V roce 216 př. n. l. v bitvě u Kann překvapil Hannibal své nepřátele. Carthaginci využili mlhy a nepřipravenosti Římanů k zaskočení a obklíčení, což vedlo ke zničení jejich armády. Podobně izraelské vzdušné síly zničily v roce 1967 na počátku šestidenní války egyptskou, syrskou a jordánskou letku překvapivým útokem, což Izraeli zajistilo vzdušnou převahu po zbytek konfliktu.

Dalším příkladem je pád Singapuru během druhé světové války v únoru 1942, kdy japonská armáda získala největší počet zajatců v historii Commonwealthu, přestože japonská invazní síla byla poloviční. Nečekané letecké útoky a nedostatek vody se ukázaly být rozhodujícími faktory.

V roce 1954 bitva u Dien Bien Phu ukončila francouzskou přítomnost v severním Vietnamu, když byli Francouzi obklíčeni a přinuceni kapitulovat Viet Minh silám po dlouhém obléhání. Překvapení a použití taktiky převážily technologickou nadřazenost.

Případ pádu Mosulu do rukou Islámského státu v roce 2014 je moderním příkladem, kdy 1 500 bojovníků dobylo druhé největší irácké město. Zpětné dobytí města trvalo iráckým a koaličním silám tři roky.

Tyto příklady ukazují, že překvapení a nepřipravenost mohou mít fatální následky. Vojenské strategie, založené na předvídání a adaptabilitě, jsou klíčové pro předcházení takovým katastrofám. Válka je vždy o lidských schopnostech reagovat na nečekané a historie nám poskytuje cenné lekce o důležitosti být připraven na vše.

V kontextu historických lekcí, které ukazují, jak překvapení a nepřipravenost vedly ke katastrofálním porážkám, je důležité zvážit význam branné výchovy a připravenosti ve společnosti. Argumenty proti branné výchově v České republice, které poukazují na zbytečnost "strašení" lidí a zejména dětí otázkami obrany, mohou vést k podceňování potenciálních hrozeb a oslabení společenské odolnosti.

Historie nás učí, že vojenská a obranná připravenost jsou klíčové nejen pro úspěch na bojišti, ale také pro odstrašení potenciálních agresí. Nepřipravenost a podcenění nepřítele v minulosti vedly k devastujícím porážkám, které měly dlouhodobé důsledky pro země a jejich obyvatele. V dnešním světě, kde se hrozby mohou objevit rychle a často nečekaně, je důležité, aby se občané byli schopni orientovat v základních obranných a bezpečnostních principech.

Argumenty, že branná výchova je zbytečná, přehlížejí fakt, že připravenost a odolnost společnosti nejsou založeny pouze na fyzické připravenosti nebo vojenské síle, ale také na schopnosti obyvatelstva chápat, jak se chránit v případě krize a jak efektivně reagovat na různé druhy hrozeb. Obranná výchova může poskytnout nejen základní vojenské dovednosti, ale také znalosti první pomoci, krizového řízení, kybernetické bezpečnosti a dalších klíčových dovedností nezbytných pro odolnou společnost.

Ignorování potřeby branné výchovy a obranné připravenosti ve jménu "neplašení" lidí může paradoxně vést k větší zranitelnosti a oslabení společnosti. V historii i současnosti existují příklady, kdy byla připravenost rozhodující pro odvrácení hrozeb nebo minimalizaci dopadů krizí. Je důležité uznat, že obranná připravenost je součástí širšího pojetí bezpečnosti státu a jeho obyvatel a měla by být integrována do vzdělávacích programů jako jeden ze způsobů, jak posilovat národní odolnost a bezpečnost.