Trauma, které prožijí oběti válek, se může přenášet na jejich děti a vnoučata, ovlivňovat jejich zdraví a možná i celý život.

Tento objev je dalším důkazem toho, že válka nezanechává jizvy jen na tělech, ale i hluboko v lidské podstatě. O to důležitější je podporovat mírová řešení konfliktů, hledat způsoby, jak zabránit násilí, a pomáhat těm, kteří už byli jeho oběťmi. Pokud totiž nezastavíme tento řetězec utrpení, jeho důsledky si s sebou ponesou i generace, které se ještě ani nenarodily.

Mezinárodní tým vědců přinesl průlomové důkazy o tom, že násilí a trauma mohou zanechat otisk v lidské DNA, a to nejen u přímých obětí, ale i u jejich potomků. Výzkum, publikovaný 27. února v odborném časopise Scientific Reports, odhalil epigenetické změny v genomech syrských rodin, které přežily brutální masakr ve městě Hamá v roce 1982 i násilí během syrské občanské války.

Tato zjištění představují první vědecky podložený důkaz u lidí, že stres a trauma mohou být geneticky přenášeny na další generace, podobně jako to bylo dříve pozorováno u laboratorních zvířat. Podle vědců mohou mít tato odhalení zásadní důsledky nejen pro pochopení cyklů násilí a chudoby, ale také pro tvorbu politik zaměřených na řešení důsledků válečných konfliktů a jiných forem traumatizujícího násilí.

Vědecký tým vedený Connie Mulliganovou, profesorkou antropologie a členkou Genetického institutu na Floridské univerzitě, analyzoval epigenetické změny ve vzorcích DNA odebraných od tří generací syrských rodin žijících v Jordánsku. Spolu s molekulární bioložkou Ranou Dajaniovou z Hašemitské univerzity a antropoložkou Catherine Panter-Brickovou z Yaleovy univerzity studovaly skupiny rodin, které prošly různými úrovněmi násilí.

Vědci zkoumali tři typy rodin:

1. Rodiny, které přežily masakr v Hamá v roce 1982 a následně uprchly do Jordánska.
2. Rodiny, které zažily násilí během občanské války v Sýrii.
3. Rodiny, které se přestěhovaly do Jordánska před rokem 1980 a unikly tak válečným konfliktům.

Tyto skupiny umožnily vědcům identifikovat rozdíly v genetických změnách mezi těmi, kdo byli vystaveni násilí, a těmi, kdo mu unikli. Výzkumníci odebrali vzorky DNA od celkem 138 osob z 48 rodin, přičemž se zaměřili především na ženy, které byly těhotné v době konfliktů, a jejich potomky.

Co ukázala analýza DNA?

V laboratoři na Floridské univerzitě Mulliganová a její tým hledali epigenetické modifikace – malé chemické změny v DNA, které ovlivňují aktivitu genů, aniž by měnily jejich samotnou strukturu. Tyto modifikace vznikají v reakci na prostředí, včetně extrémního stresu způsobeného násilím.

Hlavní zjištění:

• U vnoučat žen, které byly těhotné během masakru v Hamá, vědci našli 14 specifických epigenetických změn ve srovnání s kontrolní skupinou. To naznačuje, že trauma se přenáší geneticky i přes dvě generace.

• U osob, které přímo zažily násilí v Sýrii, bylo identifikováno 21 epigenetických změn.

• Děti vystavené násilí ještě v děloze vykazovaly známky urychleného epigenetického stárnutí, což by mohlo zvýšit jejich náchylnost k nemocem souvisejícím s věkem, jako jsou cukrovka nebo kardiovaskulární choroby.

Podle vědců se mnoho z těchto změn objevilo opakovaně napříč vzorky, což naznačuje, že existuje společný biologický mechanismus reakce na násilí.

Výsledky studie mají zásadní důsledky nejen pro pochopení dopadů války a uprchlictví, ale také pro řadu dalších forem násilí, včetně domácího násilí, sexuálního násilí a ozbrojených útoků. Podle Mulliganové může výzkum pomoci vysvětlit, proč se cykly násilí, chudoby a traumatu často přenášejí z generace na generaci.

„Naše práce je relevantní pro mnoho forem násilí, nejen pro války a uprchlíky. Měli bychom se důsledky násilí zabývat s větší vážností," uvedla Mulliganová.

Podobné epigenetické změny byly dříve pozorovány u přeživších hladomoru v Nizozemsku během druhé světové války, jejichž potomci vykazovali vyšší riziko obezity. Výsledky naznačují, že stres během těhotenství může ovlivnit zdraví potomků dlouhodobě.

Navzdory těmto poznatkům vědci zdůrazňují, že příběh syrských uprchlíků není jen o traumatu, ale také o odolnosti a schopnosti přežít.

„Uprostřed veškerého násilí můžeme oslavovat mimořádnou houževnatost těchto rodin. Přetrvali navzdory všemu. Tato odolnost a vytrvalost jsou možná jedinečnými lidskými vlastnostmi," uvedla Mulliganová.

Výzkum, financovaný americkou Národní vědeckou nadací (NSF), otevírá nové otázky o tom, jak může být trauma předáváno geneticky a jak lze tyto informace využít k vytvoření lepší podpory pro oběti násilí. Odborníci doufají, že tato studie přispěje k hlubšímu porozumění dlouhodobým důsledkům válečných konfliktů a že povede k lepším politickým opatřením na ochranu budoucích generací.