Je tomu pár dní, kdy německý kancléř Merz, vystupující od počátku svého kancléřství velmi důsledně rusofóbně, odmítl vést telefonické hovory s ruským prezidentem Putinem, a to na věčné časy. Prý by to posílilo pozici ruského prezidenta v budoucích vyjednáváních o míru na Ukrajině...

Donedávna bylo slovo mír, pokud jde o válku na Ukrajině, zakázaným slovem. Ten, kdo mluvil o potřebě mírového dlouhodobého urovnání konfliktu na Ukrajině (což jsem dělal s chutí), byl českými novinářskými šmoky označován jako „chcimír" anebo jako Putinova pátá kolona, případně dalšími roztomilými epitety.

Od té doby, co se ukrajinské pozice na 1100 km dlouhé frontě pomalu ale jistě hroutí a americký prezident Trump dává najevo svou nechuť vůči této, jeho předchůdcem Bidenem mu zanechané válce, se přeci jenom nálada poněkud mění. Myslím tím náladu v západoevropských politických elitách, tedy v nejvyšších vrstvách atmosféry. Toho důkazem je telefonát, který mezi sebou měli ruský prezident Putin a francouzský prezident Macron. Ve dvouhodinovém rozhovoru spolu oba prezidenti hovořili jednak o konfliktu na Ukrajině a dále pak o situaci na Blízkém a Středním východě, především v souvislosti se skončenou dvanáctidenní válkou Izraele s Íránem.

Dokonce i česká mainstreamová média přinesla informace o obsahu debaty mezi oběma prezidenty a čerpala přitom mj. z vyjádření mluvčího Kremlu Peskova. Podle Peskova ruský prezident hovořil o příčinách války na Ukrajině, které spočívají podle Ruska zejména v nerespektování bezpečnostních zájmů této země ze strany Západu. Tím samozřejmě měl na mysli to, že Západ, respektive NATO a vedoucí představitelé Západu před zahájením války na Ukrajině otevřeně hovořili o možnosti rychlého vstupu Ukrajiny do NATO. Putin připomněl Macronovi také, že na Ukrajině byla po roce 2014 pošlapávána práva ruské menšiny (která na východě a jihu Ukrajiny tvoří většinu) obyvatelstva.  A kromě toho se Putin zmínil také o státním převratu, kterým byla svržena s podporou Západu legitimní vláda Ukrajiny v čele s prezidentem Janukovyčem.

Prostě Rusko vytvořilo na východě a jihu Ukrajiny takovou situaci (ruská vojska mj.  právě obsadila už celou Luhanskou oblast), že je potřeba přehodnotit ze strany Západu jeho politiku vůči Rusku a Ukrajině. Bláboly o tom, že Rusko rozumí jenom síle, jsou opravdu jen bláboly.

Oba státníci hovořili také o krizi na Blízkém a Středním východě, kde v tomto měsíci došlo k vojenské konfrontaci mezi Izraelem a Íránem. A hovořili také o íránském jaderném programu, přičemž vyjádřili názor, že Írán má pochopitelně nárok na mírové využití jaderné energie.

V každém případě znamená Macronův telefonát s Putinem velký průlom ve snaze Západu, s velkou účastí právě Francie a jejího prezidenta, vytvořit kolem Ruska jakýsi diplomatický "cordon sanitaire". Výsledkem toho bylo, že se Západ sám zapouzdřil do okruhu nějakých 35 až 40 zemí světa. A Rusko oproti tomu provozuje své zájmy v zásadě globálně, celosvětově. Stejně tak i hospodářské sankce uplatňované proti Rusku se ukazují jako kontraproduktivní, neboť zasáhly těžkým způsobem ekonomiky zemí EU. A především pak zemí východní a střední Evropy, což platí plně také pro Česko. V souhrnu cca třicetiprocentní inflace v letech 2022 a 2023 byla do značné míry způsobena právě dopadem sankcí vůči Rusku.

V posledních dvou letech Rusko zaznamenalo hospodářský růst v každém roce přes 4 %. A zhroucení ruské ekonomiky tak, jak bylo zejména v prvním roce ukrajinské války slibováno po zavedení prvních balíčků sankcí do několika týdnů či měsíců, se nekoná. Je pravda, že růstu HDP Ruska napomohl do značné míry rozvoj ruského zbrojního průmyslu a jeho rychlý růst. Konec konců Spojené státy si udržují vysoký hospodářský růst a slušná tempa růstu od počátku II. světové války právě díky militarizaci své ekonomiky. Není to tedy ve světové ekonomice nic nového, ani překvapujícího.