Komentáře

Juraj Draxler

slovenský politolog

Středoevropští finanční žraloci dobývají Evropu

V byznys kruzích to ještě před pár lety nikdo nečekal, ale je to tak a je to tady.

Český miliardář Daniel Křetínský právě obdržel povolení k převzetí firmy, která vlastní Royal Mail, tedy britskou poštu (zprivatizovaná konzervativně-liberální vládou v roce 2013). Součástí skupiny je i mezinárodní kurýrní firma GLS, důvěrně známá také u nás.

Celou transakci ještě musí schválit akcionáři a potenciálně ji ještě může zablokovat britská vláda na základě zákona o ochraně strategických aktiv, ale spíše se předpokládá, že Křetínský uspěje.

Ten je dnes významným mezinárodním hráčem. Ano, český žralok je dnes jedním z největších soukromých zaměstnavatelů ve Francii, kde vlastní retailové sítě Casino a FNAC, lukrativní IT firmu TechFoundations (donedávna outsourcingovou divizi firmy Atos) i některá média. Celkem 80 tisíc zaměstnanců.

A právě teď také přebírá 20procentní podíl v ocelářské výrobě německého Thyssenu.

Čechům se v expanzích daří. Teprve nedávno například tradiční domácí výrobce zbraní ČZ koupil amerického konkurenta Colt. Asi historicky nejznámější značka ručních palných zbraní je tak dnes již česká.

A například i skupina CSG, známá také jako výrobce zbraní (významná je i na Slovensku), právě teď činí významnou akvizici v USA. Kupuje za 1,9 mld. USD skupinu firem Kinetic, která zahrnuje zejména výrobce munice (např. pod značkou Remington, což je další legenda).

Ze Slovenska se do zahraničí tlačí několik lidí spojených se skupinou J&T, někde přímo i ona (retail ve Španělsku, development v Londýně a v Berlíně, apod.).

Penta je dnes významným evropským hráčem v lékárnách (Dr. Max), kde dominuje trhu ve střední Evropě a rychle roste v Itálii. Významně podniká například v sázkovém průmyslu v celé řadě zemí, v ČR je poměrně velkým developerem. Expanzi plánuje i v jiných byznysech.

A nejsou to jediné příběhy úspěšné expanze lidí odsud do zahraničí.

Jedná se přitom o citlivé téma. Majetkové poměry u nás se poměrně rychle měnily v 90. letech, mluvit o skupině velmi bohatých je stále dost rozporuplné.

V zásadě ale lze konstatovat, že dnes se již prostředí do značné míry vyčistilo. A to v tom, že postupně odpadli ti, kteří si na velké byznysmeny jen hráli díky konexiím a chvilkovým výdělkům. Dnešní žraloci, ať už je máme rádi nebo ne, většinou v zásadě ukázali, že byznys dělat umí a ještě asi dlouho budou dělat, a budou i růst.

Otázka společenské akceptovatelnosti pak asi bude hodně záviset i na tom, co budou dělat i vedle byznysu. Přece jen, je jiné, když majetní lidé podpoří i něco obecně společensky prospěšného, než když jen ukazují nárůst číslic na účtech.

V tomto jsou relativně sympatičtí čeští boháči, z nichž mnozí investují, a velmi zajímavě, do rozvoje českého školství. A jiní si kupují společenskou prestiž například dary univerzitám jako je Oxford. Možná snobismus, ale docela pěkný.

A samozřejmě trochu jim pomáhá to, že třeba takový běžný Čech, ať už chce nebo ne, asi alespoň na chvíli pocítí hrdost, co firmy z jeho země všechno ve světě vlastní.

Přece jen, tak jako v politice, i v byznysu jsme už dost daleko od 90. let a to, jak se tvoří prirority a společenská atmosféra je do značné míry už na kreativitě a společenské odpovědnosti hlavních aktérů.

Uvidíme, jak jim to půjde.

Juraj Draxler