Komentáře

Zdeněk Ertl

předseda Sdružení sportovních svazů České republiky

Telefon hračkou i učebnicí

V minulém zamyšlení jsem se dotkl reprezentativními průzkumy ověřených skutečností, které nesvědčí o dobrém stavu připravenosti dětí na úspěšné zvládání krizových situací.

Také jsme viděli, že dvě třetiny dospělých si přejí, aby se ke zlepšení tohoto stavu začaly používat aplikace v chytrých telefonech a aby se tyto aktuálně moderní didaktické prvky staly součástí povinného školního vzdělávání.

Dnes vám chci ukázat další související výsledky průzkumů. Víme, že většina našich dětí má v kapse chytrý telefon a zároveň nám není lhostejná bezpečnost našich dětí. Proto se příliš nedivíme odpovědím na následující otázku.

Tři čtvrtiny občanů si přejí, aby děti dostávaly operativní upozornění na blížící se nebezpečí, případně doporučení k tomu, jak se mají zachovat, formou notifikací přímo do jejich mobilu.

Namítnete-li, že by to přece znamenalo další výraznou ztrátu soukromí, budete mít pravdu. Ale zároveň se nebudete plést ani Vy, kteří řeknete, že dnešní „moderní doba“ je s postupnou a rychle postupující ztrátou soukromí nerozlučně spojená a že i dnes prostě platí „něco za něco“. S pragmatickými výměnami (většinou v duchu obětování části vlastní identity za pohodlnější každodenní existenci) se setkáváme dnes a denně, takže nezbývá, než vzít výše naznačený většinový souhlas veřejnosti s výměnou další části soukromí našich dětí za zvýšení jejich bezpečnosti a jistoty na vědomí.

[BANNER

Já si dovolím jen dodat, že by bylo velmi potřeba děti o nebezpečné situaci nejen informovat, ale také je současně učit, jak tu či onu krizovou situaci úspěšně prakticky řešit.

S možnostmi víceúčelového využívání chytrých telefonů souvisí i další graf.

Tady vidíme, že dospělí nejsou o didaktické efektivitě herních prvků v procesu přípravy dětí na zvládání krizových situací zcela jednoznačně přesvědčeni, gamifikaci podporuje polovina dotázaných (50,3 %). Je to málo nebo hodně?

O tom, že hra může být atraktivní součástí seznamování dětí s vážnými věcmi a záležitostmi, mluvil už J. A Komenský, i když jeho pojem a název díla Škola hrou (Schola ludus) si dnes vykládáme většinou velmi nepřesně a zkresleně (jeho „školní hra“ byla jakýmsi dramatickým divadelním představením, ve které učenci představovali králi veškeré tehdejší vědění). Vyučování formou hry je určitě skvělá, ale nikoli všeobjímající a beze zbytku úspěšná metoda. Pro harmonický vývoj člověka jsou nutné také další didaktické postupy a formy teoretického i praktického učení a vzdělávání.

V dnešní technologicky vyspělé době by bylo asi bláhové se moderním prvkům a možnostem v komunikaci i vzdělávání bránit. Při pohledu na oba grafy, vyjadřující názory občanů, vás jistě napadá celá řada otázek a souvisejících okolností, problémů či pozitiv. Zaujmout k těmto výsledkům průzkumu stanovisko, musí už každý sám.

Věřím ale, že s tím, aby chytrý telefon nebyl v rukou našich dětí jen hračkou, ale stále více se stával i učebnicí a praktickým pomocníkem, budeme všichni souhlasit.

Zdeněk Ertl

Zdroje dat: Středisko analýz a empirických průzkumů Sanep, s.r.o.; průzkum na téma Bezpečnostní situace v ČR, reakce na krizové situace, branná výchova. Reprezentativní vzorek dotázaných respondentů 18+ (2 450) odpovídal sociodemografickému rozložení obyvatel ČR dle údajů ČSÚ, statistická odchylka ±1,5 %.