rána za ranou.

Americký lid je pod ponerologickým vlivem nepřerušené řady politických klik, jejichž ústředním organizačním principem je nekonečná válečná ekonomika.

…Spojené státy americké byly nepozorovaně transformovány do vojenské odnože Nového světového řádu, která již více než sto let vede četné nevyprovokované agresivní války. Tyto vysoce destruktivní a smrt rozsévající války byly vedeny ve jménu amerického lidu a za jejich daňové dolary. Tudíž Američané jsou na základě jejich nečinnosti a lhostejnosti spoluviníky v těchto neštěstích. (cit.d.)

Ve světle tohoto kritického pochopení si obyvatelstvo USA nese hlubokou karmickou odpovědnost za tak velké množství bezohledné smrti a ničení po celé planetě. Přesto není nikdy pozdě zvrátit průběh „psychopatokracie“, díky které se americká federální vláda stala nástrojem státu ve státě. (ibid.)

A ptá se dále, jak říká otázkou za $64.000 pro rok 2017, …zastaví prezident Trump války? Ukončí nekonečnou válečnou ekonomiku tak, jak slíbil během své předvolební kampaně?

Za Trumpův nejdůležitější volební slib v kampani 2016 považuje, že „během volebního cyklu učinil kandidát Trump mnoho významných slibů, ale jedním z nejdůležitějších byl jeho závazek vůči světovému míru a mezinárodní spolupráci. Uzavření míru s Ruskem bylo základním stavebním kamenem Trumpovské zahraniční politiky.“

A dodává, že důvodem proč nedošlo k jejich naplnění bylo, že „,,,drtivá většina agentů státu ve státě, byla záměrně a nenávratně ponerizována“. (cit.d.)

To, že bylo něco nebo někdo „ponerizováno“, znamená v užším slova smyslu, že osoba nebo skupina již nejsou schopni rozlišovat mezi zdravými a patologickými myšlenkovými procesy a logikou. Jednotlivec již není schopen rozlišovat mezi správným myšlením a deviantním myšlením. (ibid.)

Nejvíce a do očí bijícím příkladem ponerizace je kompletní ovládnutí levice neslavně proslulým a nevykořenitelným psychopatem Georgem Sorosem. Ale není to jen Sorosova mašina, která tu pracuje. Ve skutečnosti existuje obrovská síť šílených zločineckých psychopatů, kteří jsou propojeni s mnoha Sorosovými organizacemi, z nichž všechny jsou přímo nebo nepřímo propojeny se státem ve státě. (tamtéž)

Samozřejmě, stačí se podívat na politickou kampaň 2016, která odhaluje úplnou ponerizaci Demokratické strany. Kandidátka Hillary R. Clintonová a její manžel Bill, předseda kampaně John Podesta, prezident Barack Obama s manželkou Michelle, viceprezident Joe Biden, kandidát Tim Kaine, Nancy Pelosiová, Charles Schumer, Harry Reid a další se představili jako herci ďábelských postav ve skutečném „film noir“, inspirovaným Edgarem Allanem Poeem a Franzem Kafkou. (ibid.)

Opravdu už není možné, aby to bylo ještě zlomyslnější a ošklivější, hanebnější a odpornější než to, čeho byl celý svět svědkem během prezidentské kampaně 2016. Celý volební cyklus a období do inauguračního dne, bylo zdaleka nej-nezdvořilejším a nejvíce pobuřujícím v celé historii USA. Na otázku proč tomu tak je odpovídá neméně radikálně a předpokládá, že po roce 2017 budeme nevyhnutelně svědky další degenerace.

Důvodem je, že různé „politické kliky šílených zločineckých psychopatů“ jsou zodpovědné za tento rychle se zhoršující stav. A vyslovuje hypotézu, jak to funguje.

Prvnizpravy.cz - Zdeněk Zbořil: Hra o letadlo

Ústřední zpravodajská služba (CIA) tvoří samotnou páteř státu ve státě. Pouze poté, když pochopíme, odkud CIA skutečně pochází, a jak byla původně vytvořena, bude možné správně pochopit všudypřítomnost postmoderní ponerizace. Dle následujícího (modelu): „Úřad strategických služeb (OSS) byl válečnou zpravodajskou službou Spojených států během druhé světové války, a předchůdce moderní Ústřední zpravodajské služby (CIA)…. Další funkce OSS zahrnovaly používání propagandy, podvratnou činnost a poválečné plánování.“]

A konečně několik poznámek i k české současnosti: „Ještě více znepokojující bylo, když se CIA na konci druhé světové války prostřednictvím realizace operace Paperclip stala konečným domovem mnoha nacistických agentů. Jedním z těch nacistů byl Reinhard Gehlen, který je na internetových stránkách CIA popisován následovně:

„Generál Reinhard Gehlen, bývalý šéf nacistických protisovětských zpravodajských operací, byl zaměstnán americkou armádou a později CIA, aby řídil 600 bývalých nacistických agentů v sovětské zóně okupovaného Německa. V roce 1948 ředitel CIA Roscoe Hillenkoetter převzal kontrolu nad takzvanou Gehlenovou organizací.“ (cit.d. www.cia.gov )

Co tato stránka na internetových stránkách CIA opomíjí je, že operace Paperclip (OP) dovezla mnohem více vysoce postavených nacistů, než již veřejně známých vědců, inženýrů a techniků. Gen. Gehlen je dokonalým příkladem těchto vysoce postavených zpravodajců, kteří nejenže se dostali do Spojených států bez potíží, ale navíc si vybudovali velmi specifický prostor uvnitř americké zpravodajské komunity. (ibid.)

Zde se ponerizace americké vlády zrychlila nevídaným tempem. Protože hrozba Sovětským Svazem, použitá po druhé světové válce ke strašení těmi, kteří řídili CIA, byla efektivně využita k tomu, aby si (CIA) nad všemi udržela kontrolu. Nacistický režim v Německu měl skutečně strach z komunistického vedení SSSR. Někteří historici dokonce uvažovali, že Adolf Hitler napadl Rusko jako důsledek jeho trvalého strachu a nenávisti vůči všemu, co má něco do činění s marxismem a komunismem. Bylo to neúnavné rozdmýchávání stejného strach nahánějícího postoje na americké straně, který byl zodpovědný za vznik filozofického základu pro studenou válku, obzvlášť tak, jako to bylo agresivně prosazovanou Firmou (The Company, pozn. překl., jak je CIA známa ve zpravodajských kruzích).

Jaká je pointa, ptá se nakonec Michael Recktenwald. Kritickou pointou je, že náborové politiky CIA (a NSA, DIA, DHS a všech dalších 13 amerických zpravodajských agentur) vyrostly z tohoto prostředí strachu a úzkosti, paranoii a podezírání. Kdykoliv tomu tak je, tak se ti, kteří jsou u moci, vždy přikloní k náboru a najímání jednotlivců, kteří jsou stejní jako oni. Vzhledem k tomu, že představitelé CIA byli v takové míře ovlivněni nacisty rekrutovanými během OP, přijali jejich lustrovací proces pro všechny budoucí agenty a manažery. (ibid.)

A k tomu se ptá, proč musí být CIA rozpuštěna?

Hlavním faktem je, že vrána k vráně sedá. Psychopat se téměř vždy přikloní k náboru podobně smýšlejících psychopatů. Sociopat udělá totéž. Pro nacisty je mnohem pohodlnější najímat nacisty, stejně jako komunisti najímají komunisty. Proto má CIA za sebou mnohá desetiletí, kdy nabírala lidi, kteří odpovídají profilu špiona, který má malé nebo žádné svědomí a který obvykle vykazuje následující vlastnosti: nenucený a povrchní půvab, grandiózní (přehnaně vysoký) odhad sebe sama, potřeba stimulace, patologické lhaní, mazaný a manipulativní, žádná lítost či pocit viny, emoční oploštělost (povrchní emocionální reakce), necitelnost a nedostatek empatie, parazitický životní styl, špatná kontrola chování, sexuální promiskuita , problémy s chováním od raného věku, nedostatek realistických dlouhodobých cílů, impulzivnost, nezodpovědnost, neschopnost přijmout zodpovědnost za vlastní činy, mnoho krátkodobých manželských vztahů, mladistvá kriminalita, zrušení podmíněného propuštění, kriminální všestranost.

K tomu pak autor uvádí zdrcující závěr: Všechny tyto osobnostní rysy dohromady v podstatě definují psychopata. Proto když C.I.A od poloviny 40. let 20. století, přijímá a zaměstnává pouze psychopaty. (ibid.)

Poučení s otazníkem: „Existuje jen jeden způsob, jak se efektivně vypořádat se zločinně šíleným psychopatem – nesnažte se o to!“

Stačí pouze jeden špatně umístěný psychopat, aby rozložil celou administrativu. A ještě jednou naléhavěji: „…stačí jeden psychopat, který je strategicky umístěný, jež má rozhodovací pravomoci na vrcholku každé pyramidové organizace, aby kompletně narušil celou zatracenou instituci“.

Citováno podle Hledání objektivity v subjektivním světě publ. 20/3 2017 ve vynikajícím překladu, jehož autor není uveden. Přesto jej používáme, protože jej považujeme z hlediska political science za stylotvorný.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)