Kauza bývalé poradkyně ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelky Alexandry Semancové pokračuje trestním oznámením STAN i otázkami kolem evropských dotací. Seznam Zprávy informovaly, že ministerstvo kvůli možnému střetu zájmů nemůže vykázat Evropské unii čtyři projekty z Národního plánu obnovy za 63,8 milionu korun. Podle jejich zjištění společnost Siptrade, kterou Semancová vlastnila, pomáhala klientům získávat evropské dotace a nárokovala pro ně přibližně 103 milionů korun. Případem se zabývá také Nejvyšší kontrolní úřad.

Investigativní publicista vystupující pod jménem Thomas Paukner se nyní pustil do vlastní rekonstrukce části případu. Prošel veřejně dostupné smlouvy, dotační projekty i zakázky a sestavil časovou osu tří dětských skupin na Praze 8. Samotný střet zájmů Semancové přitom nezpochybňuje. Naopak tvrdí, že její pozdější působení uvnitř MPSV bylo problematické. Zásadně se ale rozchází s tím, jak je podle něj v médiích vykreslována odpovědnost Aleše Juchelky a kdy celý problém skutečně vznikl.

„Mnoho lidí mne vyzývalo, ať se podívám na nejnovější zničující kauzu Aleše Juchelky, který ‚ukradl‘ (říkají to Piráti, STAN a další) desítky milionů daňovým poplatníkům z dotací kvůli své poradkyni Semancové. Píší to Seznam Zprávy, tak to musí být pravda. Nebo ne?“ připomíná Thomas Paukner a hned poté vysvětluje, proč se rozhodl jít po původních dokumentech.

Seznam Zprávám vytýká, že podle něj čtenářům nedávají dostatek primárních zdrojů, z nichž by bylo možné zkontrolovat, zda předkládaná interpretace odpovídá celé časové posloupnosti. Sám proto začíná v roce 2024, tedy ještě před působením Semancové na ministerstvu.

V tomto roce podle Pauknerem dohledaných dokumentů uzavřela městská část Praha 8 se společností Siptrade smlouvy na dotační poradenství v celkové hodnotě 650 tisíc korun bez DPH. Poradenství se týkalo přípravy dětských skupin, na jejichž vybudování měly být využity desítky milionů korun. Ve stejném roce podle jeho rekonstrukce vznikly také žádosti o evropskou podporu, s jejichž přípravou měla Siptrade pomáhat.

Paukner uvádí tři konkrétní projekty a jejich registrační čísla: CZ.31.6.0/0.0/0.0/24_150/0011057, CZ.31.6.0/0.0/0.0/24_150/0011064 a CZ.31.6.0/0.0/0.0/22_045/0010943. Jde o projekty spojené s dětskými skupinami Mirovická, Palmovka a Zenklova na Praze 8, které lze dohledat také v přehledu podpořených projektů Ministerstva práce a sociálních věcí.

Pro jeho argumentaci je právě rok 2024 klíčový. Tvrdí, že smlouvy se Siptrade i samotné žádosti o podporu vznikly už tehdy, a je proto nutné oddělit přípravu dotačních žádostí od pozdější realizace staveb, vykazování nákladů a následného proplácení evropských peněz.


Následuje rok 2025. Praha 8 podle zveřejněných dokumentů vypisovala veřejné zakázky na vybudování dětských skupin a jednotlivé soutěže probíhaly od jara do léta. U projektu Mirovická bylo například zadávací řízení zahájeno 5. května 2025. Předpokládaná hodnota stavebních prací činila 10,32 milionu korun bez DPH a zakázku následně získala společnost IM-stav Praha s cenou necelých 9,985 milionu korun bez DPH. Smlouva byla uzavřena 15. srpna 2025.

Právě na posloupnosti jednotlivých kroků Paukner staví podstatnou část své obhajoby Juchelky. Žádosti podle něj vznikly v roce 2024, veřejné zakázky a realizace následovaly v roce 2025 a dotační peníze se měly proplácet až zpětně po splnění příslušných podmínek a vykázání nákladů.

Zvlášť upozorňuje na projekt Palmovka. Podle jeho zjištění byl dokončen dříve než zbývající dva a z celkových přibližně 35 milionů korun už mělo být proplaceno 22 milionů. Projekty Mirovická a Zenklova podle něj v době jeho analýzy proplaceny nebyly.

„Nyní přijde to, co média zamlčela. Firma Siptrade řešila dětské skupiny Zenklova, Mirovická a Palmovka na Praze 8. První dvě dotace proplaceny dosud nebyly, ta třetí částečně ano. Skupina totiž byla dokončena dříve a s žádostí o dotaci nebyl žádný problém. Také ji řešila firma Siptrade,“ píše Paukner.

Další zásadní bod jeho chronologie přichází až v prosinci 2025. Tehdy podle Pauknera Alexandra Semancová nastoupila na MPSV jako referentka vyřizující dotace. Právě tady už žádné pochybnosti o problematičnosti situace nevyslovuje a její působení označuje za očividný střet zájmů. Jeho argument tedy nestojí na tvrzení, že žádný problém neexistoval. Tvrdí, že je třeba přesně určit, kdy vznikl a kdo za něj mohl odpovídat.

„V prosinci 2025 nastupuje Alexandra Semancová na MPSV coby referentka vyřizující dotace. Je v očividném střetu zájmů a nikdo si toho nevšímá. Když si Semancovou později Aleš Juchelka přibírá do týmu jako poradkyni, odchází podněty do Bruselu, který žádá vysvětlení,“ popisuje Paukner.

Širší případ však není omezen pouze na tři projekty Prahy 8, které ve své rekonstrukci rozebírá. Podle zjištění Seznam Zpráv pomáhala společnost Siptrade klientům s evropskými dotacemi v širším rozsahu a nárokovala pro ně přibližně 103 milionů korun. Ministerstvo kvůli možnému střetu zájmů nemůže Evropské unii vykázat čtyři projekty Národního plánu obnovy za 63,8 milionu korun. U programu OPZ+ se pak řešila další část výdajů, jejichž unijní podíl dosahoval přibližně 17,6 milionu korun.

Pauknerova časová osa tak sama o sobě neřeší všechny projekty a všechny otázky spojené se Semancovou. Míří především na tři konkrétní projekty Prahy 8 a na otázku, zda lze jejich vznik a přidělení podpory spojovat s pozdějším působením Semancové uvnitř ministerstva a následně s Juchelkovým vedením resortu.

V roce 2026 podle Pauknera Siptrade v registru smluv žádné další dotace nezpracovává. Tři sledované projekty už podle něj v této době prošly předchozími fázemi a čekalo se především na dokončení realizace a vykázání nákladů. Právě proto odmítá představu, že by v době střetu zájmů Semancové vznikaly nové žádosti o podporu těchto konkrétních projektů.

Za ještě důležitější považuje rozsah práce, kterou měla Siptrade podle smluv pro Prahu 8 vykonávat. Tvrdí, že úkolem společnosti bylo připravit dotační žádosti, nikoli následně zevnitř ministerstva rozhodovat o jejich vykazování nebo proplácení. Žádosti podle jeho chronologie vznikly v roce 2024, zakázky se realizovaly v roce 2025 a teprve poté nastalo období, kdy Semancová působila na MPSV.

„Alexandra Semancová nikdy podle smluv neměla vyřizovat vykazování dotací, měla pouze připravit žádosti. Ty byly zpracované v roce 2024, zakázky realizované v roce 2025, schválené MPSV v témže roce a nyní dva ze tří projektů čekají na proplacení, zatímco ten třetí je z 2/3 proplacen,“ shrnuje Paukner svou rekonstrukci.

Právě odsud přechází k otázce odpovědnosti Aleše Juchelky. Paukner nezpochybňuje, že Semancová podle jeho názoru ve střetu zájmů byla. Kritiku ale směřuje především dovnitř ministerstva. Podle něj ji MPSV vůbec nemělo přijmout na pozici spojenou s dotační agendou, pokud předtím prostřednictvím vlastní společnosti pomáhala s přípravou žádostí o peníze z programů, které resort administruje.

Současně považuje za obtížně představitelné, že by Juchelka při příchodu do vlády disponoval kompletními informacemi o pracovních a podnikatelských vazbách jednotlivých referentů ministerstva. Ptá se proto, proč případný střet zájmů nezachytily vnitřní mechanismy resortu už při nástupu Semancové a proč na problém podle něj upozornili až novináři několik měsíců poté.


Tady se jeho analýza mění v otevřenou kritiku médií. Paukner jim nevytýká pouze závěr, který podle něj z kauzy vytvářejí, ale především způsob práce. Tvrdí, že bez odkazů na původní smlouvy, dotační projekty a zakázky dostává čtenář hotovou interpretaci, aniž by měl snadnou možnost ověřit časovou posloupnost událostí.

„Vykládat kauzu bez kontextu a veřejných zdrojů je přinejmenším těžce manipulativní. Média si to ale mohou dovolit. Své texty předkládají jako hotovou věc bez podkladů, kterými by si lidé mohli ověřit, jak se věci skutečně mají,“ píše Paukner.

Výhrady má také k formulaci o dalších „utajených“ milionech. Podle jeho interpretace se neutajovala existence samotných dotačních projektů, ale řešilo se, jak budou projekty vykázány vůči Evropské unii poté, co se střet zájmů Semancové dostal na povrch. Ministerstvo se podle něj nakonec rozhodlo sporné výdaje vůči Unii nevykázat, aby neriskovalo prověřování a zpomalení širšího dotačního programu.

Seznam Zprávy ovšem pojem „utajilo se“ vztahovaly k tomu, že ministerstvo podle jejich zjištění několik měsíců neposkytovalo úplný obraz o rozsahu projektů, které kvůli Semancové nebude možné vykázat k evropskému proplacení, a následně zjistily další dotčené výdaje v programu OPZ+. Právě zde se obě interpretace nejvýrazněji rozcházejí.

Paukner nicméně trvá na své hlavní chronologické námitce: u tří projektů Prahy 8, které podrobně sleduje, byly smlouvy a dotační žádosti připraveny v roce 2024, zakázky následovaly v roce 2025 a v roce 2026 už mělo jít především o dokončení projektů a proplacení či vykázání nákladů. Z tohoto pohledu podle něj nelze celý příběh vyprávět tak, jako by sporné dotace vznikly až v době, kdy Semancová působila uvnitř ministerstva.

Celou rekonstrukci nakonec používá také jako příklad toho, jak chce pracovat jeho vznikající projekt Paukner Media. Tvrdí, že nechce stavět na autoritě mediální značky, ale na primárních dokumentech, dohledatelných datech a možnosti čtenáře vytvořit si vlastní závěr.

„Nechci tímto způsobem pracovat a v době brutální mediální manipulace a informačních válek hodlám nastavit nový standard informování – dokládat zdroje, uvádět ověřitelná data a spoléhat na inteligenci čtenářů, ne na falešnou autoritu mediálního domu,“ vysvětluje Paukner.

Ani závěr svého textu nestaví jako definitivní očištění ministra. Čtenářům naopak říká, aby předložené dokumenty sami prošli a Juchelkovu odpovědnost posoudili podle nich.

„Pokud se na celou záležitost chcete dívat objektivně, zdroje si projděte, ověřte, vyhodnoťte pochybení jednotlivých aktérů a klidně Aleše Juchelku pomyslně sestřelte, vyjde-li vám, že závažně pochybil,“ uzavírá Thomas Paukner.

Právě v tom spočívá podstata jeho polemiky. Neříká, že ke střetu zájmů nedošlo, ani že v celé kauze nikdo nepochybil. Napadá především způsob, jakým je podle něj skládána časová osa a přisuzována odpovědnost. Proti jednoduchému obrazu kauzy staví smlouvy a žádosti z roku 2024, veřejné zakázky a realizaci v roce 2025, nástup Semancové na ministerstvo na konci téhož roku a následné řešení evropského financování v roce 2026. Zda tato chronologie Juchelkovu odpovědnost skutečně mění, ponechává podle svých slov na čtenářích.