Svátek má: Norbert

Komentáře

Rudolf Mládek

právník

Zvolíme za dotace další okupaci?

Současné vedení Evropská unie je nevýkonný, zaostávající, hystericky alarmistický, pro-multikulturní cenzurou prolezlý politicky dementní konglomerát.....

...- směřující pomalu, ale jistě k paranoidní diktatuře pod heslem „více unie“. Vždyť se stačí podívat na poslední události.

Na koronavir reagovala EU jako vždy. Nijak. Veškerá odpovědnost zůstala na národních státech, tedy na těch, které EU pokládá za přežitek. Co bychom si mnozí Evropané bez těch svých států asi tak počali. Když muslimský Ergodan vytáhl s další vlnou „spontánní“ migrace, už bylo všem jasné, že jde o další útok na Evropu, ale problém se nechal na Řecku. Tedy národním státě. Co bychom si bez Řecka asi tak opět počali.

S váháním a po tlaku (rakouský kancléř Kurz byl příkladný) se EU zmohla na nějakou tu finanční pomoc a s tureckým Ergodanem , který je už zjevným nepřítelem Evropanů, začala cosi kapitulačně projednávat. Přitom Turecko je závislé na obchodu s EU ve výši kolem 80% své produkce. Stačilo by tomuhle diktátoru vypovědět vzájemný obchod, tedy udělit sankce obdobné Rusku,  a revoluce druhého osvíceného Atatürka  bychom se dočkali poměrně brzo. Proč to EU neudělá? Protože sice slovně přívaly migrantů odsuzuje, ale ve skutečnosti podporuje. Zájmy Evropanů tuto EU nezajímají, migranti jsou prioritou.


Ostatně proto se vytvořil v EU fond, který odhlasovali poslanci Evropského parlamentu (sic!) ve výši deseti miliard eur na podporu legální migrace. Slovo legální klidně můžeme zapomenout, protože legální je i tehdy, když je migrantu horko, nebo má žízeň, jak nám OSN nařídilo.  Z tohoto fondu mají být také placení dobře zaopatření papaláši tzv. neziskovek. Cílem je především ale získat peníze na dávky ve výši německých a ty vyplácet migrantům povinně umístěných v neposlušných členských státech, ve V4 především.

Pokud najde někdo jiné vhodné slovo, než slovo „okupace“ pro tuto politiku, zaslouží si gratulaci. Protože po okupaci 1939, 1968 nás čeká další v roce 2020. Jenom se nenazývá vložením odpovědnosti do rukou Hitlera nebo dočasným umístěním vojsk, ale „povinnou solidaritou“. Opravdu chceme „povinnou solidaritu“ za dotace? Prodáme svou existenci a tisíciletou historii za mizerné dotace?  Protože tak ta otázka stojí.

Politická demence nejenomže není v EU na ústupu, ale stále stoupá. Když upozorňovaly státy EU, že problém koronaviru vyžaduje koordinované uzavření hranic a časově omezené ukončení Schengenských pravidel, politická demence zvítězila a „svoboda“ pohybu ještě včera byla nad zdraví. Až to Italové nevydrželi a stovky mrtvol evropské politické demenci nastavili to pověstné zrcadlo, zde, žel, to byly rakve. Jenom smrt porazila do té doby úřadující politickou demenci.

Ale ani smrt nehne s německou kancléřkou Merkelovou, která včera ve středu prohlásila, že Německá vláda je podle ní přesvědčená, že uzavírání hranic není "přiměřenou odpovědí" na výzvy, kterým Evropa kvůli koronaviru čelí. Asi i kvůli ní Světová zdravotnická organizace vyhlásila globální pandemii koronaviru a kritizovala některé země za nedostatečnou rychlost a odhodlanost v boji s koronavirem. Tuhle merkelovskou politiku chceme? Kdo jí chce? Kdo se k ní hlásí?



Vidíme, jak turecký vládce Ergodan pozval do Istanbulu na kobereček Merkelovou a francouzského prezidenta Macrona, aby jim de facto nařídil, že otevření hranic EU oni dva zařídí a  následnou okupaci států EU  migranty prosadí. Co myslíte, že ti dva si tak budou v Istanbulu bránit? Nás původní obyvatele Evropy? Tomu ještě někdo věří?

Je to pro Evropu i svět doslova neskutečná škoda, že projekt federální  EU je politickou demencí zmařen. Místo federace vidíme snahu na  likvidaci národních států a snahu o jejich okupaci „novými obyvateli“ a vidíme přezírání vážnosti nebezpečí koronaviru, na který nikdo nemá zatím žádný lék.  Dívejme se pozorně kolem sebe, kde je zastáncem této politiky. Protože jenom nesametová revoluce může tento trend zastavit a jedna z jejích podob je odchod z EU. Prý odchod z EU není na pořadu dne. Bojíme se o své prebendy, možná i o ekonomiku. A o své životy jsme se přestali bát? A co životy našich potomků, přátel, sousedů? Jaké tedy máme „České národní zájmy“? Máme ještě nějaké? Nebylo by špatné, kdyby si čtenář na tyto otázky zkusil sám odpovědět.

Rudolf Mládek