Svátek má: Vojtěch

Komentáře

Jiří Weigl

Výkonný ředitel Institutu Václava Klause

Debakl

Skončily krajské volby a první kolo voleb senátních a jejich poselství je zcela jasné – čeští občané rozhodně odmítli politiku Fialovy vlády.


Voliči buď k volbám znechuceně vůbec nepřišli, nebo masivně volili hlavní opoziční stranu ANO, která zaznamenala drtivé vítězství.

Detailům volebních výsledků v jednotlivých krajích nemá smyslu se na tomto místě podrobně věnovat – od sobotního odpoledne je jejich rozborů ze všech hledisek všude plno. Je třeba pouze zdůraznit, že vedle triumfu ANO stojí za zmínku fenomenální vítězství hejtmana Kuby s jeho čistou ODS kandidátkou v Jihočeském kraji a lidovce Grolicha v barvách koalice SPOLU na jižní Moravě. V jejich případě voliči ocenili vedle jejich nezpochybnitelné úspěšné a viditelné práce pro region i jejich charismatické a vědomě se od linie vedení jejich partají odlišující politické osobnosti. To je jasný důkaz, že voliči neodmítají paušálně politické strany jako takové, ale politiku, kterou právě dnes jejich vedení provádí.

A je třeba opakovat, že Fialův pětikoaliční projekt těžce pohořel. Z ODS se pod jeho vedením stala jakási nová Unie svobody, partaj zcela popírající své kořeny a původní pravicový konzervativní ideový základ. Dnes je beztvarým útvarem nadbíhajícím levicovým progresivistům a bez mrknutí oka uskutečňujícím jejich politiku. Fialova vláda poslušně a iniciativně přejímá a realizuje všechny bruselské zelené plány, které ničí českou ekonomiku a její perspektivy i životní úroveň občanů. Chlubí se tím, že v době českého předsednictví pomohla prosadit nejděsivější součásti Green Dealu, a neváhá podle přání špiček EU rozbíjet V4 a ničit spolupráci s tradičními přáteli a spojenci naší země Slovenskem a Maďarskem, které se odvažují v EU prosazovat a hájit vlastní národní zájmy. Psí poslušnost předvádí Fiala a spol. vůči Bidenově demokratické administrativě USA, jíž se snaží zavděčit extrémistickými postoji vůči konfliktům na Ukrajině a na Blízkém východě. Netají se nepřátelstvím vůči Donaldu Trumpovi a konzervativním silám v Západní Evropě, které získávají na síle.


V domácí politice vláda prokazuje nekompetentnost v hospodářské oblasti – zcela propadla v době energetické krize, která díky její politice znamenala a znamená v evropském srovnání extrémní zvýšení cen energií, zcela netečná byla vůči nárůstu inflace a tápe kolem státního rozpočtu, jehož vládní výdaje není schopna omezit. Stabilizovala jej pouze všeobecným zvýšením daní a úsporami na úkor seniorů. Umožňuje a podporuje přisátí ohromného počtu pokrokářských aktivistických neziskovek na státní aparát a veřejné zdroje a jejich neomezený vliv na vládní politiku a společnost.

Víkendové volby ukázaly, že většina voličů tuto politiku jednoznačně odmítá. Přestože premiér Fiala se snaží svůj debakl popírat a tvrdit, že vlastně o nic nejde, že se jednalo o krajskou politiku a ne politiku celostátní, drtivé vítězství opozice říká něco zcela jiného. Bylo to až na malé výjimky (Kuba, Grolich, Půta) referendum o vládě a její politice. Volby ukázaly, že lidé odmítají západní progresivismus, před nímž Fiala zcela kapituloval, a servilně mu slouží. Potvrzuje to fatální knockout, který utrpěla ve volbách Pirátská strana, která prakticky zmizela z krajské scény a její vedení po této katastrofě podalo demisi. Tento koncentrát levičáckého zeleného progresivismu, který si Fiala příznačně přibral do vlády, u nás nahrazuje západoevropské zelené. Za tři roky ve vládě se zcela zdiskreditoval a směřuje po právu k zániku.

Česká veřejnost nezapomněla na svou zkušenost s komunistickou totalitou, nechce se dožít návratu starých poměrů jenom zabalených v novém zeleném kabátě, chce svobodu, chce prosperitu, chce mír. Dnešní Západ, kterému Fiala do roztrhání těla slouží, směřuje jinam. A to je problém.

Lidé opakovaně ve volbách vyjadřují nespokojenost s poměry a politikou, ale nic se nemění. O všem se rozhoduje jinde, jejich hlas nemá význam. Tak jako v minulých volbách do Evropského parlamentu – můžeme si volit, jak chceme, Ursula je zpět a jede se ve starých kolejích ještě rychleji. Ani tyto krajské a senátní volby na politickém statu quo nic nezmění a je velká pravděpodobnost, že k podstatné změně politiky a poměrů nedojde ani po volbách parlamentních příští rok. Svěrací kazajka EU to nedovoluje. Politická demokracie i na národní úrovni zkrátka přestává fungovat a ztrácí smysl, jímž je průběžná změna politiky a řešení problémů společnosti podle pravidel. To znamená že nás a Evropu čeká doba velkých otřesů, zmatků a nejistot. Problémy a nespokojenost budou jenom narůstat. Jedno je totiž jisté – to co nám Fiala a spol. vnucují, nemůže fungovat a většina lidí to už poznala a odmítá to.

Jiří Weigl

Pět procent HDP na obranu a NATO pod otazníkem

Pět procent HDP na obranu a NATO pod otazníkem

Jiří Weigl 

31. března 2026
V poslední době se v debatách na národní i mezinárodní scéně stejně jako v mediálním prostoru začala šířit tvrzení, že „Evropa si v oblasti zbrojení neplnila domácí úkoly“ a že musí být schopna se v rámci NATO (nebo mimo něj???)...

Stále jsme mistry světa – v sebeobelhávání

Stále jsme mistry světa – v sebeobelhávání

Jiří Weigl 

24. března 2026
Je to asi nejcharakterističtější špatná česká vlastnost - lhát si sami o sobě neustále různé pěkné věci, moc tomu sice nevěřit, ale vychytrale z toho těžit.

Jak z toho ven

Jak z toho ven

Jiří Weigl 

17. března 2026
V souvislosti s izraelsko-americkým útokem na Írán se stále vedou diskuse o cíli vojenské operace a úmyslech útočníků.

Rizika a souvislosti kolem útoku na Írán

Rizika a souvislosti kolem útoku na Írán

Jiří Weigl 

8. března 2026
Na Blízkém východě se posledního února letošního roku začala psát další krvavá kapitola z nekonečné ságy válek, vraždění, násilí a lidského utrpení v tomto regionu.

Evropská „perestrojka“ se nemůže podařit

Evropská „perestrojka“ se nemůže podařit

Jiří Weigl 

17. února 2026
Smutné vysvědčení minulému režimu vystavil v roce 1990 ve svém novoročním projevu nově zvolený prezident Václav Havel, když konstatoval, že „naše země nevzkvétá“.

Proč Donald Trump nemá Evropu rád

Proč Donald Trump nemá Evropu rád

Jiří Weigl 

12. února 2026
Tématem, které hýbe světovou, evropskou i naší politikou, je chování a záměry amerického prezidenta Trumpa.

Je podle Vás správné znovu otevírat otázku Benešových dekretů, jak navrhuje Péter Magyar?