Svátek má: Vojtěch

Komentáře

Krize velkých západovropských zemí...

Ta se projevuje především jejich rostoucí vnější agresivitou.

Francie jako jedna z klíčových zemí EU je v hluboké politické a ekonomické krizi. Její prezident, bývalý renomovaný Rothschildův bankéř a později ministr financí socialistické vlády, se stal liberálním prezidentem. Dá se říci, že ukazuje kolosální ekonomickou neschopnost. Je to až neuvěřitelné. Jeho neschopnost v oblasti ekonomiky je snad ještě více překrývána jeho politickou neschopností. Pokud se vůbec dobere konce svého volebního mandátu v roce 2027!, bude to velký úspěch. Čelí v podstatě nepřátelskému Národnímu shromáždění, jehož převážnou většinu tvoří představitelé opozičních stran, jak z levice, tak z tzv. krajní pravice, tedy lepenovců. Francouzské vojenské síly byly vytlačeny z několika zemí západní Afriky, které Francie bezuzdně vykořisťovala, podobně jako za koloniální éry. Tomu sloužily také dříve spřátelené politické elity těchto afrických zemí. Dnes je všemu konec a v těchto zemích se vlády opírají o ruské wagnerovce. Francie ztrácí vliv na africkém kontinentu, nemá svou ekonomiku pod kontrolou a prezident je figura, které si málokdo váží. Je to opravdu smutné představení.

V podobné situaci jako Francie, je vlastně také Velká Británie. Před více než rokem zvítězili s velkými očekáváními britské veřejnosti ve volbách labouristé. Tato strana ovšem při řešení bázických problémů Británie selhala. A tak dnes v průzkumech veřejného mínění s přehledem vede Farageova Reformní strana. V posledním průzkumu veřejného mínění získala 34% hlasů. 19% hlasů voličů by získali labouristé a 16% konzervativci. Pokud by se konaly volby do Dolní sněmovny nyní, Farageova strana by nejspíš získala absolutní většinu poslaneckých míst. Je to neuvěřitelné. A Starmerova vláda dělá chybu za chybou. Největší chybou je zřejmě její migrační politika. Nicméně vláda Británie v této politice pokračuje a tato politika je přikrývána médii a politickou třídou Británie prosazovanou politickou korektností. Tato politická korektnost ovšem nepřipouští žádnou kritiku chyb, které britské vlády dělaly v migrační politice v posledních desítkách let. A britská veřejnost se obává dalšího vývoje, dalších násilností imigrantů. Nejedná se zřejmě jenom o násilí vůči "bílým" Angličanům, ale i vůči Angličanům, jejichž rodiče či prarodiče přišly do Británie a sžily se s britským prostředím.

Jestliže Francie je nemocným mužem Evropy, tak Británie je zemí, která se sama vyčlenila z EU a to za předpokladu že si udrží vynikající ekonomické vztahy s USA. Při návštěvě prezidenta Trumpa se zatím vůbec nemluví o uzavření obchodní dohody mezi Británií a USA. Zatím to vypadá, že Británie se stává jen jakýmsi politickým a ekonomickým přívěskem Spojených států. To jistě Brity také neblaží. Stejně tak jako špatný stav zdravotnictví a zhoršující se veřejné služby. Politická třída této země prostě selhala a lidé budou hledat jiná řešení.

Další rozvařenou zemí západní Evropy je Německo. Kancléř Merz a jeho vláda velké koalice se křesťanskými demokraty a sociály a sociálními demokraty zatím nedokázala najít recept jak obnovit hospodářský růst. Německo se potácí mezi loajalitou ke Spojeným státům a svými politickými představami o obnově velmocenského postavení Německa.

Všechny tři tyto země mají jedno společné. Udržují v chodu válku na Ukrajině a to namísto toho, aby řekli ukrajinskému prezidentovi, to co vidí každý amatérský pozorovatel: vaše věc je z vojenského hlediska ztracena. Lepší situaci k vyjednávání nebudete mít ani za rok, ani za dva roky, protože Rusové přes dílčí problémy, které mají, vás prostě převálcují.

Pojďme se bavit o obnově Ukrajiny, která po ztrátě východních a jižních provincií zůstane vládě s centrem v Kyjevě. To by mělo smysl, ale vlády těchto tří zemí prostě válku potřebuji. Potřebuji touto válkou zakrýt své vlastní problémy, které mají v oblasti hospodářství, v oblasti imigrace, kterou nezvládají a v dalších a dalších oblastech. Straší a budou strašit veřejnost svých zemí Ruskem a budou se snažit docílit toho, aby se veřejnost těchto zemí stmelila na jejich podporu. To se zatím nestalo a ani se to nestane a tyto vlády skončí debaklem...

Jiří Paroubek

vasevec.cz

Kam až dožene Trumpa frustrace z hrozícího debaklu v Íránu?

Kam až dožene Trumpa frustrace z hrozícího debaklu v Íránu?

Jiří Paroubek 

15. dubna 2026
Americký prezident přes silácké řeči, které vede a přes silácké signály, jež vysílá na všechny strany (do Iránu, do Číny i jinam), je v prekérní situaci.

Prezidentův myšlenkový svět plný nepřátel

Prezidentův myšlenkový svět plný nepřátel

Jiří Paroubek 

2. dubna 2026
Je zajímavé pozorovat styl práce a uvažování prezidenta, resp. jeho nejbližšího okolí. Tedy P. Koláře a M. Žantovského.

Vymáhání peněz na válečné účely ze strany NATO...

Vymáhání peněz na válečné účely ze strany NATO...

Jiří Paroubek 

27. března 2026
Generální tajemník NATO Rutte dnes předložil Výroční zprávu této organizace. Hlavním nebezpečím je podle něj pro organizaci a její státy Rusko.

Nerudovština aneb sprosťáctví na pokračování

Nerudovština aneb sprosťáctví na pokračování

Jiří Paroubek 

23. března 2026
Před dvěma dny jsem viděl v České televizi poměrně dlouhý šot ze zasedání ministrů životního prostředí zemí EU, ve kterém vysvětloval poslanec Filip Turek českou pozici v oblasti související s emisními povolenkami.

Válka s Íránem se poněkud zadrhla...

Válka s Íránem se poněkud zadrhla...

Jiří Paroubek 

13. března 2026
Vzpomínám si, jak jsem před 20 lety touto dobou jako český premiér při státní návštěvě Egypta jednal s tehdejším prezidentem země Husní Mubárakem.

Skončí náčelník generálního štábu ve své funkci dříve?

Skončí náčelník generálního štábu ve své funkci dříve?

Jiří Paroubek 

6. března 2026
Náčelník generálního štábu Řehka má skončit v čele generálního štábu zhruba v polovině roku.

Je podle Vás správné znovu otevírat otázku Benešových dekretů, jak navrhuje Péter Magyar?