Je to samozřejmě obrovský problém, který vznikl po dokonale zpackané velké privatizaci a časech bankovního socialismu.

Zemanova vláda, aby vytvářela nová pracovní místa a zajistila stabilitu bankovního systému, přikročila k prodeji velkých tuzemských bank zahraničním zájemcům. A začala se systémem investičních pobídek. Topolánkova vláda v roce 2007 a 2008 udělala všechno pro to, aby snížila zdanění velkých firem, a to zrušením daňové progrese. Zisky velkých, většinou zahraničních podniků tak z velké části odplývají ze země se všemi důsledky, které to má.

Zahraniční společnosti si tak řeší dividendy vlastních akcionářů v jejich mateřské zemi a je jim srdečně jedno, že významná část nadhodnoty vytvářené v ČR že země odchází. Ochota zahraničních firem investovat, alespoň část u nás vzdělaných zisků, chybí. A stejně tak chybí u většiny těchto velkých společností zahraničních majitelů ochota přispívat více na český sport, českou kulturu či na sociální oblast.

Sociální demokracie dlouhodobě navrhuje změnu zdanění u největších firem tak, aby pro ně platila vyšší daňová sazba. Aby se zkrátka jejich mateřské firmy tak trochu podělily s českým státem o část vytvořeného zisku. Myslím tedy toho, který byl vytvořen v Česku a vcelku neproduktivně odchází do zahraničí.

Andrej Babiš si pozval na společnou večeři na vládní půdu, do Lichtenštejnského paláce, vrcholné manažery dvaceti šesti největších společností se zahraniční účastí, které v Česku působí. A vyzval je k reinvesticím u nás vytvořeného zisku. Už když jsem se díval na jména na veceři přítomných manažerů, pochopil jsem, že toto jistě bohulibé úsilí premiéra Babiše žádné velké plody nepřinese.

Značná část manažerů jsou Češi, kteří vesměs přenesou poctivě získanou informaci a tím to pro jejich mateřské společnosti skončí. A až se rok s rokem sejde, bude to s objemem odváděných dividend do zahraničí buďto stejné anebo ještě horší. A to bude příležitost pro sociální demokracii, aby řekla A. Babišovi, že je potřeba zavést sektorovou daň a například taková daňové opatření, aby velké společnosti musely povinně ze svého daňového základu dávat jedno procento na český sport, českou kulturu a do sociální oblasti.

Český stát prostě potřebuje peníze, aby mohl rychle stavět dopravní infrastrukturu, aby investoval více do školství, do bydlení, včetně komunálních a sociálních bytů atd.