Ono taky o čem jednat, když tam chybí Rusko a Čína.

Kanadská vrcholná schůzka podivného seskupení G-7 skočila skandálem, když americký prezident Donald Trump odletěl předčasně. Nechtěl zabíjet plytkými řečmi drahocenný čas, který měl na přípravu historického setkání se severokorejským Kim Džong-unem. Nechtěl propásnout šanci na ukončení další nevyhrané asijské války, kterou délkou překonává jen ta stoletá za časů Panny Orleánské.

Průběh schůzky G-7 nejlépe ilustruje fotka, na které skloněná německá kancléřka Angela Merkelová působí dojmem, že nakvašenému Donaldovi jednu plácne, a pět dalších kolem se chystá přidat. Francouzský prezident Emmanuel Macron se o přestávce kasal, že to dá znovu dohromady, ale neuspěl ani přes vítězství v dílčí soutěži o nejsilnější stisk ruky. Prezident USA se odmítl připojit ke společnému prohlášení a završil to zlobným tweetem z letadla, kterým označil shrnující vystoupení hostitelského premiéra Justina Trudeaua za „falešné a slabošské“. Trumpův štáb to pak hasil mírnějším textem, který však byl zjevně napsán předem a ztrácel kontakt s divokým vývojem situace.

V průběhu schůzky prezident Trump marně hájil představu o vyrovnanějším světovém obchodu, který přece nemůže končit, jak správně uvažuje, každoročními stamiliardovými obchodními schodky USA. Česko by měla zneklidnit Trumpova poznámka, že americký trh zaplavuje nadměrné množství německých aut.

Co s tím, to však neví. Vyhrožuje cly, ale pak zase nabízí absolutně volný obchod, přestože na něj Amerika dojela. Chápe to zřejmě tak, že přístup na cizí trhy obsahuje i zaručenou dodávku příslušného objemu koupěschopné protistrany. Konkrétní opatření zatím soustřeďuje hlavně na ochranu domácí výroby v USA. Jenže ono nemá smysl probírat globální obchodní nerovnováhy s partnery, mezi kterými chybí ten hlavní, Čína.

Ještě neplodnější byly debaty G-7 o bezpečnosti. Koho vlastně tahle skupina reprezentuje? Už před schůzkou Trump rozčílil Německo a Británii, když řekl, že u takového jednacího stolu přeci musí být i Rusko, které tam bývalo v rámci G-8. V tom ho podpořila jen globálně bezvýznamná Itálie, stejně důležitý člen úzké skupiny zemí, která chce rozhodovat o osudech lidstva, jako Kanada.

Německo se teď chytá za hlavu, do čeho se to nechalo americkými dobrodruhy vehnat. Pro Němce sankce platí, ale až roztajou ledy, za dobráka bude jiný. Britská premiérka Theresa Mayová byla zmínkou o Rusku přímo zděšena. Jen co sáhla po natráveném Skripalovi, aby znovu seřadila stádečko, které předtím rozehnala Brexitem, už se to zase rozkližuje. Vyklouznout chce západní dubisko, největší opora svatého boje protiruské aliance...

Ve stejné době ruský prezident Vladimír Putin oživil připomínku březnového telefonického rozhovoru s americkým prezidentem Trumpem a navrhl Vídeň jako vhodné místo pro schůzku, o které spolu tenkrát mluvili. Putin to probral i s případným hostitelem, rakouským kancléřem Sebastianem Kurzem, během jeho nedávné návštěvy v Moskvě. V nedělním televizním rozhovoru pak označil prezidenta USA za „přemýšlivého muže“ a vyjádřil naději v „konstruktivní dialog“ a zlepšení americko-ruských vztahů. Pokud tedy tento summit okleštěné G-7 nebyl posledním, ty další už nemá smysl sledovat.