I když se v prehistorických dobách nejednalo o sport v dnešním slova smyslu, byl pohyb spolu s tělesnou kondicí nesporným předpokladem přežití. Později, kdy už můžeme lépe dokumentovat historii, vznikaly první sportovní disciplíny nejprve jako součást a doplněk vojenské přípravy, jako zábava a zdravotní prevence začal být sport vnímán až následně. O spojení sportu s vojenstvím svědčí např. sporty, které byly součástí antických olympijských her: pětiboj, běh, hod diskem, skok daleký se závažím, zápas, box, pankration (kombinace zápasu a boxu), či běh těžkooděnců. Ve středověku pak rytířské turnaje, šerm, neboli boj sečnými a bodnými zbraněmi, střelba z různých zbraní atd. Známý je i fakt, že jednou z pohnutek barona Coubertina k založení novodobých olympijských her byla skutečnost, že v Anglii se sportovalo výrazně více než ve Francii, a ostrované byli proto mnohem lépe připraveni na případný válečný konflikt.

Pro vývoj sportu je také charakteristický vliv společensky podmíněných segregací, např. podle pohlaví či rasové příslušnosti. V dnešní době je sport ve velké většině inkluzivní a provozovat ho mohou společně různé skupiny lidí. (Sice nevím, zda se dočkám okamžiku, kdy v moderní gymnastice začnou soutěžit i muži, ale při pohledu na ženy v oktagonech MMA, je to možné.)

S měnícími se lidskými potřebami a preferencemi se mění i sporty. Do nedávné doby šlo ve sportovním světě především o fyzické výkony, v poslední době vznikají nová sportovní odvětví, která jsou založena na digitální gramotnosti, překonávání virtuálních protivníků apod. Jasným příkladem je dramaticky rychlý rozvoj e-sportů, které už mají početné publikum a díky své popularitě jsou zařazeny mezi ukázkové sporty při LOH 2024 v Paříži. 

Ať už jsme zastánci cyklického, lineárního či spirálového vnímání času, dosavadní historická zkušenost nám říká, že války z vývoje lidské společnosti zatím nezmizely, proto by bylo hříšně nezodpovědné se na ně nepřipravovat. Je ale také pravdou, že v průběhu posledních desetiletí propadla velká část české společnosti jakési iluzi, že války už se nás nikdy týkat nebudou. Zvláště s přihlédnutím k dnešní mezinárodní politické situaci je to velmi podivné. I proto dnes sportující lidé už většinou nevnímají, že se vlastním aktivním sportováním zároveň připravují na řešení složitých krizových situací, potažmo na jednu z nejhorších – na válku. Ale je to tak.
 

Není možné si v této souvislosti nevzpomenout na výrok římského satirika Juvenála „panem et circenses“ (chléb a hry), kterým výstižně charakterizoval „hodnoty“, za které byl římský lid ochotný se zaprodat, což sice pomalu, ale jistě vedlo k úpadku a zániku jedné věhlasné a svého času nejmocnější říše. Nechytejte mě za slovo, vím, že plnohodnotná analogie dneška s dobou prvních století našeho letopočtu není možná, a to právě proto, že se společnost od té doby významně změnila a rozvinula.  Ale na druhé straně si přiznejme, že některé podobnosti bychom jistě našli.

Takže, summa summarum, sport bude i nadále nositelem důležitých hodnot a stát by si měl stálou interakci mezi vývojem společnosti a sportu uvědomovat a s respektem k tomuto faktu směřovat finanční podporu nejen tradičním, ale také i novým a rozvíjejícím se moderním sportovním odvětvím. S mírnou nadsázkou se dá totiž konstatovat, že čím více sportujících občanů, tím silnější a odolnější stát.