Návštěva severokorejského vůdce Kim Čong-una ve Vladivostoku, kde jednal s ruským prezidentem Vladimírem Putinem, přinesla nový prvek. Ruský prezident řekl novinářům, že KLDR potřebuje bezpečnostní záruky od více zemí, než bude ochotna vzdát se svých jaderných zbraní.

Podle Putina KLDR je také nezbytný „návrat do stavu, kdy o situaci ve světě rozhoduje mezinárodní právo, nikoliv právo silnějšího.“

Určitá síť těch, kdo by se do bezpečnostního zajištění KLDR mohli zapojit, se dá odvodit ze seznamu dosavadních vrcholných schůzek Kima. Setkání s Putinem bylo teprve první, avšak předtím se Kim setkal od března 2018 čtyřikrát s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, třikrát s jihokorejským prezidentem Mun Če-inem, dvakrát s americkým prezidentem Donaldem Trumpem a díky schůzce v Hanoji i s vietnamským prezidentem Nguyen Phu Trongem.

Rusové se zatím drželi zpátky částečně proto, že jsou sami obklíčeni sankcemi. Ale už ve chvíli sbližování korejských sousedů a Číny nabízeli vytvoření ekonomické zóny, která by zahrnovala i ruské pohraniční území, a k tomu protažení Sibiřské magistrály přes Korejský poloostrov. Hodně Severokorejců také v Rusku pracuje a jejich příjmy pomáhají vylepšit zoufalou devizovou pozici vlasti.

Žádné konkrétní závazky teď v Rusku nezazněly, jen obecné připomínky, že lze navázat na někdejší přátelské vztahy. Kim před jednáním řekl, že přijel jednat o strategické spolupráci („o strategii posílení stability a spolupráce v regionu“). Po setkání pak severokorejská tisková agentura KCNA uvedla, že Kim Čong-un a Vladimír Putin vedli debatu o posílení strategické komunikace a taktické spolupráce v oblasti bezpečnostní situace na Korejském poloostrově, která se ocitla na křižovatce. Čili nic určitého.

Nicméně navázaný vztah bude pokračovat a nezůstává jen dvoustranný. Kim pozval Putina k návštěvě KLDR a pozvání bylo přijato. Ruský prezident pak odjel do Pekingu na vrcholnou konferenci o Nové hedvábné stezce, kde měl příležitost informovat o jednání čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. A ohlásil, že bude o výsledcích jednání informovat Washington.

Přímé vztahy KLDR s Čínou budou také pokračovat. Loni v říjnu Kim pozval čínského prezidenta Si k návštěvě KLDR, a ten slíbil návštěvu vykonat někdy v průběhu letošního roku. Ještě letos by Si měl zajet také do Jižní Koreje. Když totiž Si informoval o svém pozvání do Pchjongjangu jihokorejského kolegu Muna, se kterým se setkal na vrcholné schůzce regionálního sdružení APEC v Papui – Nové Guinei, jihokorejský prezident pozval čínského prezidenta k návštěvě Soulu, což Si slíbil vykonat také v průběhu letošního roku.

Když přidáme chystanou Putinovu návštěvu v Pchjongjangu, o jejímž termínu zatím nevíme nic, je tu jasný signál, že řešení situace na Korejském poloostrově zdaleka nezáleží jen na USA. Vladivostocké setkání ruského prezidenta Vladimíra Putina se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem tak odstartovalo další sezónu snahy o mírové uspořádání Korejského poloostrova, které se neobejde bez bezpečností spolupráce sousedních zemí.

Jihokorejský prezident Mun si přesto přeje, aby ani Washington nezůstal stranou. Ostatně, to by zatím ani nebylo možné. Bezprostředně po schůzce Kim – Putin proto vyzval k uspořádání třetího kola jednání mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a severokorejským Kim Čon-unem. Řekl, že on sám chce o tom s Kimem jednat a udělat vše pro to, aby se schůzka mohla konat. Na setkání s novináři označil Kimovu schůzku s Putinem za žádoucí krok a prohlásil, že hodlá dál prosazovat diplomacii a dialog, jakmile na to bude severokorejský vůdce připraven.

Poslední poznámka se vztahu k tomu, že ve vztazích Severu a Jihu polostrova to v posledních týdnech trochu skřípalo kvůli plánovanému jihokorejskému vojenskému cvičení, které však nemělo být za účasti americké armády. Ukázalo, že všechno nezáleží jen na prezidentovi, ten musí doma odrážet značně silný odpor části armády a opozice. Nicméně, zrušení každoročních společných manévrů Team Spirit, o kterém rozhodl prezident Trump, zatím trvá.

Jihokorejský prezident však připomněl, že přes zklamání z hanojské schůzky Trumpa s Kimem, ze které nevzešlo nic konkrétního, máme zcela odlišnou situaci od toho, co se v regionu dělo před 18 měsíci. Není to tak dávno, kdy na Korejském poloostrově vládlo obrovské napětí a byly reálné obavy, že válka je na spadnutí.

Zpráva KCNA z Vladivostoku vyznívá trochu pochmurněji. Podle Kima Spojené státy na únorové vrcholné schůzce v Hanoji „nejednaly v dobré víře a jednostranně prosazovaly svůj zájem“, takže situace se může zvrtnout do stavu před začátkem odzbrojovacích jednání. KLDR se prý dokáže ubránit za každé možné situace.

Ale lepší by byla změna charakteru rozhovorů s USA. V čase bezprostředně před vladivostockou schůzkou KLDR požadovala, aby Spojené státy vyměnily svého vyjednavače, kterým je ministr zahraničních věcí Mike Pompeo. Má se za to, že Pompeo v Hanoji zkreslil severokorejský požadavek na zmírnění sankcí, takže Trump schůzku ukončil předčasně na základě mylných informací. Nikam také nevede pokračující nátlak USA na to, aby nejprve proběhlo odzbrojení, a teprve pak se jednalo o případných bezpečnostních zárukách.

USA chtějí denuklearizaci KLDR, ale samotná KLDR je dohodnutá s Korejskou republikou na spolupráci při denuklearizaci celého Korejského poloostrova. USA tak mají oprávněnou obavu, že s uklidněním přijde tlak na snižování jejich vojenské přítomnosti v oblasti. Předmětem jednání je tedy víc než pár korejských prskavek, které si zatím musí vybrat, jestli chtějí někam doletět, nebo nést nějakou nálož. Samozřejmě, sousedy ohrozit mohou. Proto to sousedé myslí s tím mírem mnohem vážněji než někteří vyjednavači za Tichým oceánem.