Udělal Andrej Babiš nad existencí ODS – kdysi samostatné, svébytné, sebevědomé strany – kříž? Ne. Tento kříž nad sebou udělala ODS už dávno sama. Byla to ODS, která si nechala vsugerovat, že lidovce a TOP 09 životně potřebuje, a proto je přibrala na vlastní palubu. A dopadlo to tak, že v minulých parlamentních volbách, namísto toho, aby se do sněmovny lidovci vůbec nedostali a TOP 09 si to „odvrávorala“ někde nad politickou propastí, získali právě lidovci, podobně jako topka – na úkor ODS – nečekaně vysoký počet poslanců. Ale to snad není to nejhorší. Zničující pro ODS je myšlenková svěrací kazajka Spolu, což urychluje ideový rozvrat této strany.

Ano, Andrej Babiš má pravdu – ODS je na cestě ke sebezničení. A zjevně jí to nevadí!

Německý ministr financí Christian Lindner přiznal: „Už nejsme konkurenceschopní, jsme stále chudší, protože nemáme žádný růst. Zaostáváme.“ Spolu s Lindnerovými slovy přinesla Agentura Bloomberg rozsáhlou analýzu, ve které varuje, že Německo je „na cestě k rozsáhlé deindustrializaci“, což je „způsobeno rozpadající se infrastrukturou, stárnoucí pracovní sílou, byrokratickou zátěží, slábnoucím vzdělávacím systémem, rostoucí konkurencí ze strany Číny a především stále dražšími energiemi.“

Špička německého chemického průmyslu společnost BASF stěhuje výrobu do Asie, významné firmy propouštějí tisíce zaměstnanců, energeticky náročné provozy se stěhují mimo EU a svá rozhodnutí zdůvodňují slovy: „Ničí nás neúměrně vysoké ceny energií a vysoké daně“.

Tyto zprávy přicházející z Německa potvrzují již známou pravdu, že tamní ekonomika vážně churaví a jednou z příčin je „zelená“ posedlost. Česká ekonomika je na tu německou těsně připoutána a stav německého hospodářství fakticky kopíruje. Neměli by se proto členové české vlády raději věnovat řešení vážných domácích hospodářských problémů a nevnášet do české politiky zástupná témata typu euro? Nebo si myslíme, že v Německu probíhají procesy, které se nás netýkají?

Ukrajinská společnost Vox Populi udělala mezi mladými Ukrajinci průzkum, ze kterého vyplývá, že po skončení studií chce na Ukrajině zůstat pouze 53 % z nich. 26 % chce odejít do zahraničí „určitě“, 20 % se stále ještě „rozhoduje“.

To jsou čísla pro Ukrajinu mimořádně varovná, ale pochopitelná. Mladí lidé – v zemi rozvrácené válkou, v zemi s nejistou budoucností a pod každodenní hrozbou být odveden do ukrajinské armády – žádnou perspektivu nevidí. Čím déle bude konflikt na východě země trvat, tím vyšší je pravděpodobnost, že lidé, kteří by měli v zemi zůstat (protože ona jejich um i vědomosti bude nutně potřebovat), budou hledat životní budoucnost jinde ve světě.

I to je aspekt, který by měl v hledání smírného uspořádání na Ukrajině hrát důležitou roli.