Dalším příkladem celkem zbytečné arogance Západu je švýcarský summit, jehož se zúčastní údajně 90 států nebo mezinárodních organizací. A který se bude věnovat míru na Ukrajině podle ukrajinských not. Jinak řečeno, na břehu luzernského jezera v místě zvaném Bürgenstock, v kantonu Nidwalden se uskuteční přes víkend diskuse, "jak dosáhnout trvalého míru na Ukrajině, založeného na mezinárodním právu". Z oněch 90 subjektů, které potvrdily pozvání (původně pozváno bylo 107 subjektů), jsou některé mezinárodní organizace, jako např. OSN ad.

A zhruba polovina z účastků jsou evropské státy. Tedy evropské státy s výjimkou Ruska a pochopitelně také Běloruska. Píši záměrně pochopitelně, protože Bělorusko je považováno organizátory konference za satelit Ruska. Ovšem, stejně tak by Rusko mohlo považovat za satelity Spojených států celou řadu evropských zemí, vč. evropských velmocí. Účastníci budou diskutovat nad mírovým plánem ukrajinského prezidenta Zelenského, jehož legitimita po skončení prezidentského mandátu je však poněkud diskutabilní. Takže na summitu Zelenský zopakuje, že chce vrátit k Ukrajině východní a jižní území (obývané převážně ruským obyvatelstvem) a také Krym, obývaný rovněž ve zdrcující většině Rusy.

Švýcarský ministr zahraničí Cassis se vyjádřil v tom směru, že Rusko v této fázi jednání není pozváno, ale že může být pozváno v průběhu doby. To je sice velmi neurčité sdělení, ale má podpořit fikci švýcarské neutrality, kterou Rusko začalo zpochybňovat. Takže zástupci států, z nichž zhruba polovina budou hlavy států anebo šéfové vlád účastnických zemí, budou dělat, tak říkajíc, účet bez hostinského.

Západ a prezident Zelenský věnovali velkou pozornost tomu, aby na summitu byla zajištěna účast zástupců Čínské lidové republiky (ČLR). ČLR, ale také třeba Brazílie odmítly účast na summitu, neboť se domnívají, že není správné, aby na konferenci o míru byla zastoupena jen jedna válčící strana. Čína spolu s Brazílií, a to je potřeba zvlášť poznamenat, předložily vlastní mírový plán pro Ukrajinu a snaží se pro něj získat podporu ve třetím světě. Podle všeho už nějaké tři desítky států této iniciativě buď rozumí anebo ji dokonce podporuje.

Zkrátka, bez Číny tato konference má podstatně nižší legitimitu nežli by si její pořadatelé přáli.

A řada států, mezi jinými např. Malajsie či Kambodža, budou situaci na konferenci spíše monitorovat, než aby se zapojovaly do dalekosáhlých diskusí, což je pole, které rády přenechají Evropanům.

Prostě, přes všechnu snahu organizátorů a zejména prezidenta Zelenského dostat Rusko do politické izolace, alespoň na dva dny konání konference, se to nepovedlo. Ani Američané nepošlou do Švýcarska svého prezidenta, prý proto, aby se mohl věnovat rozbíhající se volební kampani, která se zatím pro něj nijak valně nevyvíjí.

Jak se ukazuje, Západ poněkud přecenil své síly, i když konference bude jednat i o některých užitečných tématech, jako je např. zajištění jaderné bezpečnosti (myslí se tím zejména bezpečnost jaderných elektráren na Ukrajině), ale také např. o výměně válečných zajatců mezi oběma stranami a o údajně unesených ukrajinských dětech do Ruska.

Je v této souvislosti zajímavé číst úvahy některých českých novinářských blbečků, kteří i po více než dvou letech válčení na Ukrajině mají pro Rusko jen hodnocení, která svědčí o jeho velkém podceňování. Ale Rusko přece není polozaostalá, hroutící se ekonomika, jak se tito hlupáčci domnívají. A možná, že si to stále myslí také někteří lidé v Pentagonu či v centrále NATO.

Podle žebříčku nedávno vydaném Světovou bankou, je Rusko pátou nejsilnější světovou ekonomikou podle parity kupní síly. Čtvrtou nejsilnější ekonomikou podle parity kupní síly je jen tak mimochodem Japonsko. Na šestém místě za Ruskem je Německo. Tedy můžeme říci, že pokud vynecháme měnová kouzla, je síla ruské ekonomiky zhruba na úrovni té japonské či německé. Takový stát já bych vůbec nepodceňoval.

Kromě toho Rusko má k dispozici všechny suroviny strategického charakteru, včetně zemědělských produktů jako je pšenice (té každoročně vyváží 50 – 60 milionů tun). Perspektivně může ruská ekonomika za cílevědomého státního vedení, ani tady bych to současné ruské vedení nepodceňoval (mám na mysli zejména technokratického premiéra Mišustina a šéfku ruské národní banky Nabiullinovou). Poté, co se Rusko zbaví tohoto konfliktu, může jen posilovat a může se dostat, pokud jde o svůj hospodářský potenciál, během 5 či 10 let i nad dlouhodobě stagnující japonskou ekonomiku. Japonsko na rozdíl od Ruska naopak žádné nerostné suroviny nemá a je naprosto závislé na jejich dovozu.

Zkrátka, zase jeden zbytečný summit, aneb nelze dělat účtu bez hostinského…