Když jsme v dubnu loňského roku realizovali ve spolupráci se Střediskem analýz a empirických výzkumů Sanep s.r.o. průzkum na téma Bezpečnostní situace v ČR, Reakce na krizové situace a Branná výchova, museli jsme po analýze jeho výsledků mimo jiné smutně konstatovat, že úroveň branné připravenosti našich občanů, hlavně dětí, není dobrá. Při porovnání s obdobným průzkumem z roku 2017 bylo zřejmé, že o pět let později vnímají lidé naši bezpečnostní situaci jako více problematickou a že se více obávají různých bezpečnostních rizik. A jelikož na nedostatky lidí v připravenosti na řešení různých situací upozorňuji už velmi dlouho, zadali jsme letos v červnu společnosti Sanep, aby průzkum zopakovala a mohli jsme tak zjistit, jaký je meziroční vývoj názorů lidí na problematiku uvedených oblastí. Obdobně jako v minulých průzkumech jsme dostali odpovědi reprezentativního vzorku (v r. 2017 16 tis., v r. 2022 32 tis. a letos 27 tis.) respondentů 18+, kteří odpovídali na 22 stejných otázek. Aktuálně zjištěná fakta jsou sice zajímavá, ale neradostná, protože bohužel převážně ukazují na nebezpečně nepříznivé společenské trendy.

Když na nedostatky v branných vědomostech a dovednostech dlouhodobě a opakovaně upozorňujeme a příslušným státním orgánům nabízíme naši odbornou pomoc, nemohu si často nevzpomenout na lidové rčení o házení hrachu o zeď.

S konkrétními výsledky průzkumu vás postupně a stručně seznámím v několika dalších článcích, dnes jen krátký výběr faktů:

• Lidé intenzivněji vnímají zvyšující se bezpečnostní rizika a cítí se více ohroženi.

• Oproti loňsku jsou ale lidé o významné procentní body méně připraveni zvládat krizové situace, jako blackout či nefunkčnost elektronických zařízení a také větší procento lidí neví, jak se v těchto situacích zachovat.

• Občané se více obávají války na našem území, ohrožení kyberprostoru či nárůstu uprchlíků, méně naopak energetické krize a teroristických útoků.

• Nepříjemně varující je fakt, že ubývá občanů, kteří by byli ochotni se v případě válečného konfliktu či jiného bezpečnostního ohrožení ČR zapojit do jeho řešení. Cca čtvrtina občanů, kteří by se stále zapojit chtěli, zase nevědí, zda a případně jak by to bylo vůbec možné.  

• Výrazně se zvýšil počet lidí, kteří se domnívají, že bezpečnost na našem území má zajišťovat výhradně stát prostřednictvím bezpečnostních složek.

• Téměř 90 % lidí netuší, kde se nachází jejich bydlišti nejbližší protiletecký kryt.

• V případě válečného konfliktu na našem území má mnoho obyvatel (téměř milion) obyvatel v plánu opustit republiku.

• Polovina lidí by souhlasila se znovuzavedením povinné vojenské služby (bez ohledu na délku jejího trvání).

• Většina dospělých (85 %) by nebyla proti zavedení témat branné výchovy do povinného školního vzdělávání.

• Více než dvě třetiny lidí se domnívají, že jejich fyzická kondice a jiné schopnosti nejsou dostatečné k tomu, aby jim umožnili přežít delší dobu bez elektřiny, tepla, pohonných hmot apod.

• 95 % dospělých se domnívá, že děti dnes nemají potřebné znalosti, dovednosti a návyky, které by jim umožnily zvládat potenciální krizové situace.

• Více než čtyři pětiny občanů (83 %) zastávají názor, že sportovní spolky (kluby…), které pracují s mládeží, by se měly aktivně zapojit a učit děti zvládat krizové situace.

Suma sumárum, o tom, že se lidé cítí stále více ohroženi, není pochyb. Jistě, odpovědný a reálně uvažující občan se v první řadě začne starat o vlastní bezpečí sám. Ale jeho, byť chvályhodné a prospěšné, individuální aktivity brzy narazí na strop, který prostě sám neprorazí. Řešení většiny současných bezpečnostních hrozeb totiž vyžaduje spolupráci větších skupin a tím nejbližším uchopitelným celkem je samozřejmě stát, tedy konkrétně demokraticky zvolení a svým voličům zodpovědní političtí reprezentanti a jimi řízené státní instituce.     

Stát tedy může nadále strkat hlavu do písku, nečinně přihlížet a doufat, že aktuální ohrožení sama pominou či je vyřeší někdo jiný, nebo se začít chovat odpovědně a začít občany smysluplně na potenciální nebezpečí připravovat.