Září naznačí další strategické posuny na Dálném východě. V době, kdy začnou největší ruské manévry od roku 1981, tentokrát i s čínskou a mongolskou účastí, zahájí také Východní ekonomické fórum ve Vladivostoku, oblíbená příležitost k setkáváním s ruským prezidentem. Ve dnech 11. až 13. září by se tak měl Vladimír Putin sejít s čínským protějškem Si Ťin-pchingem a s japonským premiérem Šinzó Abe.

Dlouho byli ohlášeni také nejvyšší představitelé obou Korejí, což by znamenalo počátek integrace Severní Koreje do dálněvýchodních struktur, ale podle posledních zpráv severní Kim Čong-un a jižní Mun Če-in nakonec nepřijedou. Dohodli se, že se setkají sami ve stejném termínu v demilitarizovaném pásmu mezi oběma Korejemi, znovu pár kroků v severní zóně Pchanmundžomu. Do Vladivostoku však přijede aspoň jihokorejský premiér.

Nepřítomnost hlav obou států Korejského poloostrova na společném jednání s ruským prezidentem nemusí znamenat nic jiného, než že nechtějí dráždit hada bosou nohou. Mun už mluvil s Putinem v květnu v Moskvě a další agendu jistě zvládnou velvyslanci. Ale je tu také mírné napětí mezi Soulem a Washingtonem, který má pocit, že mu Munův severní bratr vyfoukl kamaráda. V analýzách amerických analytiků běžně nacházíme obavu, že sbližování Korejí vráží klín do tradičního partnerství USA a Korejské republiky. Přidejte k tomu Putina a je o problém postaráno.

Americká hra s KLDR je přitom dosti složitá. Prezident Donald Trump v minulých dnech zrušil návštěvu ministra zahraničních věcí Mika Pompea v Pchjongjangu, protože KLDR prý málo pokročila v plnění denuklerizačních úkolů podle představ Washingtonu. Jenže takhle jednoznačně se nikdy nedohodli, Kim jednal s Trumpem v Singapuru o denuklearizaci celého Korejského poloostrova. USA se budou muset také něčeho vzdát. Skutečnost, že Pompeo nikam nejede, ale Mun navštíví Kima na jeho půdě, znamená, že zájem o denuklearizaci celého poloostrova je Korejci rozvíjen ve shodě.

Trump má teď hlavní starosti jinde, pokouší se přimět Čínu k zásadní změně své obchodní politiky. KLDR je v tom zajímavá jen jako příležitost, jak Číně vyčítat, že na Kima málo tlačí. Pompeo proto bude smět podle Trumpa navštívit Severní Koreu, „teprve až budou vyřešeny obchodní vztahy s Čínou“. Jak je vidět, až tak moc jaderně třaskavé to není.

Ve skutečnosti to zároveň ukazuje, že Washington není ochoten řešit severokorejskou jadernou hrozbu silou. Jenže ani tu Čínu nemá k dispozici. Jak poznamenává americký bezpečnostní server Geopolitical Futures, Čína se v minulosti podílela na mezinárodních sankcích vůči KLDR, ale zabrzdila to na začátku letošního roku. Podporuje korejské snahy o urovnání a nestojí o to, aby se režim u severních hranic zhroutil. Vedle toho nevidí žádný důvod ke vstřícnému jednání, když Trumpova obchodní válka zatížila zvýšenými cly už polovinu čínského exportu do USA. Čínskou odvetu proto nyní doplňují i společné rusko-čínské manévry.

Slabá místa amerického tlaku na Čínu jsou tak stále zřetelnější. Posílení čínsko-ruských vztahů je jedním z nich, KLDR je dalším. Čím víc Spojené státy tlačí na Čínu, aby se angažovala ve věci severokorejského odzbrojení, tím víc omezují svoji vlastní schopnost dosáhnout rychlých a hmatatelných korejských ústupků, soudí Geopolitical Futures. Avšak není pochyb, že korejské uváznutí Američany tolik nebolí, čínský obchod má pro ně větší a dlouhodobější strategický význam.