V mainstreamových médiích a mezi významnou částí evropské politické elity dochází přímo k hysterickým výlevům, pokud jde o Trumpův telefonický rozhovor s Putinem. A zejména nad doprovodnými řečmi obou stran, které charakterizovaly obsah a zejména tón tohoto rozhovoru. Politici Západu tak musí vzít v úvahu, že V. Putin už není „válečný zločinec“, se kterým není záhodno vůbec vést nějaký dialog.

Řekněme si otevřeně, že konfrontační politika vůči Rusku, do které dohnali Západní Evropu a Bidenovu administrativu USA američtí generálové z Pentagonu a centrály  NATO, zcela selhala. Předpokládala porážku Ruska během několika málo týdnů, především prostřednictvím vyhlášených ekonomických sankcí. Rusko se sankcím ubránilo a Západ s překvapením zjistil, že tato země má ve světě řadu významných přátel, počínaje Čínou, Indií, Brazílií, a mohl bych vyjmenovat všechny země BRICS a také další země rozvojového světa. Není to tedy V. Putin, kdo se dostal do politické izolace. Není sice v komfortní situaci, ale Rusko zažilo v loňském roce hospodářský růst přes 4%, s mírou inflace do 10%. Je tak státem, jehož meziroční růst spotřebitelských cen je několikanásobně nižší nežli např. v Turecku.  A vojensky si Rusko vede rovněž vcelku zdatně. Po rozplynutí počáteční chiméry v únoru před třemi lety, kdy vstoupila ruská vojska na Ukrajinu, byl spuštěn plán B. V. Putin tehdy očekával, podle chybných informací svých zpravodajských služeb, že na Ukrajině dojde ke státnímu  převratu. Nestalo se a Putin zahájil plán B a tím bylo a je obsazování oblastí na východě a jihu Ukrajiny s většinou ruského a ruskojazyčného obyvatelstva. Nemluvě ani o Krymu, kde významně převažuje ruské obyvatelstvo.

Prostě Trump je realista, chce na prvním místě řešit problémy své země, zvýšit životní úroveň amerického lidu.  A to by měl chtít každý státník, což bohužel u těch českých politiků ze současné vlády nevidíme. Ti se starají spíše o zásobování Ukrajiny „patronami“ a zejména o interesy vojenskoprůmyslového komplexu Spojených států. Zkrátka nepřijdou ani zbrojaři v Německu či Švédsku a jinde. A to všechno zaplatí čeští občané. Armádní výdaje nejde nazvat jinak, nežli rozpočtovou rozmařilostí.

D. Trump však zmínil ještě jednu pozoruhodnou věc, ke které směřuje. Samozřejmě, že jsou mu bližší zájmy Spojených států, které spočívají v získání Grónska a plné kontroly nad Panamským průplavem. To jsou jeho předběžné podmínky  určené uším Rusů a Číňanů. Trump chce mj. kontrolu nad nerostným bohatstvím Grónska a tím také nad významnou částí Arktidy. Jeho tým si jistě správně vyhodnotil informace o tom, že na severu Sibiře už existují dva přístavy – terminály, ze kterých proudí do přistavených tankerů LNG plyn, určený pro Čínu. Tedy, celé severní pobřeží Ruska je předmětem zájmu těchto dvou zemí. Neboť doprava zboží, včetně zmíněného LNG plynu, je, pokud jde o dopravní výdaje arktickou cestou nižší, nežli u cest přes jih Asie.

Ale zpátky k poselství a vizi D. Trumpa. Nabídl Číně a Rusku reciproční snížení vojenských výdajů. Navázal tak na způsob jednání mezi USA a SSSR na konci osmdesátých let.

Myslím, že jak Čína, tak Rusko tuto nabídku budou velmi vážně posuzovat. Vždyť vojenské výdaje jsou peníze vyhazované do vzduchu. A pokud bude se bud3 tento proces snižování vojenských výdajů mezi supervelmocemi rozvíjet, lze očekávat, že i členské státy NATO nebudou podrobovány tlaku, aby dále zvyšovaly své vojenské výdaje. A to by bylo blahodárné pro lidi. I pro obyčejné občany, včetně těch českých. Za tento záměr lze Trumpovi jen zatleskat, a těšit se na to, že bude v krátké době realizován. Má na své osvícené návrhy v tomto směru jen 4 roky času. Snižování vojenských výdajů by vedlo ke snižování napětí ve světě a vlastně by nově uspořádalo vztahy mezi velmocemi a mezi Západem a globálním Jihem a východními mocnostmi.