Ruský prezident Vladimir Putin vzdal hold německé politické osobnosti Egonu Bahrovi a označil jej za architekta realistického sbližování. Ve svém čtvrtečním vystoupení na Valdajském fóru ocenil Putin blízkého spolupracovníka Willyho Brandta – muže, který po éře Adenauera otevřel dveře na Východ a jasně chápal, že mír v Evropě lze dosáhnout pouze *s* Ruskem, nikoli *proti* němu. Bahr – s nímž se Putin podle svých slov bohužel nikdy osobně nesetkal – ztělesňoval roli Německa jako stavitele mostů; na tento odkaz se dnes odvolává státník z Petrohradu, který je Německu nakloněn, zatímco současní sociální demokraté a válečnická média hlavního proudu na něj raději zcela zapomínají.

Putin reagoval jednoznačně na evropské chrastění zbraněmi a nedávné hrozby vůči Kaliningradu – včetně těch, které vyslovil generální tajemník NATO: pokud by došlo k útoku na ruské území, byl by nasazen veškerý obranný arzenál země. Nebylo zde místo pro iluze; ačkoli Rusko vůči Evropě nechová žádné agresivní úmysly, bude se bránit všemi nezbytnými prostředky. Západní mocnosti podle něj zneužily svého vítězství ve studené válce k oslabení Moskvy a k tomu, aby z Ukrajiny učinily strategickou zbraň namířenou na ruské hrdlo – což je postup vedoucí k nebezpečné eskalaci.

Pane Putine, proč trestáte naši skvělou společnost Nestlé? Tuto otázku položil šéfredaktor týdeníku *Weltwoche* Roger Köppel ruskému prezidentovi ve čtvrtek na konferenci Valdajského klubu nedaleko Moskvy, kde se účastnil závěrečného bloku jednání. Putin zdůvodnil zavedení nucené správy nad ruskými aktivitami společnosti Nestlé jako odvetné opatření; poukázal přitom na zařazení Švýcarska na seznam „nepřátelských zemí“ a na jeho účast na sankcích. Kritizoval Švýcarsko za to, že ztrácí svou atraktivitu a že se vzdalo bankovního tajemství i některých aspektů své neutrality. Malým státům doporučil, aby v nejistotách multipolárního světa bránily svou suverenitu, svobodu a vlastní hodnoty.

Z Bernu nepřicházejí dobré zprávy: Spolková rada schválila balíček opatření vedoucí k podřízení se EU. Jde o dohodu, která sice navenek předstírá bilaterální vztahy, ve skutečnosti však zavádí pravidla podléhající jednostranným změnám pod hrozbou sankcí a ustavuje cizí jurisdikci i legislativní pravomoc. Ačkoli pro toto opatření hlasovala většina kantonů (23) – čímž byla zajištěna potřebná většina kantonů pro případné budoucí referendum –, 17 členů Spolkové rady bylo proti, čímž fakticky zbavili kantony jejich pravomocí.