To je smyslem předložené novely volebního zákona, který chce pětikoalice na sílu, proti vůli opozice a přes její rozhodný odpor,  proválcovat Parlamentem. Věří, že se jí touto cestou podaří pro sebe získat hlasy velké části z cca 600 000 lidí s českým občanstvím, kteří žijí v cizině. Kalkulují s tím, že dosud hlasování na zastupitelských úřadech v zahraničí dopadlo v minulých volbách vždy jednoznačně ve prospěch liberálních a progresivistických politických uskupení. V minulosti, kdy volební výsledky bývaly velmi těsné, a bývalo obtížné sestavit po volbách vládní většinu, by dnes jimi očekávaný balík hlasů ze zahraničí sehrával rozhodující roli. Zaslepeni těmito účelovými kalkulacemi však předloženým návrhem házejí do stoupy základní principy, na nichž demokratické volby stojí, a důvěru občanů v ně a otevírají prostor k volebním manipulacím a falšování volebních výsledků.

V případě korespondenčního hlasování jsou porušeny základní, ústavou zaručené principy svobodných voleb – přímé a tajné hlasování. U poštou doručeného hlasu je v rozporu s ústavou jasné, kdo jak hlasoval, ale bohužel není jasné, zda tak učinil svobodně a zda to byl skutečně on sám. To je zásadní neodstranitelná vada korespondenčního hlasování, kterou nemůže ospravedlnit žádný údajný lepší komfort pro americké a australské krajany při hlasování.  Návrh novely volebního zákona, který má toto změnit, je proto nepochybně v rozporu s ústavou.

Velmi špatné a pro poměry v zemi devastující by bylo, kdyby o politických poměrech v ní rozhodovaly hlasy lidí, kteří v ní nežijí, kteří se u voleb rozhodují nikoliv na základě vlastní žité zkušenosti, ale v důsledku různých předsudků a cizí propagandy, a kteří neponesou důsledky svého rozhodnutí, protože žijí jinde, v jiné zemi platí daně, dostávají důchody, čerpají zdravotní péči atd.

Stejně je logicky nepřijatelné, aby jedna část voličů byla zvýhodněna možností hlasovat korespondenčně, zatímco většině rezidentů byla tato možnost upřena a byli v případě potřeby hlasovat mimo své bydliště nuceni vyřizovat si složitě volební průkazy atd.  Ústavní soud by nepochybně shledal takovou právní úpravu diskriminační. Umožnění korespondenčního hlasování pro nerezidenty tak otevírá dveře pro uzákonění korespondenčního hlasování pro všechny. A to je cesta k volebním manipulacím, narušení důvěry veřejnosti v legitimitu voleb, oslabení autority politické demokracie, a tím i k politické krizi.  Namísto voleb jako svátku demokracie odevzdáme rozhodování o poměrech v zemi do rukou krachující České pošty, s jejímiž službami má většina občanů smutné zkušenosti.  U vědomí toho volají progresivisté po zavedení internetového hlasování. To je cesta k totální degradaci voleb, k jejich hackerské manipulaci a falšování z domova i ze zahraničí.

Jediným argumentem ve prospěch korespondenčního hlasování, kromě péče o komfort amerických a australských krajanů, je tvrzení, že tato forma hlasování je umožněna i v řadě jiných zemí. To ale vůbec nic nemění na relevantnosti výše uvedených zásadních protiargumentů.  Právě naopak. Dobře totiž víme, že v některých zemích korespondenční hlasování zásadně a překvapivě ovlivnilo volební výsledky, a to vždy ve prospěch progresivistických sil (USA, Rakousko, Španělsko), což je velmi podivné. Nikdo se nenamáhá vysvětlit, proč právě podporovatelé levicových stran by na rozdíl od ostatní společnosti měli masově preferovat hlasování poštou. Před očima máme při tom politickou tragédii, kterou korespondenční hlasování způsobilo při posledních prezidentských volbách v USA. Tam je nejen poražený bývalý prezident, ale velká část politiků i veřejnosti stále přesvědčena, že byl prostřednictvím korespondenčního hlasování spáchán obrovský volební podvod, země je v důsledku toho fatálně rozdělena, americká demokracie otřesena a pošpiněna v očích široké veřejnosti a čelí nové urputné volební konfrontaci. Za takovou cenu Bidenovo korespondenční vítězství skutečně nestálo.

Stejnou tragédií pro naši demokracii by byl úspěšný pokus udržet proti vůli domácích voličů neúspěšného Fialu u moci korespondenčním hlasováním z ciziny. Česká demokracie se předloženým návrhem ocitá na šikmé ploše. Naděje, že se dokáže zastavit, při tom při neschopnosti politiků nadřadit zájem celku zájmům osobním den ode dne slábne.