A pro tento poválečný mír jsou schopni udělat cokoli. Tak nějak si mír představovali patrně i ti, co nás 15.3.1939 přijeli na tancích „zachránit“. Úspěšně pak bojovali, za spravedlivý mír pro Německo, až do jeho totální porážky a úplného zničení.

Co se to proboha stalo s bruselskými politiky? Pro takovou politiku a cíle tam šli? Jaká síla v Bruselu mění politiky ve válečné štváče? Že se ptám. ZDÁNÍ MOCI A PRACHY!!! Za toto udělají cokoli a obětují kohokoli. Celou tu bandu bychom měli navléct do maskáčů a poslat tam, kam posílají druhé se Zdechovským v čele. Tam mohou prokázat, jak umí bojovat za ten svůj mír s nasazením vlastního, ne cizího života. Tam se ukáže upřímnost jejich slov. Chce se mi z nich zvracet. Asi si ani my, ani zbytek Evropy nic lepšího nezasloužíme. Přetvářka se, pravda často těžko pozná, ale co jsme si tam poslali, to tam máme. Pro ty, co se bojí zvednout svůj zadek k nějakému protestu, mám dobrou zprávu. Mrtví se už ničeho nebojí.
 

Napsal jsem knihu pro své vnuky, ale možná ji nestihnu ani vydat. A možná nebude ani pro koho. Smažte se v pekle, vy falešní pokrytci, co nás táhnete do války lží a žvaněním o bezpečí!