Svátek má: Oto

Komentáře

Jiří Weigl

Výkonný ředitel Institutu Václava Klause

Na šikmé ploše

Čtvrt miliónu lidí na letenské demonstraci je impozantní číslo a nepochybně silná zpráva o situaci v české politice. Otázkou však je, jaký je skutečný obsah této zprávy.

U většiny komentářů, které se jí zabývají, je přání otcem myšlenky, a tak jásají nad probuzením občanského sektoru a jeho aktivity a nadšeně konstruují paralely s Listopadem 1989. Ignorují však zcela rozdílnou situaci tehdy a nyní.

V roce 1989 existoval ve společnosti jednoznačný konsensus o neudržitelnosti totalitního režimu a sdílela jej i velká většina tehdejších členů KSČ. Masové demonstrace na Letné tuto jednotu manifestovaly. Dnes v české společnosti žádná taková jednota neexistuje. Naopak, společnost je rozdělena hlubokým a rozšiřujícím se názorovým příkopem na dvě přibližně stejné poloviny obdobně, jako je tomu dnes v USA a většině zemí Západní Evropy. Ta konzervativní, spíše starší a spíše venkovská, je u nás o málo silnější a ve volbách i volebních průzkumech v posledních letech pravidelně poráží menší polovinu mladších voličů z větších měst ochotnou přebírat levicovou pokrokářkou ideologii, která je k nám masivně tlačena ze Západu. Tyto poloviny se sobě stále více vzdalují a přestávají se poslouchat a respektovat. Pro jednu polovinu je stále nesnesitelnější způsob, jakým své funkce vykonávají premiér a prezident, kteří disponují silnými mandáty z voleb a podle celostátních průzkumů zaujímají přední místa na žebříčcích popularity politiků, pro druhou, tu pořád ještě větší část občanů je stále nepřijatelnější hysterie pokrokářů a jejich snaha vnucovat své fantasmagorie celé společnosti neustálými zákazy a omezeními.

Nadšení nad údajnou aktivizací občanské společnosti proto není na místě. Nezapomínejme, že se nacházíme měsíc po evropských volbách, které opět s velkou převahou vyhrálo hnutí ANO premiéra Babiše. Skutečnost, že pokrokářská strana se byla nucena uchýlit k organizování masových demonstrací a přestala spoléhat na parlamentní opozici či budoucí volby, není dobrou zprávou. Pokud v politicky rozdělené zemi po volbách jeden tábor začíná rezignovat na standardní politické mechanismy a utíká se k pouličním demonstracím a mimoparlamentnímu nátlaku, je to varující vývoj pro budoucnost naší země. Současně jsou dnešní demonstrace vysvědčením tragické neschopnosti pro současnou parlamentní opozici, která nejen že není schopna v parlamentu nic prosadit, ale přestává voliče vůbec zajímat. Zorganizovat pod jejich hlavičkou podobný protest by bylo beznadějné. Organizátoři demonstrací a jejich nová autorita, kredit a možné politické ambice budou pro současné opoziční strany velkou konkurencí.




Ze všech těchto důvodů se masové demonstrace příznivců jednoho tábora nemohou stát katarzí politické krize, jako tomu bylo v roce 1989. Babišovi a Zemanovi voliči necítí potřebu demonstrovat, ale kampaň proti nim je odpuzuje a sjednocuje. Nahrává tomu i dobrá ekonomická situace naší země a relativní spokojenost lidí. Proto požadavky letenských demonstrantů zůstanou nepochybně oslyšeny.  U některých v to musíme alespoň doufat. Například volání na demonstraci po neomezené moci prokurátorů jako hlavní garanci demokracie patří ke skutečným perlám absurdity a bizarnosti tohoto začínajícího horkého léta.

Obávám se však, že podzim bude daleko horší. Bohužel se ocitáme na šikmé ploše politického napětí a nestability.


Jiří Weigl, dne 24. června 2019

Pět procent HDP na obranu a NATO pod otazníkem

Pět procent HDP na obranu a NATO pod otazníkem

Jiří Weigl 

31. března 2026
V poslední době se v debatách na národní i mezinárodní scéně stejně jako v mediálním prostoru začala šířit tvrzení, že „Evropa si v oblasti zbrojení neplnila domácí úkoly“ a že musí být schopna se v rámci NATO (nebo mimo něj???)...

Stále jsme mistry světa – v sebeobelhávání

Stále jsme mistry světa – v sebeobelhávání

Jiří Weigl 

24. března 2026
Je to asi nejcharakterističtější špatná česká vlastnost - lhát si sami o sobě neustále různé pěkné věci, moc tomu sice nevěřit, ale vychytrale z toho těžit.

Jak z toho ven

Jak z toho ven

Jiří Weigl 

17. března 2026
V souvislosti s izraelsko-americkým útokem na Írán se stále vedou diskuse o cíli vojenské operace a úmyslech útočníků.

Rizika a souvislosti kolem útoku na Írán

Rizika a souvislosti kolem útoku na Írán

Jiří Weigl 

8. března 2026
Na Blízkém východě se posledního února letošního roku začala psát další krvavá kapitola z nekonečné ságy válek, vraždění, násilí a lidského utrpení v tomto regionu.

Evropská „perestrojka“ se nemůže podařit

Evropská „perestrojka“ se nemůže podařit

Jiří Weigl 

17. února 2026
Smutné vysvědčení minulému režimu vystavil v roce 1990 ve svém novoročním projevu nově zvolený prezident Václav Havel, když konstatoval, že „naše země nevzkvétá“.

Proč Donald Trump nemá Evropu rád

Proč Donald Trump nemá Evropu rád

Jiří Weigl 

12. února 2026
Tématem, které hýbe světovou, evropskou i naší politikou, je chování a záměry amerického prezidenta Trumpa.

Je podle Vás správné znovu otevírat otázku Benešových dekretů, jak navrhuje Péter Magyar?