Investigativní publicista vystupující pod jménem Thomas Paukner se stal během posledních týdnů výrazným aktérem politických sporů i významným hráčem na mediálním poli. Pod pseudonymem publikuje texty založené převážně na veřejně dostupných dokumentech, registrech smluv, obchodním rejstříku, dotačních databázích, výročních zprávách či transparentních účtech a opakovaně vybízí čtenáře, aby si jeho zdroje sami kontrolovali. V posledních týdnech se věnoval mimo jiné hospodaření společnosti BeSTAN spojené s hnutím STAN, nákupům zbraňového příslušenství za působení Víta Rakušana na ministerstvu vnitra, dotační kauze kolem poradkyně ministra práce Aleše Juchelky nebo vlastnickým a finančním poměrům českých médií.

Paukner přitom neskrývá, že Thomas Paukner je pseudonym. Vedle jeho publikovaných zjištění se však rozběhlo také pátrání po člověku či lidech, kteří za projektem stojí. A právě poměr mezi energií věnovanou identitě anonymního publicisty a prověřováním materiálů, které zveřejňuje, nyní ostře napadl lékař a poslanec hnutí ANO Jiří Mašek.

Impulzem se stalo další zjištění Deníku N týkající se lidí spojených s Pauknerovým projektem. Mašek ve svém komentáři cituje pasáž, podle níž je s účtem spojován David Melín, který má čelit jedenácti exekucím za více než 700 tisíc korun, převést své bydliště na úřad, zrušit živnost a účet převést na firmu své známé.

„Teda nechci být rejpal, ale tohle má být jako investigativní bomba Deníku N? Co nám paní redaktorka přináší nového?“ reaguje Mašek a následně rekapituluje, jak se podle něj pátrání po lidech v pozadí Pauknerova projektu postupně vyvíjelo.

„Tak si to zrekapitulujme. Nejdřív za účtem údajně stála PR agentura. Potom nastupuje DJ z Lucerny. Teď člověk zatížený exekucemi. Kdo je na řadě příště? Zdíša nebo nějaký její ještě více zoufalý kolega? Turek s Macinkou? Nebo to budete losovat z klobouku, dokud se něco nepřihlásí samo?“ píše poslanec.

„Jestli dnes tvrdíte, že Thomas Paukner je David Melín, tak tím mimochodem říkáte, že všechny předchozí konstrukce byly vedle. Říká se tomu dezinformace. Nebo ne? Protože pokud se identita ‚definitivního viníka‘ mění s každým dalším článkem, začíná to připomínat spíš nekonečný seriál ‚Kdo je Paukner?‘ než investigativní žurnalistiku,“ pokračuje Mašek.

Jádro jeho komentáře ale neleží v obhajobě Pauknerovy anonymity. Mašek obrací otázku jinam. Nezajímá ho primárně, kdo texty píše, ale zda jsou zveřejňované informace pravdivé a zda dokumenty, na kterých stojí, skutečně dokazují to, co Paukner tvrdí.

„Ale hlavně… koho to vlastně zajímá? Mně osobně je úplně jedno, jestli za účtem sedí Melín, Novák, DJ z Lucerny nebo Ferda Mravenec. Mě zajímá jediné: jsou vyzdrojované informace, které zveřejňuje, pravdivé? To je přece ta otázka, kterou by si mělo klást každé médium,“ píše Mašek.

Právě tady obrací kritiku proti médiím. Paukner předkládá dokumenty, smlouvy, čísla a podněty ke kauzám, z nichž některé se týkají politiků a institucí spojených s předchozí vládní garniturou, jiné už míří také na současné dění. V poslední době rozebíral například společnost BeSTAN a její hospodaření, zakázky na zbraňové příslušenství za působení Víta Rakušana na ministerstvu vnitra či případ Alexandry Semancové, firmy Siptrade a dotací na dětské skupiny Prahy 8. U těchto textů zveřejňoval odkazy na veřejné registry a dokumenty, na nichž svou argumentaci stavěl.

To samozřejmě ještě samo o sobě nerozhoduje o správnosti Pauknerových závěrů. A právě v tom Mašek spatřuje práci médií: vzít předložené materiály, prověřit je a zjistit, zda tvrzení při konfrontaci s dokumenty obstojí. Podle něj by právě taková práce měla mít přednost před několik měsíců trvajícím pátráním po anonymním autorovi.

„Na stříbrném podnose dostanete materiály, dokumenty a podněty k několika kauzám, které, pokud jsou pravdivé, by měly mít velmi závažné důsledky. Člověk by čekal, že redakce média, které se označuje za nezávislé a investigativní, se do nich pustí se stejným zápalem, s jakým pátrá po autorovi anonymního účtu,“ píše Mašek.

Místo toho podle něj pokračuje detektivka ve stylu „Najděte Pauknera!“, zatímco obsah publikovaných materiálů zůstává ve druhém plánu. Mašek přitom nežádá, aby média Pauknerovým závěrům věřila. Žádá pravý opak – aby je podrobila ověření.

„A obsah? Ten jako by byl vedlejší. Normální reakcí je přece ověřit, zda jsou ty třaskavé informace pravdivé. Pokud nejsou, dokažte to. Pokud jsou, proč se jimi nezabýváte?“ ptá se.

Právě tato otázka drží celý Maškův komentář pohromadě. Identita člověka za pseudonymem může být podle něj předmětem novinářského zájmu, nepovažuje ji však za důležitější než obsah zveřejňovaných dokumentů. Čím závažnější Pauknerova tvrzení jsou, tím větší důvod podle této logiky existuje k jejich důslednému ověření – a případně vyvrácení.

„Protože ve výsledku není největší záhadou, kdo je Thomas Paukner. Největší záhadou je, proč se tolik energie věnuje hledání člověka, který informace zveřejnil, zatímco se téměř všichni snaží vyhnout ověření samotných informací,“ píše Mašek.


„To už totiž začíná působit dojmem, že vlastní obsah není problém. Problémem ale zcela jistě je, že si někdo dovolil takové informace zveřejnit. Na to přece není naše společnost stavěná! Na ‚padni, komu padni‘ můžeme směle zapomenout!“ pokračuje Mašek.

Svou kritiku nakonec zasazuje do mnohem širšího seznamu událostí a kauz. Jmenuje válku, tragédii na Filozofické fakultě, kampeličku, Dozimetr, bitcoinovou aféru, dotační podvody, pronájmy poslaneckých kanceláří, podnikání se stranickými penězi a podle jeho slov také „extrémně drahé nákupy špičkové vojenské techniky od F-35 až po kuchyně“.

„Společnost si zvykne na vše – na válku, na tragédii na FF, na kampeličku, Dozimetr i bitcoinovou aféru, dotační podvody, pronájmy poslaneckých kanceláří, podnikání se stranickými penězi, na extrémně drahé nákupy špičkové vojenské techniky od F-35 až po kuchyně,“ vypočítává poslanec.

Maškova pointa je nakonec jednoduchá: spor podle něj nemá končit u otázky, kdo je Thomas Paukner. Pokud anonymní publicista zveřejňuje závažná tvrzení podložená konkrétními dokumenty a veřejnými zdroji, mají být tato tvrzení prověřena. Buď při ověření obstojí, nebo ne. Pátrání po člověku, který je zveřejnil, podle Maška tuto základní otázku nenahrazuje.

„Média cudně mlčí a občané si mohou v hospodě zanadávat nebo dát komentář na FB. A takhle si tady žijeme!“ uzavírá lékař a poslanec hnutí ANO Jiří Mašek.