Ta před sedmi lety uskutečnila ohromný diplomatický manévr, když přesvědčila zástupce naprosté většiny nekatolických církví (čest výjimkám, jako byla církev baptistů, která tyto machinace odmítla) ke koordinovanému postupu vůči demokratickému státu, v důsledku kterého církve získaly restitucemi obrovskou část státního majetku a příslib tučných reparací za ztracený církevní majetek.

Řekněme si otevřeně, že ne všechny skupiny a organizace v Čechách získaly díky obrovské benevolenci státu takto velkorysé majetkové a finanční řešení ve svůj prospěch. Kde jsou například majetky a finanční reparace za škody učiněné komunistickým režimem na majetku Sokola, Dělnických tělovýchovných jednot, Orla a dalších tělovýchovných organizací? Kde je majetek živnostníků, o který tito po únoru 1948 po jejich vyvlastnění komunisty přišli (peníze, zásoby zboží, vybavení živností atd.)? Mohl bych ve výčtu podobně poškozených skupin a organizací pokračovat.

Když v roce 1991 zvěčnělý kardinál Tomášek, arcibiskup pražský, po schválení výčtového zákona, kterým byly parlamentem vraceny ohromné majetky zejména katolické církvi, řekl, že toto je poslední majetkový požadavek, který katolická církev má, nikdo o tom nepochyboval. Kardinál Tomášek věděl, podobně jako současný papež František, že síla katolické církve by neměla být v jejím majetku, ale v duchovní oblasti. O tu by se měli katoličtí preláti starat i v Čechách především. Domnívám se, že pokles důvěry české veřejnosti v církve v posledních letech je mj. způsoben jejich zjevnou hamižností.

Církve se dnes s velkou chutí odvolávají na schválení zákona o církevních restitucích v Poslanecké sněmovně v roce 2012. Ale už nikdo z církevních činitelů neříká to, že tento zákon byl velmi pochybně schválen hlasem trestně stíhaného a vlastně již odsouzeného poslance ODS. Je zvláštní, že ti, kteří dnes mluví s takovou rozkoší o morálce, toto jednání za morální považují.

V Bakalových HN se dokonce objevuje sdělení, že se v případě hlasování poslanců hnutí ANO, ČSSD, KSČM a SPD jedná o „největší morální havárii od roku 1989“. Když pominu to, kdo je vlastníkem HN a že je to člověk, který v klidu nechal zbankrotovat největší důlní společnost v zemi, aniž by se zatěžoval přemýšlením o osudech více než deseti tisíc zaměstnanců a jejich rodin, a spolu se svým společníkem se s vydělanými více než 100 mld. Kč uchýlili mimo republiku. Někomu zřejmě nepřijde divné, že tento člověk si dál vydržuje mediální impérium, jistě ne proto, aby psalo pravdu o tom, jak např. nesplnil svůj veřejný příslib daný nájemníkům v téměř 44 000 bytech OKD, kterým nakonec nenabídl byty k odkupu za rozumnou cenu tak, jak původně slíbil.

Pokud se někdo chce zabývat morálkou, neměl by tak činit jednostranně a zavírat oči před morálními přešlapy vlastními, či těch, jejichž prospěch se veřejně vyjadřuje. Je obecně známý fakt, že základna pro výpočet výše finančních reparací byla zpracovateli zákona o církevních restitucích poněkud silně nadceněna. A je v celku lhostejné, zda to bylo o desítky miliard anebo jen o miliardy. To já vidím jako velké morální selhání pravicové vládní koalice, která tento zpackaný zákon v roce 2012 bezskrupulózně prosadila.

Česká pravice stále sní svůj malý sen o jakémsi inovovaném spojenectví trůnu a oltáře, které existovalo v naší zemi za časů staré rakousko-uherské monarchie. Takové spojenectví ovšem patří mezi historickou veteš a současné úsilí české pravice a zejména katolické církve povede jen k zhnusení další části věřících nad chamtivostí církví, což následně povede k dalšímu vyprázdnění českých kostelů.