Teď jsme vlastně 1,5 roku před uplatněním emisních povolenek pro české domácnosti. Pěkně si všichni zaplatíme za vytápění domácností a spotřebu pohonných hmot. Tuto svého druhu neuvěřitelně debilní ekologickou daň vymysleli byrokrati EU v Bruselu s abnormálními platy, o kterých se průměrnému Čechovi ani nesní. A snaživě je přijala za své také exekutiva i legislativa EU. Tedy, Evropská komise, dále Evropská rada (platforma premiérů s účastí postupně dvou českých premiérů - Babiše a Fialy) a dále Evropský parlament. Samozřejmě, že je známo, kdo z českých poslanců v EP hlasoval pro tento příval hrůz.

Ještě tak se dá pochopit, když A. Babiš jako premiér, souhlasil se zavedením Green Dealu. Ne všechna úskalí a konfliktní místa tohoto plánu byla v té době jasná a známá. Největší odpovědnost však nese vláda Petra Fialy, která schválila balíček konkrétních nařízení, jenž povolenky k 1. 1. 2027 zavádí. Záměr krásný: snížit emise skleníkových plynů, což lze podle autorů tohoto děsivého plánu mj. také cestou zatížení domácností.

To, že Spojené státy si na Green Deal hrát moc nechtějí a jdou svou cestou a země rozvojového světa ve své většině vůbec ne, pro eurokraty Bruselu žádným argumentem není.

To, že země EU mají velmi rozdílnou hospodářskou úroveň příjmů a tedy i životní úroveň vlastně Brusel také nezajímá. Samozřejmě, že pokud budou platit Češi tuto ekologickou daň se mzdou necelých 1900 euro hrubého (cca 46 000 Kč), pak je to mnohem citelnější zásah do rozpočtu každé domácnosti oproti Německu a vlastně celé západní Evropě. Jen tak mimochodem, Němci mají průměrnou mzdu toho času cca 4 600 euro měsíčně (cca 114 tisíc Kč). Nám geograficky i historicky blízcí Rakušané mají průměrnou měsíční mzdu cca 5 000 euro, tj. 123 tisíc Kč. A třeba Dánsko má průměrnou mzdu cca s 6 200 eury (147 tisíc Kč), tedy více než třikrát vyšší než je tomu u Česka. Zkrátka, super bohaté země, jako je právě Dánsko či další severské státy anebo Lucembursko, si mohou dovolit podobné rozmařilosti jako je ekologická daň bez velkých problémů. Je tedy nesporné, že ekologická daň dopadne v Česku tvrdě do sociální reality státu. A jaká je realita, pokud jde o ceny povolenek. Brusel u tohoto aktu sociálního inženýrství měl další "úžasný" nápad. Povolenky jsou předmětem obchodování (!). V důsledku toho jsou jejich ceny nikoli 45 eur jako na začátku, ale zhruba již na dvojnásobku a budou dále stoupat. Můžeme tedy čekat, že porostou nejen ceny pohonných hmot a energií a to již od 1. 1. 2027, ale porostou návazně ceny všeho ostatního zboží tak, jak jsme to zažili v letech 2022 a 2023. Ceny energií a pohonných hmot se promítaly do všech ostatních cen základního zboží a služeb. A souhrnná inflace za dva roky 2022 a 2023 byla zhruba 30%.

Pokud někdo z vlády P. Fialy bude před volbami hovořit o tom, že dopad užití povolenek bude českým domácnostem kompenzován, je to blábol. Pak by bylo vhodné rovnou povolenky zrušit. Je tak jenom otázka, jakou inflaci můžeme očekávat v letech 2027 a 2028. Obávám se, že to v souhrnu může být někde mezi 10 až 20 %. A spíše více než méně.

Samozřejmě, růst cen ještě zesílí oligopolní charakter české ekonomiky. Oligopoly budou řádit v cenotvorbě úplně stejně, jako řádily v letech 2022 a 2023. Oni prostě budou vydělávat své miliardy za všech okolností a na zájmy obyvatelstva budou kašlat. To zažíváme ostatně v každém okamžiku i nyní.

A teď prakticky. Dostal jsem právě nový předpis plateb záloh elektřiny na příští rok. I když spotřeba elektrické energie v mém domě meziročně ve finančním vyjádření mírně klesla. A „dostal“ jsem před 2 měsíci od dodavatelské firmy příznivější sazbu spotřeby elektrické energie, byly mně navýšeny měsíční zálohy. Prostě, oligopol se nikdy neošidí a přenese své problémy v plném rozsahu na občana – nebohého odběratele jeho služeb. A šancí jak se bránit mnoho nemáte, možná jít se pohádat na obchodní místo dané firmy, která mi dodává elektrickou energii, ovšem s výsledkem nejistým.

Závěr: lidé by měli ve volbách do sněmovny, které budou za necelé dva měsíce volit ty politické strany, které jim závazně slíbí boj proti praxi emisních povolenek pro domácnosti, které se na nás řítí. Hrozí totiž další významné snížení životní úrovně lidí. A sladké řeči některých stran, že to vyřeší, zj. ze strany koalice Spolu, Pirátů a STANu, nelze vůbec brát vážně. Podle mého názoru se jedná o zcela zásadní a nejdůležitější otázku, na kterou strany a voliči musí v příštích volbách odpovědět.

Jiří Paroubek