Téměř souběžně s premiérovým oceněním vydala ČTK zprávu, že „jaderné elektrárny Dukovany a Temelín v loňském roce vyrobily dosud největší množství elektrické energie“. Ukazuje se tak, že užitečnější - než poněkud povrchní poděkování – by bylo Fialovo vysvětlení, co že se tu děje. Jak je možné, že české jaderné zdroje produkují dostatečné množství elektřiny a čeští spotřebitelé se přesto bojí otočit doma vypínačem, aby to jejich peněženky unesly. A Putinem by si tentokrát skutečně premiér pomoci nemohl. Musel by přiznat, že produkci české elektřiny dominantně spotřebovávají v zemích na západ od nás, kde v posedlosti „boje za klima“ vypnuli své jaderné elektrárny a postupně ruší i výrobu elektřiny z uhlí. A protože elektřinu potřebují, její cena jde přirozeně nahoru. Takovou otevřenost však od českého premiéra čekat nemůžeme.

Dalšího prořeknutí se premiér Fiala dopustil v okamžiku, kdy se v novoročním projevu chvástal, jak úžasně jsme zvládli tzv. předsednictví Evropské unii. Vezměme ho za slovo, když řekl, že „všichni [v EU] věděli, co představuje Česká republika. Oceňovali naši kompetenci a naše jednání a byli ochotni akceptovat naše návrhy a postoje“. Pokud by to tak skutečně bylo, pak „výdobytky“ českého předsednictví jsou: dokončení schvalovacích procesů hrůzné legislativy s názvem „Fit for 55“, tedy bruselského programu na omezení emisí CO2 o 55 % do konce desetiletí, na uvalení uhlíkové daně na hranicích EU na všechny výrobky importované ze zemí mimo EU, na definitivní skoncování se spalovacími motory, na „reformě“ emisních povolenek rozšiřující povinnost platit za emise CO2 na budovy, bydlení a leteckou dopravu. Však také českou vládu pochválil „zelený“ levičácký fanatik Timmermans slovy: „Odvedli jste opravdu neuvěřitelně kvalitní práci“. Hezky se asi mnoha Čechům poslouchá, jak si nás v EU váží, problém však je, že nevědí, kdo si nás váží, proč si nás váží a co to v důsledku znamená pro jejich peněženky a životní standard. Kdyby byl Fiala přiznal, že jsme jen manažersky zvládli to, co nám Brusel nařídil zvládnout, bylo by to lepší. To by ale naše současná vláda nesměla toužit stát se europremiantem!

A ještě jednou premiér Fiala. 1. ledna 2023 uplynulo třicet let od vzniku samostatné České republiky. Dnes nechci rozebírat tehdejší okolnosti i souvislosti (odkážu alespoň na sborník textů Institutu Václava Klause, který vyšel před pár měsíci a jmenuje se „Konec Československa, 30 let od vily Tugendhat“), dnes si chci všimnout něčeho, za co lze Petra Fialu snad i pochválit. V kontextu tohoto výročí pozval k setkání do sídla českých premiérů Kramářovy vily všechny premiéry České republiky, kteří svoji funkci v posledních třech dekádách vykonávali. Setkali se tak na jednom místě lidé, kteří byli v průběhu let politickými soupeři, ideovými oponenty a často nesmiřitelnými protivníky. A je dobře, že se setkali. Je to drobný, ale cenný příspěvek k budování našeho státu v době, kdy je existence naší národní suverenity stále intenzivněji atakována bruselským nadnárodním vládnutím. Společné setkání premiérů posledních třiceti let by nám snad mohlo připomenout, že o náš stát nám má jít nejvíc.

P.S. Jedna „nefialovská“ glosa: Polsko se ostře ohradilo proti „celoukrajinským připomínkám 114. výročí narození Stěpana Bandery, muže odpovědného za brutální etnické čistky polského obyvatelstva na Volyni v letech 1943 – 1944“. Kdybychom měli alespoň trochu sebevědomou zahraniční politiku s alespoň trochou znalostí historických souvislostí, podobným protestem bychom mohli připomenout i banderovské vraždění volyňských Čechů. Nemáme. A vlastně i tohle jde za Petrem Fialou.