Stejně, jako se nebojíme, že by zítra ráno nevyšlo Slunce, většina z nás si nepřipouští jakoukoli možnost, že bychom od zítřka nemohli svítit, topit, klimatizovat, telefonovat, jezdit autem apod.

Podle odborníků není dnes ale na místě se ptát, zda nás mohou déletrvající poruchy dodávek elektřiny postihnout, protože odpověď je zřejmá – ano mohou a s největší jistotou také někdy postihnou. Na místě je v těchto souvislostech pouze otázka KDY k tomu dojde a na ni nelze odpovědět ani s přibližnou mírou pravděpodobnosti. Nevíme, jestli to může být už zítra, za měsíc, za roky, nechceme si to připouštět, ale paradoxně všichni umíme pojmenovat mnoho příčin, které by mohly blackout způsobit.   

Když jsme v loňském dubnu a letošním červnu realizovali ve spolupráci se Střediskem empirických analýz a průzkumů Sanep reprezentativní a validní průzkumy týkající se bezpečnosti, reakcí na krizové situace a branné připravenosti našich občanů, zajímalo nás mimo jiné, jak jsme připraveni na případný blackout. Posuďte sami, jak bychom asi potenciální dlouhodobý výpadek elektrického proudu zvládli.  

1.  

Možná vás nepřekvapí, že 85 % občanů se domnívá, že na blackout nejsou připraveni. Ale všimli jste si také, jak se za pouhý rok zvýšil počet nepřipravených lidí? Proč? Je to v pořádku, je nám to jedno? Možná si nechceme připouštět „zbytečné“ starosti a toužíme nadále bezstarostně žít a využívat všech technických vymožeností, které pokládáme za samozřejmé… Tak si jen nanečisto zkusme představit, že je nám doma najednou zima, nebo naopak horko, potraviny se nám kazí před očima, dopravními veřejnými ani vlastními prostředky se nikam nedostaneme, v obchodech si nemůžeme nic koupit, protože doma už dávno nemáme žádnou finanční hotovost a platební terminály ani bankomaty nefungují, nevíme, zda jsou naši blízcí v pořádku, protože jsme s nimi zcela ztratili spojení… Myslím, že nemusím pokračovat.

Následující graf je vlastně jen potvrzením skutečností toho předchozího, ukazuje totiž na naši úplně stejnou nepřipravenost.

Lidé si často nedělají z ničeho předem starosti a řeší problémy, až v okamžiku, kdy nastanou. Jiní se raději řídíme zásadou, že kdo je připraven, nebude překvapen. Dovolím si totiž tvrdit, že řešit blackout až když je nezpochybnitelně reálný, není vlastně v lidských silách. Zvláště s přihlédnutím k faktu, že v té chvíli netušíme, jak dlouho budeme muset ve výrazně omezených podmínkách fungovat a přežít. Co myslíte vy?