Svátek má: Mahulena

Politika

Velikost textu:

Rychlovlaky za 600 miliard, plán na vodě. Stát stále hledá peníze

Rychlovlaky za 600 miliard, plán na vodě. Stát stále hledá peníze

Páteřní vysokorychlostní síť má stát asi 600 miliard korun. Národní kontrolní úřad zpochybnil přínosy dřívějšího plánu a zdroje financování nejsou zajištěny.

Ilustrační foto
17.listopad 2026 - 05:22

Česká republika připravuje jednu z nejdražších investic ve své historii, aniž by měla zajištěné její financování a přesvědčivě doložené všechny očekávané přínosy. Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) letos upozornil, že výstavba vysokorychlostních železnic měla podle prověřovaných plánů stát minimálně 737 miliard korun. Ministerstvo dopravy následně představilo úspornější podobu páteřní sítě s předpokládanými náklady kolem 600 miliard. Peníze na její realizaci však stále hledá. 

Prezident NKÚ Miloslav Kala v podcastu Insider otevřel otázku, kterou politici při představování velkých infrastrukturních projektů často odsouvají. Potřebuje Česká republika právě nyní rozsáhlou síť železnic pro rychlost 320 kilometrů za hodinu, nebo lze požadované dopravní služby zajistit levněji? A především, kdo zaplatí výstavbu, provoz a budoucí údržbu v době, kdy vláda plánuje rozpočtový schodek 386 miliard korun a další stovky miliard budou potřebovat obrana, energetika či zdravotnictví?

Kontrola NKÚ zveřejněná 27. dubna 2026 přinesla závažná zjištění. Správa železnic vynaložila do konce června 2025 na přípravu rychlých železničních spojení již 5,6 miliardy korun. Přesto nebyly do ukončení kontroly v říjnu 2025 určeny zdroje financování výstavby, dokončena potřebná jednání se sousedními státy ani dostatečně prokázány očekávané ekonomické přínosy. Ministerstvo dopravy a Správa železnic namítly, že kontrola hodnotila předchozí podobu projektu. Nová koncepce se soustředí na tři hlavní směry: spojení Prahy s Drážďany, trasu přes Brno směrem k Rakousku a Slovensku a spojení Přerova s Ostravou a Polskem. Podle ministerstva se tím původní předpokládané náklady 1,2 bilionu korun snížily přibližně na polovinu.

Nejde však o skutečnou úsporu poloviny ceny stejného projektu. Změnil se rozsah plánované sítě a pořadí připravovaných staveb. Odhad NKÚ ve výši 737 miliard a nová částka kolem 600 miliard proto nejsou přímo srovnatelné. Stát by měl především doložit, které části původního plánu vypustil, jak se změnily očekávané přínosy a kolik by případné dokončení dalších spojení stálo. Velmi nepříjemná jsou také zjištění o veřejných zakázkách. NKÚ prověřil patnáct zakázek na přípravu rychlých železničních spojení v celkové hodnotě 2,5 miliardy korun. U některých zjistil zvýšení vysoutěžených cen až o 126 procent. Kontroloři upozornili na změnu zákona z roku 2023, která u nadlimitních sektorových zakázek odstranila dřívější třicetiprocentní limit pro přípustné navýšení ceny.


Správa železnic namítá, že postupovala v souladu se zákonem a dodatky odrážely složitost projektování. NKÚ ostatně nezjistil porušení právních předpisů. Zůstává však podstatná otázka hospodárnosti. Jestliže lze cenu některých přípravných zakázek zvýšit na více než dvojnásobek, musí stát přesvědčivě vysvětlit, proč původní soutěž nepředpokládala skutečný rozsah potřebných prací.

Rychlost 320 kilometrů za hodinu není zárukou přínosu

Hlavním argumentem pro vysokorychlostní železnice je zkrácení cestovních dob, zvýšení kapacity dopravní sítě a lepší propojení českých regionů s Evropou. Tyto přínosy nelze zpochybňovat jako celek. NKÚ však upozornil, že jejich dosažení závisí na podmínkách, které stát zatím dostatečně nezajistil. Příkladem je návaznost nových tratí na stávající železniční uzly. Podle harmonogramů kontrolovaných NKÚ měla být vysokorychlostní trasa Praha–Brno–Břeclav zprovozněna do roku 2036, zatímco modernizace pražského železničního uzlu se plánovala až na rok 2047. Ministerstvo namítá, že rychlé vlaky mohou do Prahy přijíždět i před dokončením modernizace uzlu. To je možné, ale zůstává otázkou, zda stávající infrastruktura umožní plně využít očekávanou kapacitu a časové úspory.

Další rozpor vzniká mezi rychlostí a dostupností. Má-li vysokorychlostní železnice podporovat rozvoj regionů, musí v nich vlaky zastavovat. Každá zastávka však prodlužuje cestovní dobu. Evropský účetní dvůr již dříve upozornil, že jedna mezistanice může znamenat prodloužení jízdy v průměru o čtyři až dvanáct minut. Stát proto musí jasně určit, jakou službu chce za stovky miliard vybudovat. Zda především rychlé spojení největších měst a zahraničních center, nebo dopravní systém dostupný také menším regionům. Oba cíle lze kombinovat, ale jejich ekonomické výsledky budou rozdílné.

Podobně je třeba vyhodnotit návrhovou rychlost. Rozdíl mezi 200, 250 a 320 kilometry za hodinu se musí posuzovat podle skutečných nákladů, uspořeného času, kapacity a očekávaného počtu cestujících. Nižší rychlost automaticky neznamená levnější stavbu. Pokud však stát požaduje nejvyšší technické parametry, měl by také doložit, že jejich přínos odpovídá dodatečným nákladům. Nejistoty přetrvávají rovněž v mezinárodním napojení. NKÚ konstatoval, že v době kontroly nebyla uzavřena potřebná mezinárodní smlouva o novém přeshraničním spojení. 


Ministerstvo mezitím pokročilo v jednáních se sousedními zeměmi. Německý parlament schválil záměr spojení Drážďany–Praha včetně Krušnohorského tunelu a podpis mezistátní smlouvy se nyní očekává v prvním čtvrtletí roku 2027. Samotné zařazení tratí do evropské sítě TEN-T však nezaručuje peníze ani shodný harmonogram jejich dokončení.

Bez jasných priorit hrozí další miliardový účet

Největší slabinou projektu zůstává financování. Stát počítá s evropskými fondy, úvěry Evropské investiční banky a případným zapojením soukromého kapitálu prostřednictvím projektů PPP. Žádný z těchto nástrojů však neodstraňuje potřebu dlouhodobého financování ze státního rozpočtu. Evropské dotace bude muset Česká republika získat v soutěži s dalšími projekty. Úvěry bude nutné splatit a soukromí investoři očekávají návratnost. Ani postupná výstavba neznamená, že se stát budoucím závazkům vyhne. Pouze je rozloží do delšího období.

Proto je důležité, že Správa železnic již začala měnit dlouhodobé investiční plánování. V říjnu představila první přehodnocení zásobníku 430 železničních projektů za více než 2,3 bilionu korun. Nejde pouze o vysokorychlostní tratě, ale o širší plán železničních investic. Podle generálního ředitele Správy železnic Tomáše Tótha by při současném objemu financování jejich realizace trvala přibližně padesát let. Pokračovat v přípravě všech projektů bez reálného výhledu na financování by proto bylo neefektivní. Na rok 2027 má podle zářijových údajů směřovat přímo do přípravy vysokorychlostních tratí zhruba dvě miliardy korun. Dalších staveb se týká širší rozpočet Správy železnic na projektovou a majetkoprávní přípravu ve výši 5,4 miliardy korun. Jde o dva rozdílné údaje, které nelze sčítat ani zaměňovat. Skutečná výstavba vysokorychlostní sítě za stovky miliard zůstává teprve před státem.


Na Ostravsku se příprava přece jen posunula. Dopravní a energetický stavební úřad vydal 11. listopadu první nepravomocné povolení pro předstihovou stavbu související s VRT Moravská brána. Týká se náhradních tůní pro chráněného čolka velkého v Poodří, nikoli samotné vysokorychlostní železnice. Jde o nezbytný krok při ochraně přírody, současně však připomíná, kolik přípravných etap zbývá před zahájením hlavní stavby. Vysokorychlostní železnice může českému hospodářství přinést významné výhody. Může uvolnit kapacitu stávajících tratí pro nákladní dopravu, zkrátit cestování mezi hospodářskými centry a posílit mezinárodní obchodní vazby. Žádný z těchto přínosů však nevznikne automaticky pouhým dokončením kolejí.

Vláda musí doložit očekávaný počet cestujících, provozní model, náklady na údržbu, hospodářské dopady a především způsob financování jednotlivých etap. U každé z nich musí být jasné, zda může samostatně fungovat, nebo její přínos závisí na dokončení dalších nákladných staveb. Česko nepotřebuje rozhodovat mezi moderní železnicí a rozpočtovou odpovědností. Potřebuje obojí. To však znamená připustit, že některé stavby budou muset počkat a jiné se možná neuskuteční vůbec. O jejich pořadí mají rozhodovat skutečné potřeby a měřitelné přínosy, nikoli velikost projektu nebo politická atraktivita slibované rychlosti.

Největším rizikem vysokorychlostních tratí není to, že budou drahé. Je jím možnost, že stát postupně utratí stovky miliard, aniž by dokázal prokázat, že zvolil ekonomicky nejvýhodnější dopravní řešení. Dokud vláda nepředloží věrohodný investiční a finanční plán, zůstane vysokorychlostní železnice především ambiciózním příslibem. A v době rostoucího zadlužování si Česká republika nemůže dovolit, aby o dalších stovkách miliard rozhodovaly především politické sliby namísto přesvědčivých ekonomických propočtů.

(Kovář, prvnizpravy.cz, foto: zai)


Zdroje: 1. NKÚ – Na efektivní výstavbu vysokorychlostních železnic není ČR připravena; 2. Ministerstvo dopravy – Aktualizovaná koncepce rychlých spojení a reakce na NKÚ⁠; 3. Ministerstvo dopravy – Příprava železničních staveb v roce 2027⁠; 4. ČTK – Podpis smlouvy o vysokorychlostním spojení s Německem⁠; 5. iDNES.cz – Financování přípravy rychlodrah v roce 2027⁠; 6. Zdopravy.cz – Zásobník 430 železničních projektů za 2,3 bilionu korun⁠; 6. Zdopravy.cz – První povolení pro VRT na Ostravsku