Svátek má: František

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Symposium

Vše začalo před něco více než rokem, v říjnu 2021. Mnozí z nás byli v objetí pandemie strachu z Covid-19 a s ním spojených strastí mnohých a radostí mála - nevolených.

Autor příspěvku byl v té době v objetí intuice, potřebné pomoci několika blízkým a spřízněným duším a ke dni svých narozenin v horečce bez potvrzení Covid-19 mnoha testy na různých místech. Tím došlo k nesplnění slibu daného přátelům: vydat v tištěné formě několik článků. Proč? Prý proto, že velká většina představuje ceninu, která si nezaslouží archivaci v elektronické formě u médií, včetně Google a jemu podobné organizaci pro případ potřeby, nebo až přijde čas.

Mezi popsaným objetím v roce 2021 a dneškem uplynulo mnoho vody. Pandemie strachu z covid-19, po úspěšné zkoušce v ovládání veřejnosti v době míru a vládnutí bez Parlamentů, se stala minulostí a na pořad dne se dostala speciální vojenská operace na Ukrajině (SVO). Ta, se svými metastázemi se v průběhu roku 2022 projevila jako mnohem větší nebezpečí pro společnost a zdroj různých typů strachu, než tomu bylo s Covid-19. V neposlední řadě SVO odhalila konečně závěs, za kterým leží na podlaze nahá a umírající západní demokracie, pokrytectví, lež a žvanění. Demokracie bez pomoci a žvanění našich elit, jako výsledek transformace rozlišování mezi pravdou a lží utvrzují občany, že jenom konečným vojenským vítězstvím nad Ruskem přijde vytoužený mír a budeme žít po staru. Tomu ale, bohužel, nebude.

V říjnu 2022, kdy jsem měl již napsáno a zveřejněno několik článků na téma pravda, lež a žvanění přihlásil se u mne k rozhovoru nebožtík Anton Pavlovič Čechov (1860-1904). Tento na gymnáziu v Taganrogu neúspěšný student, přesto na Lomonosovově univerzitě v Moskvě vystudovaný lékař a autor lyrického drama (ve kterém děj neprobíhá v reálném životě, ale v citovém životě, tj. jeho hrdinové prožívají vnitřní drama), měl již během studií příznaky tuberkulózy. Přesto pracoval jako lékař, od roku 1886 už jen příležitostně a takřka výhradně pro chudou klientelu. Nehledě na symptomy tuberkulózy Čechov prožil několik milostných vztahů. Po ukončení školy požádal o ruku Židovku Duňu Efrosovou, její rodiče však ke sňatku nedali souhlas. Ani přátelství s Liljou Markovou neskončilo manželstvím. Komplikovaný poměr s Likou Mizinovovou byl jedním z popudů jeho cesty na Sachalin. V roce 1901 se Čechov oženil s Olgou Knipperovou (1869–1959). Poznal ji jako herečku Moskevského uměleckého akademického divadla (MCHAT), kde vystupovala v titulních rolích jeho her.

Už nemocný Čechov v roce 1890 podnikl tříměsíční cestu na Sibiř. Jeho zpráva z cesty popisuje otřesný život vyhnanců v carské říši. Rok nato navštívil Rakousko-Uhersko, Itálii a Francii. V březnu 1892 zakoupil na radu lékařů usedlost v Melichově, 70 km jižně od Moskvy. Dnes je zde Čechovovo muzeum. V roce 1894 Čechov opět navštívil Evropu, nikdy však Česko. Návštěvu Evropy uskutečnil v doprovodu přítele, vydavatele a novináře Alexeje Sergejeviče Suvorina (1834-1912). O něm několik slov.

Suvorinova spisovatelská osobnost je poněkud zastíněna jeho žurnalistikou. Přesto byl velmi plodný a publikoval řadu povídek a divadelních her v hlavních liberálních médiích.  Suvorin využil úspěchu a v roce 1871 založil vydavatelství.  Mezi jeho prvními publikacemi byl Ruský kalendář, velmi žádaný po celém Rusku, následovaný bezprecedentní sérií levných vydání klasiků, zahraničních i ruských. Pro náročnější čtenáře vydal soubor bohatě ilustrovaných alb o velkých galeriích Evropy.

Na konci 19. století Suvorin vydal sérii městských adresářů, vydávaných každoročně pro Petrohrad, Moskvu a zbytek Ruska, které podrobně popisovaly jména a adresy soukromých obyvatel, vládních úřadů, veřejných služeb a středních a velkých podniků. Často jsou proto označovány jako adresáře Suvorina a používány i dnes moderními genealogy ke sledování rodinných příslušníků, kteří žili v carském a raném sovětském Rusku, když chybí životně důležité záznamy nebo je obtížné je najít. Historici, nevím, zda k nim mohu zařadit moderní české, je používají ke zkoumání sociálních dějin Ruska konce 19. století a počátku 20. století.



V roce 1876 Suvorin koupil krachující noviny - Novoje Vremya (Nová doba); Šéfredaktorem zůstal až do své smrti. V roce 1880 založil renomovaný historický časopis Istorichesky Vestnik. Jako jeden z nejziskovějších a nejmodernějších podnikatelů v ruském vydavatelském průmyslu využil příležitost ovlivnit mladou generaci svými konzervativními a stále reakčnějšími prohlášeními. Novoje Vremja například podporovalo politiku antisemitismu a rusifikace prosazovanou vládou Alexandra III. V roce 1895 dokonce založil vlastní divadelní společnost. Jeho konexe mu umožnily dosáhnout zrušení cenzury mj. díla Lva Nikolajeviče Tolstého Moc temnoty. Netrvalo dlouho a Suvorinova záliba v kontroverzních kusech učinila jeho divadlo nepopulárním u liberálních elit. Za zmínku stojí - Synové Izraele (1900) a Ruská revoluce 1905 a seznámení se s prací Ambler, Effie - The Career of Aleksei S. Suvorin, Russian Journalism and Politics, 1861–1881. Wayne State University Press, 1972. Zpět k Čechovovi.

Lékaři mu doporučili pravidelný pobyt na Krymu. V roce 1898 se proto rozhodl, že se zde usadí natrvalo. Architekt Lev Šepovalov mu v Jaltě postavil dům, později nazvaný Bílá vila. Čechov se do něj spolu se sestrou a matkou nastěhoval v září 1899. Dnes je vila muzeem. Ještě ani jednou se nestalo, že bych během pobytu na Krymu muzeum nenavštívil a vyjádřil hold spisovateli, který nám zanechal nadčasovou pravdu: Nevěřím naší inteligenci, pokrytecké, falešné, hysterické, nevychované, líné; nevěřím ani tehdy, když trpí a naříká, neboť její utlačovatelé vycházejí z jejích vlastních hlubin.

Symposium

Kniha Symposium představuje sborník 95 článků a rozhovorů - autora tohoto příspěvku - ve dvou svazcích (celkem 840 stran)- Název navrhla mně spřízněná duše JUDr. Marian Grígel, blízký spolupracovník bývalého prezidenta Gustava Husáka, bývalého československého premiéra Jozefa Lenárta a v neposlední řadě spoluautor znaku KSČM – třešniček. Stalo se to poté, co jsme si během jednoho z našich setkání (symposií) vyměnili informaci o záměru vydat sborník na papíře jako odpověď na přání čtenářů, kteří považují většinu článků za ceninu, jejíž uskladnění v elektronických médiích není důstojné a je nepohodlné pro studium a další použití.

Symposium (také pít společně) bylo po vzoru starých Řeků součástí banketu, který se konal po jídle. Naše skromná privátní symposia se i dnes také konají po jídle. Začínají odpoledne a končí většinou večer v dobré náladě. Nejsou ale doprovázena hudbou, tancem, recitály, jako tomu bylo u Řeků. Naše rozhovory na témata minulosti, přítomnosti a představitelné budoucnosti si ozdobujeme vtipy, vzpomínkami na vše možné a před loučením lidovými písničkami.

Formální literární díla popisující symposium zahrnují dva sokratovské dialogy, Platónovo a Xenofónovo symposium a řadu řeckých básní, jako jsou elegie Theogna z Megary. Stejně jako mnoho jiných řeckých zvyků byl estetický rámec symposia přijat Římany, a to pod názvem comissatio. Další římskou verzí sympozia bylo convivium. Role žen v symposiích se lišila. Římským ženám bylo právně zakázáno pít víno jako věc veřejné morálky. Od mužů se očekávalo, že budou kontrolovat vlastní spotřebu vína. Etruským ženám bylo dovoleno pít víno a slévat se s muži. Proto některé etruské ženy byly dokonce považovány za zkušené pijáky a byly často pohřbívány s nápoji a se zbytky hodování. To označovalo, že se účastnily symposia.

Nejviditelnější rozdíly mezi řeckými a etruskými pijáckými večírky se odrážejí v etruském umění. Etruské malby ukazují muže a ženy, jak společně popíjejí víno a válejí se na stejných polštářích. Sarkofág manželů, nalezený v etruské oblasti z let 520–530 př. n. l., zobrazuje muže a ženy, kteří spolu odpočívají v kontextu hostiny. Dění dnes proto nepředstavuje nic nového.

Připomínám umění, protože poezie a hudba byly ústředním bodem potěšení ze symposia. Svobodné ženy s postavením se neúčastnily symposií, zato byly najaty vysoce postavené prostitutky (hetairai) a baviči. Otroci a chlapci také poskytovali služby a zábavu. Jedním z rysů symposií byla skolia: pijácké písně vlastenecké nebo špinavé povahy předváděné soutěžně s jedním symposiem. Protože symposiasté se účastnili rétorických soutěží, slovo symposium začalo v angličtině odkazovat na jakoukoli událost, kde se pronáší více projevů. Proto v moderním pojetí symposium znamená také akademickou konferenci nebo setkání. O něj jde v knize nazvané Symposium.

Jedná se o sborník článků, rozhovorů a komentářů na historická a aktuální témata a dění u sousedů a ve světě, ve kterém se odráží věrnost a setkání se čtenáři formou knihy, bez ohledu na to, zda jde o hlavy studované, studující, s titulem nebo bez titulu. Čtenářům hledajícím uplatnění nebo svoji roli v civilizačně přelomové době Symposium nabízí možnost pochopit, že v takové době platí především, že všechno má svůj čas, že dění ve světě představuje hledání nového uspořádání spolužití různých civilizačních oblastí nacházejících se v ruském, čínském, islámském, židovském, křesťanském a dalších civilizačních světech, anglosaský nevyjímaje. A samozřejmě i starou Rabínovu radu: Vše je jinak, synu!

V hledání je totiž obsaženo tajemství pochopení toho, co se děje na hranicích zmíněných civilizačních světů, co nás čeká, co nás nemine. Dnes převládá rozum politologů, sociálních inženýrů a fanaticky věřících (v jedinou pravdu), kteří neznají ani předmět toho, co studovali, co dnes hlásají nebo dokonce šíří jako učitelé.

Proto i pro knihu Symposium (ISBN 978-3200-08777-4, Pharus de Victoria, Bludenz), přislíbeném vydání vydavatelstvím Torden (Kežmarok) a vyrobenou powerprint (Praha) pro spřízněné duše doma i ve světě, přátele (V&MB) a staro-novou lásku (MV) s dcerou (M) a přítelem (P), a která je t.č. k dispozici u JIN.s.r.o, Nad Lomem 14, 147 00 Praha 4 (telefon 724 724 432) a ČSUZ, Karmelitská 25 (telefon 257 533 732) platí: Souhlasu netřeba.

Jan Campbell

Genocida na pokračování

Genocida na pokračování

Jan Campbell 

4. září 2023
Mnozí čtenáři si vzpomenou na příspěvky z minulosti, ve kterých jsem popisoval situaci na Kavkaze a Arménii, kde jsem v devadesátých letech minulého století mj. vedl jeden z projektů Světové banky.

Jeden z důvodů, proč se neradovat z členství v NATO

Jeden z důvodů, proč se neradovat z členství v NATO

Jan Campbell 

18. srpna 2023
V dávném mládí jsem s přáteli rád zpíval písničku - Ze známých důvodů. Byla to doba radosti po setkání s Karlem Hálou, předtím s Ray Charles, doba naděje zamilovat se po uši a zapomenout na všechno, kromě čisté lásky.

Мír a 77, a ničeho nelituji

Мír a 77, a ničeho nelituji

Jan Campbell 

15. srpna 2023
V neděli, během jednoho z mnoha zamyšlení nad ilustracemi a řazením 16 článků na téma Mír, napsaných autory s Německa, Rakouska, Ruska, Kazachstánu a Česka, které...

Nápověda nepoučitelným

Nápověda nepoučitelným

Jan Campbell 

3. srpna 2023
V posledním příspěvku – Nepřilévám benzin do ohně, ale… jsem naznačil několik důvodů, proč bychom se měli věnovat jiným realitám a pravdám, než těm, které jsou nám nabízeny politicky korektními médii.

Nepřilévám benzin do ohně, ale…

Nepřilévám benzin do ohně, ale…

Jan Campbell 

31. července 2023
Po dotazích čtenářů reaguji na příspěvek (29.7) profesora medicíny a kardiologa Josefa Veselky (1965) - Diagnóza: Proč stojí za to znovu se vyjadřovat k válce na Ukrajině.

Střípky z Piavy

Střípky z Piavy

Jan Campbell 

15. července 2023
Nebudu vysvětlovat, co se skrývá pod názvem Piava, proč do dnes pokračují setkání zkušených, ale v době žvanění nepotřebných profesionálů, kteří se znají od Piavy, jak říkával nebožtík, Miroslav Polreich,...

Myslíte si, že by měl ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) rezignovat?

Ano
transparent.gif transparent.gif
65%
Ne
transparent.gif transparent.gif
17%
Nevím
transparent.gif transparent.gif
18%