Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa připravuje další krok, který může výrazně zamíchat transatlantickým obchodem. Úřad amerického obchodního zmocněnce navrhl zavést nová dodatečná cla ve výši 10 až 12,5 procenta na dovoz z šedesáti významných ekonomik světa. Na seznamu se vedle Číny, Indie nebo Brazílie objevila také Evropská unie a s ní i Česká republika.

Oficiálním důvodem má být nedostatečný boj proti zboží vyráběnému nucenou prací. Ekonom a hlavní analytik Trinity Bank Lukáš Kovanda však na síti X upozorňuje, že za celou iniciativou je třeba hledat především pokračování amerického protekcionismu a snahu Bílého domu najít novou právní cestu k ochraně domácího trhu.

Na první pohled přitom americké výhrady míří jinam, než by se mohlo zdát. Washington neobviňuje Českou republiku ani ostatní evropské země z využívání nucené práce na vlastním území. Kritika se týká především toho, jak Evropská unie přistupuje k dovozu zboží ze třetích zemí.

Podle americké administrativy je evropský trh příliš otevřený produktům pocházejícím z oblastí, kde vznikají za porušování lidských práv. Nejčastěji se v této souvislosti zmiňuje čínská provincie Sin-ťiang a výroba spojená s nucenou prací ujgurské menšiny.


Právě zde podle Washingtonu vzniká problém. Evropská unie sice přijala vlastní legislativu zakazující prodej výrobků vzniklých nucenou prací, její plná vymahatelnost však nastoupí až na konci roku 2027. Z pohledu současné americké administrativy jde o příliš dlouhé přechodné období.

Kovanda upozorňuje, že Spojené státy se obávají zejména takzvaného reexportu. Levné komponenty vyrobené v Asii mohou podle amerického pohledu vstoupit na evropský trh, stát se součástí finálního výrobku a následně být vyvezeny do Spojených států již jako evropské zboží.

I proto rozdělil Úřad amerického obchodního zmocněnce svět do několika kategorií. Země jako Čína, Indie, Brazílie nebo Švýcarsko by čelily clu ve výši 12,5 procenta. Evropská unie a Česká republika spadají do mírnější skupiny s desetiprocentní sazbou. Ani ta však není zanedbatelná.

Podle Kovandy ale lidskoprávní argumentace představuje především účinný politický nástroj. Připomíná, že letos v únoru americký Nejvyšší soud zpochybnil část Trumpových plošných cel zavedených prostřednictvím mimořádných prezidentských pravomocí. Bílý dům proto hledal jiný právní základ, který by byl odolnější vůči soudním sporům.

Našel jej právě v paragrafu 301 obchodního zákona z roku 1974 a v tématu nucené práce. Kovanda upozorňuje, že jde o argument, který se velmi obtížně napadá. Veřejně vystoupit proti nucené práci totiž prakticky nikdo nemůže. Washington tak získává silnou vyjednávací pozici a zároveň novou možnost chránit domácí průmysl.

Pro Českou republiku nejde pouze o právní nebo diplomatický spor. Tuzemská ekonomika patří mezi nejotevřenější v Evropě a značná část průmyslu je závislá na exportu. Dodatečné desetiprocentní zdražení českého zboží na americkém trhu by podle Kovandy mohlo u některých výrobců smazat značnou část marží a zhoršit jejich konkurenceschopnost.


Nejzávažnější část Kovandovy analýzy přichází až v závěru. Připomíná totiž, že Evropská unie dosud vycházela z loňské obchodní dohody, kterou ve Skotsku uzavřela šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová s Donaldem Trumpem. Dohoda stanovila patnáctiprocentní strop pro americká cla na dovoz z Evropské unie.

Nově navrhované desetiprocentní clo ale podle amerických dokumentů nemá původní opatření nahradit. Má být k němu připočteno. Pokud by Washington skutečně postupoval tímto způsobem, celkové zatížení evropského dovozu by mohlo dosáhnout 25 procent.

Právě zde vidí Kovanda největší problém. Postup Trumpovy administrativy by podle něj mohl fakticky porušit transatlantickou obchodní úmluvu uzavřenou před rokem. Dokument, který měl uklidnit obchodní vztahy mezi Spojenými státy a Evropskou unií, by se tak mohl velmi rychle proměnit v to, co ekonom označuje za pouhý „cár papíru“ bez skutečného významu.