HDP země stagnuje a přes oficiální optimismus lze očekávat, že ekonomika státu bude v příštích měsících tohoto roku spíše klesat nežli růst, což optimisticky předpokládá jak ministerstvo financí, tak ČNB.

Vláda se věnuje politickým bojům o „balíček“ desítek opatření, které ve svých důsledcích povedou k dalšímu snížení životní úrovně lidí a k hospodářskému poklesu. Zkrátka, když dáš koni méně obroku, nemůžeš čekat, že se v cílové rovince prosadí a zvítězí.

Index (českých) nákupních manažerů i německý, obdobný index Ifo informují už řadu měsíců o tom, že průmyslu chybí objednávky. Tomu českému i tomu německému, na který je Česko navázáno tisícerými svazky.

Je pouze několik částí průmyslové výroby, které se těšily meziročnímu nárůstu. Je to především sektor automotive, v němž meziročně došlo k nárůstu i po sezónním očištění o 30%. Pak už rostla jen farmaceutická produkce a výroba elektrických zařízení.

Další klíčová odvětví, včetně strojírenství(!) meziročně klesala. Tedy nebýt automotivu, tak by průmyslová výroba meziročně poklesla.

Prostě vláda by se měla zabývat incentivy na podporu českého hospodářství především průmyslu.

Vysoký výkon odvětví automotivu, tedy výroby náhradních dílů pro automobilový průmysl, může být ovšem jen dočasným jevem.

Svět se v průběhu covidové krize nezastavil. Zejména v Číně došlo k urychlení výzkumu a vývoje, což vede k vyšší produkci elektromobilů v této zemi. Pro zajímavost, v Evropě bylo v loňském roce vyrobeno necelých 14 milionů automobilů. To je podstatně méně než téměř 20 milionů aut vyrobených v roce 2018.

V Číně se v loňském roce vyrobilo, přes tvrdá covidová opatření 23,8 milionů automobilů, tedy o něco více automobilů, než kolik jich bylo vyrobeno v roce 2018. Můžeme tedy říci, že čínský průmysl využil „covidovou přestávku“ a přes obří uzávěry průmyslové výroby v řadě provincií Číny došlo v loňském roce k ohromné progresi čínského automobilového průmyslu. A pokud se český a evropský automobilový průmysl nepřestrojí, přestanou být brzy konkurenceschopní ve vztahu k čínskému automobilovému průmyslu. A možná totéž platí i v některých dalších progresivních odvětví národního hospodářství, především pak v elektrotechnickém průmyslu.

Prostě, Čína si letos udržuje slušný hospodářský růst a Evropa a zejména Česká republika, díky specifickému charakteru a struktuře českého průmyslu, se dusí protiruskými sankcemi a poklesem konkurenceschopnosti.

Konec konců i nízká míra nezaměstnanosti u nás může svědčit kromě jiného také o menším stupni zavádění robotizace, automatizace, digitalizace a umělé inteligence do českého hospodářství na rozdíl od nejvyspělejších zemí světa.