V průzkumu SANEP, který je znám svou originální a masivní metodou sběru dat, všechny vládní strany zaznamenaly pokles preferencí.

Naopak hnutí ANO a další opoziční strana SPD sice zaznamenaly pokles preferencí (o 0,9%, respektive o 0,6%), ale při poklesu preferencí vládních stran začínají obě dvě opoziční strany dominovat.

Zdá se, že jsme ovšem teprve na počátku celého procesu odklonu voličů od pravostředových stran vládní koalice. Dokonce i nejsilnější vládní strana, ODS, zaznamenala meziměsíční pokles o 3,5%, takže v červnu by ODS získala jen 16,1% hlasů. Naopak hnutí ANO naproti tomu získává 29,2% volebních preferencí a další opoziční strana SPD T. Okamury získává 13,7%. Vážnější pro vládu je, že Okamurova strana má volební potenciál kolem 20%, tzn., že může stále ještě růst. Chce to jen zvolit vhodný mix opoziční a konstruktivní politiky. Oba dva lídři SPD – Okamura a Fiala - jsou toho schopni.

Z dalších vládních stran by se přes hranici volitelnosti 5% dostali jen Piráti (5,7%). Ostatní vládní strany: STAN (4,9%), KDU-ČSL (4,1%) a TOP 09 (3,1%) se blíží politickému debaklu, který se nesporně projeví již v podzimních komunálních a zejména senátních volbách. A to i tehdy, když se zachová dosavadní tendence, že k volbám do Senátu, zejména k druhému kolu, chodili většinou jen motivovaní voliči pravice.

Prostě pravice je na počátku ohromné krize a buď půjde změnou vládního postupu včetně obratu od válkychtivé politiky na Ukrajině a nerealistické energetické politiky anebo začnou její jednotlivé strany bojovat o svou samotnou existenci. A to zejména poté až lidé otevřou na podzim obálky s fakturami od energetických firem. Fialou přislíbená velkorysá pomoct domácnostem postiženým růstem cen energií a tepla zatím nebyla parametrizována. Vláda nepospíchá vůbec s ničím. Ministr financí dráždí jednotlivé zájmové a sociální skupiny (např. státní úředníky, jichž je 65 tisíc a s rodinnými příslušníky nejméně 200 tisíc) svou nesmiřitelností ve věci navyšování platů. To by ve svých důsledcích znamenalo, že v této kategorii státních zaměstnanců poklesnou reálné příjmy o míru inflace, která se může reálně pohybovat i přes 20%. Informace denního tisku a provládních publicistů o tom, že v Rusku poklesne reálný příjem domácnosti o 8,5% je pro české občany zcela nezajímavá.

Stále ostudná ČSSD

Dva průzkumy veřejného mínění, zejména pak „televizní“ agentury Kantar.CZ přivedly ČSSD v minulém měsíci na hranici volitelnosti. Považuji to za projev sociálního inženýrství, neboť vzestup volebních preferencí v průběhu jednoho měsíce z 2,5% na 5% je prakticky nemožný. Šmardova a Pokorného ČSSD nedělá nic. Šmarda jezdí po krajích, hovoří s krajskými funkcionáři (a ne s veřejností) a zjišťuje, zda mu z krajů po debaklu v zářijových komunálních a senátních volbách hned setnou hlavu. To nemusí jezdit po krajích, stačí, když se zeptá mě. Prostě lidé jako on či Petříček by neměli být reprezentanty levicové strany. Přivedou ČSSD k definitivní zkáze a k pádu do propasti.

V průzkumu SANEP ČSSD získala v červnu 3% preferencí.

Upozornění na průzkum agentury STEM a KPMG

Podle komentářů, které byly zveřejněny, tento průzkum přináší tragické informace o hodnocení ekonomické situace domácností za poslední rok. Jedná se o největší propad ve vnímání lidí od vzniku samostatné ČR v roce 1993.

Jako špatnou hodnotí ekonomickou situaci v zemi 83% dotázaných (před rokem to bylo 68%). Celkem 85% lidí pohlíží na další vývoj s velkými obavami a nejistotou. Polovina lidí zaznamenala zhoršení své finanční situace. Stejný podíl lidí uvádí, že má potíže vyjít se svým příjmem. Ještě prudší růst cen než dosud očekává 43% dotázaných. Prostě debakl na debakl.

Smutné je vyjádření analytika Buchtíka k daným zjištěním, která by měla být podstatná pro nastavení cílené podpory potřebným: „Lidé, kteří vymýšlejí návrhy (rozumí se cílené podpory), nerozumí životu těch, kteří žijí od výplaty k výplatě. Nikdy to nezažili. Je pro ně mentálně složité vymyslet, co dělat, tím pádem to (podpora) není efektivní“. Jsou to zlatá slova, která by si každé ráno měla přečíst většina ministrů vlády a jejich náměstků na ministerstvech, která mohou ovlivňovat finanční situaci rodin.