Komentáře

Juraj Draxler

slovenský politolog

Hlasování v Kongresu: USA do své nejnovější kolonie přesunou další zbraně

A bezcílné křivprolévání se znovu o něco prodlouží.

Bláznivá show pokračuje tak, jak pokračovat vždy měla, kdo si myslel, že nedej bohu opravdu peníze na další zbraně neschválí, tak je hloupý.

Americká Sněmovna reprezentantů tak schválila "balíček vojenské pomoci Ukrajině" v objemu 60 miliard dolarů.

Ve skutečnosti jen část těchto peněz, i když obrovskou, použijí USA přímo na dodávky zbraní do kolonie.

Velká část z této pomoci totiž půjde na dodávky zbraní samotné americké armádě: 23 miliard. na "doplnění zásob" amerických ozbrojených sil (logika, jak se představuje, je taková, že díky tomuto doplnění pak případně někdy nějaké zbraně ze zásob bude možná poslat na Ukrajinu) a 11 miliard. na vyzbrojování a operace USA ve východní Evropě. Ale političtí účetní to všechno zapsali jako "pomoc Ukrajině", samozřejmě.

No a 8 miliard. se laskavě posílá i kyjevské administrativě na nevojenské výdaje. 8 miliard. ze 60. Na sociální výdaje či zdravotnictví těžce zkoušené země drobky, na zbraně naopak obrovské objemy.

Generál Eisenhower, který ve svém posledním prezidentském projevu varoval Američany před "růstem vojensko-průmyslového komplexu" svůj posmrtný boj prohrál už dávno.

Americké zbrojení je formou vysoce výkonného regresivního zdanění: běžný daňový poplatník zaplatí obrovské zisky majitelům zbrojařského komplexu (sem patří nejen výrobci, ale také různí překupníci a konzultanti).

Zároveň chrání cenná aktiva v kolonii. Například ukrajinskou půdu. Jak nedávno zdůraznil i polský prezident Duda, obrovskou část ukrajinského zemědělství už dnes ovládají zahraniční koncerny (převážně americké).

Ukrajinská půda živila již starověké Athény, po nich Byzanci, pak například Benátky.

V moderní době má Evropa poměrně samostatnou produkci obilovin. Ukrajinské obilí slouží primárně k něčemu jinému: k vyživování celé řady afrických zemí, a některých zemí jižní Asie.

Boj o ukrajinskou půdu je tak i bojem o kontrolu těchto zemí, především o jejich nerostné suroviny.

A celé se to točí kolem neskutečně hloupého konfliktu, konfliktu, který spustilo tlačení Ukrajiny do NATO, kam přitom samotní Ukrajinci během své třicetileté samostatnosti nikdy nechtěli.

Ale samozřejmě demokracie je demokracie jen tehdy, vyhovuje-li větším zájmům. V tomto případě se za "Ukrajinu" oficiálně nevyhlašuje národ, ale vládnoucí kliky. A ty se ke členství hlásily.

Čímž zemi s významnou technickou elitou, úrodnou půdou, významným nerostným bohatstvím, kolébku evropského obyvatelstva (s mega osídleními v Nebělivce a jinde staršími než těmi v Mezopotámii) předali do rukou velké atlantické velmoci.

Studenti dějepisu se zvykli ptát, jak je možné, že vypukly některé ultra ničivé války. Například 2. světová. Inu, takhle. Tlak na východ.

Žijeme ve velmi podobné době: včetně propagandy, působení pátých kolon či dobrovolných přisluhovačů vražedných klik mezi "elitami" slabších zemí.

Mimochodem, v hlasování nešlo jen o Ukrajinu, ale také o podporu druhého ultra vražedného konfliktu, který právě ve světě probíhá.

Rozdíl je jen v tom, že tam se zbraně dodávají vždy čistě jako „pomoc“, zatímco Ukrajincům se z velké části připíší jako půjčka.

I když na tom až tak nezáleží. Samostatnost našeho souseda skončila tak jako tak.

Zůstává otázka, jak to, že ty chudáky Ukrajince, co tam umírají, nepohřbívají rovnou v amerických vlajkách. V barvách, za které reálně bojují a umírají.

Juraj Draxler