Komentáře

Zdeněk Ertl

předseda Sdružení sportovních svazů České republiky

Školní tělesná výchova není pro děti atraktivní

V poslední době se často mluví o potřebě zavedení další, tedy třetí vyučovací hodiny tělesné výchovy do školních osnov.

Jistě zajímavá myšlenka, za níž můžeme cítit i chvályhodnou snahu pomoct děti rozpohybovat. Aktuální průzkum, který si postupně představujeme, ale naznačuje, že přidávat další hodinu tělocviku při jeho aktuální organizaci a kvalitě by nemuselo přinést ovoce. Následující fakta nejsou žádným tajemstvím.

Říkáme hodina tělocviku, ale ve skutečnosti jde o vyučovací hodinu, která má 45 minut, z kterých ale minuty ukrojí přesun do tělocvičny a převlékání dětí před a po hodině. Myslíte si, že jsem pozbyl příčetnosti, protože vy jste se přece přesouvali a převlékali během přestávek? Věřte, že dnes je to ve většině případů jinak. Učitelé si netroufnou přikázat dětem, aby tyto související činnosti absolvovali o přestávkách, protože druhý den by byla ředitelna plná stěžujících si rodičů, kteří přišli hájit nezadatelné právo jejich dětí na odpočinek o přestávkách mezi vyučovacími hodinami. Takže v praxi děti cvičí cca 20 až 30 minut.

Vyučovací předmět tělesná výchova (TV) je předmětem, který bývá dětmi často, spolu s matematikou, označován za nejméně oblíbený. Co se stalo? Když jsem já chodil do školy, vždycky jsme se na tělocvik naopak nejvíc těšili. V tomto předmětu bývá také nejvíc omluvených dětí, ať už z různých důvodů.

Z grafu vidíme, že v uplynulém kalendářním měsíci se tedy jen polovina dětí účastnila všech hodin TV, a 7 % hodin TV se prostě nekonalo. Proč? Za tělocvik se prostě většinou nesupluje („nejsou lidi“), děti sedí pasivně ve třídě a v lepším případě se vzdělávají v jiných disciplínách. Je také pravda, že zejména na prvním stupni základních škol nerealizují výuku tělesné výchovy učitelé s příslušnou aprobací, nýbrž třídní učitelky…

Podívejme se také na některé důvody, kvůli kterým děti hodiny TV úplně nemilují.

Můžeme vidět, že v hlavní roli se opět ocitá ten, kdo řídí a organizuje výuku, tedy učitel/ka. Jeden údaj je ale pozitivní, že jedné pětině dětí nevadí v hodinách TV nic. „Není to ale málo, Antone Pavloviči?“ Každý z nás by měl podle svých individuálních možností přispět k nápravě tohoto stavu a úsilí společnosti představované orgány státní moci i správy by mělo vést k tomu, aby školní tělesná výchova přestala být mezi ostatními předměty nemilovanou Popelkou, ale stala se plnohodnotnou součástí výchovně vzdělávacího procesu.

Nevím, zda se ještě dočkám toho, že děti budou ze školy odcházet s vysokou úrovní pohybové gramotnosti a s láskou k pohybu, ale přeji si, aby to nastalo co nejdříve. Jisté ale je, že sám od sebe tento stav nenastane.

Zdroj dat: průzkum společnosti Sanep s.r.o. na téma Sport, pohyb a volnočasové aktivity dětí (únor 2024; reprezentativní vzorek 16 897 respondentů 18+; statistická odchylka ± 1,5 %).

Zdeněk Ertl