Volební výsledek pod 14% hlasů naznačil, že čeští voliči mají přece stále jen zdravý rozum a nesednou na lep masivní, ale obsahově zcela prázdné marketingové kampani vnucující jim kandidátku, jejíž jedinou údajnou předností je, že je žena.  To je však pro kvalifikaci na pozici hlavy státu zcela nepodstatná a nedostatečná charakteristika.

Prezident republiky je pro českou společnost již od Masarykových dob zcela mimořádnou formální i neformální autoritou, jejíž volbě přikládají občané zásadní význam.  Prokázala to i rekordní volební účast v sobotních volbách.  Funkce hlavy státu byla proto až do současnosti vyhrazena reprezentantům absolutní politické špičky – Masaryk, Beneš – zakladatelé státu, komunističtí prezidenti – první muži KSČ ve své době, Ludvík Svoboda – válečný hrdina, Václav Havel – vůdce revoluce a její symbol, Václav Klaus- architekt společenské, politické a ekonomické transformace, ministr, premiér a předseda Parlamentu, Miloš Zeman – jeden z mužů sametové revoluce,  premiér a předseda Parlamentu. Danuše Nerudová neměla čím přesvědčit voliče, že právě ona má právo stát se první občankou státu, v jejím životě není nic, co by ji kvalifikovalo pro tuto pozici.

Jedno, ještě navíc problematické, působení ve funkci rektorky druhořadé univerzity, absence jakékoliv zkušenosti s politikou ať už komunální, celostátní, natož pak na mezinárodní úrovni, a potom už jen prázdné fráze o „nastartování Česka“, křečovité úsměvy a podbízení se nezkušeným mladým lidem. Voliči prázdnotu tohoto vykalkulovaného politického projektu napříč republikou jednoznačně prohlédli a tohoto „bílého koně“  neprůhledných zájmových skupin v pozadí  do druhého kola nepustili.

Mnozí političtí komentátoři však přesto považují volební výsledek Nerudové za úspěch a věští jí naději na politickou budoucnost a potenciál na založení nové politické strany. Jsem přesvědčen, že Danuše Nerudová má stejný politický potenciál jako Jiří Drahoš. Na beznadějné ideové prázdnotě a frázích se v politice nic trvalejšího vybudovat nedá.

Stojí za to se trochu kriticky zamyslet nad mimořádně vysokou volební účastí, která v sobotu dosáhla rekordních 68,24%. Všichni komentátoři jásají nad touto demonstrací politické angažovanosti české veřejnosti.  To je v tomto případě nepochybně pravda, ale současně to vypovídá něco o nejasných představách, které má český elektorát o významu jednotlivých voleb a fungování a rozdělení  politické moci, která ovlivňuje život občanů.

Je totiž pravdou, že na směřování země, obsah politiky a její dopad na každodenní život občanů mají prezidentské volby ze všech voleb význam nejmenší. Prezident republiky hraje především roli reprezentativní a symbolickou, jeho pravomoci v oblasti moci výkonné působí velmi zprostředkovaně. Na faktické směřování země a praktickou každodenní politiku a její priority má malý vliv. Přesto však díky jasné personifikaci a volební kampani ve stylu reality show je veřejnosti silně motivována k účasti ve volbách.

Naproti tomu, klíčové parlamentní volby jsou už na tom, pokud jde o účast voličů, hůře, přestože rozhodují o skutečném politickém směřování země. Zcela opomíjeny jsou naproti tomu volby do Evropského parlamentu, kde se naopak rozhoduje stále více zásadních věcí, s nimiž je česká veřejnosti většinově nespokojena, ale není schopna a ochotna tyto mechanismy chápat a ovlivňovat je.

A tak jsme odsouzeni prožit si zásadní rozdělení společnosti prezidentskou volbou a poté Pyrrhovo vítězství jednoho z kandidátů, abychom se záhy přesvědčili, že se nezměnilo vůbec nic nebo jen zcela okrajově a že skutečný  život je bohužel většinou jinde.