Návrat třídenní karenční doby, během níž by zaměstnanci za první tři pracovní dny nemoci nedostávali náhradu mzdy, koaliční podporu nezískal. S návrhem přišli Motoristé a podpořil jej ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka z ANO, koalice se na něm ale neshodla. Ministr Boris Šťastný následně uvedl, že návrh „padá pod stůl“.

Ekonom a hlavní analytik Trinity Bank Lukáš Kovanda na síti X hodnotí případný návrat tří neplacených dnů jako ekonomicky opodstatněný, zároveň však upozorňuje na jeho sociální dopady. Podle údajů ministerstva financí, na které odkazuje, stojí náhrady mzdy za první tři dny nemoci zaměstnavatele letos zhruba 8,5 až 9 miliard korun.

„To, že lidé v Česku nemají už dostávat za první tři dny nemoci peníze, dává ekonomicky smysl, má však své sociální náklady, zejména pro nízkopříjmové skupiny obyvatelstva. Návrat karenční doby totiž tedy znamená, že zaměstnanec během prvních tří pracovních dnů nemoci nedostane náhradu mzdy, což představuje relativně závažnější újmu pro pracovníky s nižší mzdou. Dnes platí stav zavedený v půli roku 2019: zaměstnavatel vyplácí náhradu od prvního pracovního dne, přičemž podle ministerstva financí stojí právě náhrady za první tři dny firmy letos zhruba 8,5 až 9 miliard korun,“ napsal Kovanda.

Z pohledu zaměstnavatelů vidí pro obnovení karenční doby poměrně silný argument. Vedle přímé úspory poukazuje na počet pracovních neschopností po jejím zrušení.


Za výmluvné považuje srovnání s rokem 2018, posledním celým rokem, kdy karenční doba platila. Vedle výrazně vyššího počtu pracovních neschopností upozorňuje na to, že celkový počet prostonaných dnů se změnil jen minimálně. Současně ale výslovně odmítá z těchto čísel automaticky vyvozovat, že celý nárůst způsobilo právě zrušení karenční doby.

„Výmluvné je například srovnání s rokem 2018, posledním celým rokem s karenční dobou. Tehdy Češi nastoupili na neschopenku 1,85milionkrát, loni už téměř 2,5milionkrát, tedy o 35 procent častěji. Přitom celkový počet prostonaných dnů vzrostl jen o jedno procento. To svědčí o mnohem vyšším počtu krátkých neschopenek. Což návratu karenční doby dává určitý ekonomický argument, byť samotná čísla nedokazují, že právě její zrušení celý nárůst způsobilo,“ zdůraznil Kovanda.

Z pohledu domácností podle něj vychází bilance opačně. Nejcitelněji by tři dny bez náhrady mzdy zasáhly zaměstnance s nižšími příjmy a lidi bez vytvořené finanční rezervy. Kovanda dopad ilustruje na zaměstnanci s hrubou mzdou 35 tisíc korun.


Finanční ztráta zaměstnance přitom podle ekonoma není jediným možným nákladem. Upozorňuje také na presenteeismus, tedy situaci, kdy lidé kvůli obavě ze ztráty příjmu chodí do zaměstnání i nemocní.

„Existuje navíc nepřímý náklad: presenteeismus. Část lidí přijde do práce nemocná, aby o peníze nepřišla. To může vést k nakažení kolegů a někdy paradoxně i k většímu celkovému výpadku práce. Zvlášť problematické je to ve školství, zdravotnictví, gastronomii, obchodu nebo výrobních provozech, kde home office není alternativou,“ upozornil Kovanda.


„Přičemž nynější argument ministerstva práce a sociálních věcí, že se opatření neprojeví ve státním rozpočtu, je účetně pravdivý, ale ekonomicky neúplný. Náklad nezmizí, pouze se přesune. Dnes jej nesou zaměstnavatelé, po zavedení karenční doby by jej v prvních třech dnech v podstatě nesli nemocní zaměstnanci sami,“ uvedl Kovanda.

Konečná podoba případné změny podle něj nemusí znamenat úplný návrat systému platného před červencem 2019. Kovanda počítá i s možností, že po kritice odborů vznikne kompromis, který by finanční dopad na nemocné zaměstnance zmírnil.

„Proto nelze vyloučit, že krok vlády se po očekávatelné kritice, například z řad odborů, zmírní a vyústí v kompromis. Nikoli plný návrat před červenec 2019, leč třeba jeden karenční den místo tří, případně možnost několika placených ‚sick days‘ ročně a teprve potom karence. To by zachovalo část motivace proti zneužívání, ale nevytvořilo tak vysokou finanční penalizaci za běžnou krátkou nemoc,“ uzavřel Kovanda.