Česko je až druhé v řadě. Německo už cítí souběh vyčerpané konjunktury, obchodních válek a Brexitu bez dohody, ale český subdodavatelský průmysl si toho všimne teprve až recese u sousedů opravdu udeří. Východ z nouze budou představovat investice do urychlení robotizace (likvidace pracovních míst) a do přelomových změn v dopravě (bez spalovacích motorů), kde jsou trhy budoucnosti. Také tam nebudeme průkopníky, vzhledem k převaze zahraničního vlastnictví.

Statistické údaje o průmyslové výrobě v červenci ukazují, že se vrátila k růstu, přestože na ni udeřila historická vedra a problémy s parogenerátory jaderných elektráren, ale na druhou stranu jí pomohl přesun podnikových dovolených. Dovolené byly v automobilkách odsunuty na srpen, takže červencová výroba aut meziročně vzrostla o 22 procent.

Zato elektrárny spolu s další produkcí této statistické skupiny vyrobily v červenci meziročně o 12 procent méně. Mohly za to odstávky jaderných bloků, kde vedle výměny paliva (v Temelíně), což je plánovaná událost, haprovaly parogenerátory – v Temelíně se měnil rotor (žádná drobnost) a v Dukovanech dělají už od půli června starosti s netěsnostmi, zatím nedořešené.

Vedle toho si začínáme uvědomovat, že klimatické změny a parní elektrárny nejdou moc dohromady. Problémem je dlouhotrvající sucho, neboť elektrárny se chladí vodou. Český systém chladících věží posílá čtvrtinu použité vody do nebes. Letos začaly řeky vysychat, a to mohlo brzdit v rozletu nejen ty v přehradách. Z mainstreamového tisku si toho konečně všimlo Euro, které připomíná, že v energetice je větší spotřeba vody než u všech zákazníků připojených k vodovodní síti. Když k tomu přičteme snění zemědělců o závlahách, je jasné, s kým se budeme v případě pokračujícího oteplování o tu vodu tahat. O výstavbě dalších jaderných bloků proto určitě není definitivně rozhodnuto, i když si vláda možná myslí něco jiného.

V každé statistice o průmyslové výrobě jsou vždycky důležité tržby, ty rostly parádně, v běžných cenách o 10,2 procenta, a taky kniha zakázek se zaplňuje nachlup stejným tempem. V automobilové výrobě v červenci zakázky vzrostly dokonce o 18,4 procenta. Možná i proto, že přibývá zahraničních výrobců, kteří přezbrojují na elektromobilitu a uvolňují trh v tomto segmentu. Česká čísla by pak byla efektem dojížďáku.

V průmyslu rostly mzdy, v průměru o 6,9 procenta hrubého. Nepřehlédněme však další důležité číslo, počet zaměstnanců poklesl o 0,9 procenta.

Může to být důsledek nahrazování lidí technologiemi, což by byl pozitivní jev, pokud s ním společnost počítá a má pro uvolněné lidi alternativu. Zatím vládne hysterie, že „nejsou lidi“. Mrazí při představě, co se stane, až nás tohle přejde.