array(22) { ["id"]=> string(36) "1cd6304a-88be-46b4-b0c0-d97457c7915c" ["date"]=> string(19) "2022-08-08 12:44:57" ["tableName"]=> string(7) "sloupky" ["tables"]=> array(1) { [0]=> string(7) "sloupky" } ["name"]=> string(4) "main" ["display"]=> string(7) "content" ["params"]=> string(180) "name=main,display=content,itemsPerPage=20,columnCount=1,random=false,reverse=false,active=true,filter_autor=307515ce-faa2-102e-9d3d-00259003513e,allRecordsCount=true,_table=sloupky" ["head"]=> array(0) { } ["javascript"]=> array(0) { } ["contentTitle"]=> string(17) "Jak to vidím já" ["simpleContentTitle"]=> string(17) "Jak to vidím já" ["cacheId"]=> string(37) "main-bca545aa04b6412d759cab813522d4ef" ["validUntil"]=> int(1659956097) ["viewType"]=> string(6) "vtList" ["language"]=> string(2) "cs" ["style"]=> string(4) "2017" ["url"]=> string(62) "/sloupky.php?filter_autor=307515ce-faa2-102e-9d3d-00259003513e" ["domain"]=> string(24) "www.pardubickenovinky.cz" ["htmlChecksum"]=> string(32) "a1b0f17914856296840103b8c02c2ce9" ["data"]=> string(119396) "a:6:{s:11:"recordCount";i:20;s:15:"allRecordsCount";i:36;s:7:"records";a:20:{i:0;a:14:{s:2:"id";s:36:"c22f3935-c8a5-11ec-8b53-003048df98d0";s:4:"date";s:19:"2022-05-01 07:00:00";s:4:"type";s:0:"";s:5:"autor";s:36:"307515ce-faa2-102e-9d3d-00259003513e";s:5:"nazev";s:51:"Projev prezidenta republiky na VIII. sjezdu ČMKOS";s:8:"keywords";s:0:"";s:11:"description";s:0:"";s:4:"text";s:4626:"
Vážený pane předsedo, milý Josefe alias Pepo,

rád bych Ti úvodem blahopřál k včerejšímu překvapivému, těsnému vítězství proti mnoha protikandidátům. Udělalo mně to upřímnou radost, protože si vážím práce, kterou jsi v čele odborů vykonal. Nicméně musím říci, že se nám tady rozmohl takový nešvar. V poslední době je jeden kandidát, žádní protikandidáti a výsledek téměř stoprocentní podpora toho jednoho kandidáta. Pevně doufám, že se tato situace nebude opakovat v prezidentské volbě, ale o tom ještě budu mluvit.

Jak víte, měl jsem vždy velmi přátelský vztah k odborům, již od doby, co jsem byl v čele sociální demokracie, a poté v čele vlády. Tento přátelský vztah si samozřejmě zachovám i ve funkci prezidenta. Není to vztah nekritický, ale přesto je to vztah plné podpory odborových aktivit. Bývalý předseda odborů Richard Falbr mi dokonce říkal, v takové sexuální narážce, že chci odbory dostat do postele, a já jsem mu odpovídal, že už je rozestláno. Samozřejmě, že když říkám, že podporuji například vaši snahu o růst životní úrovně, o růst jak průměrné, tak minimální mzdy a řadu dalších aktivit, tak neustále, přátelé, připomínám, že to není všechno, že kdybyste měli jenom tento cíl, tak je to cíl parciální a krátkodobý. Vždy jsem kladl důraz na to, aby odborová organizace usilovala o co největší míru participace zaměstnanců ve vedení podniků, a to je cíl dlouhodobý a komplexní. Samozřejmě, že existují dobré i špatné příklady ze zahraničí. Za dobrý příklad pokládám například německý Mitbestimmungsgesetz, který právě participaci zaměstnanců zakotvuje. Za špatný příklad naopak pokládám kuponovou privatizaci, protože ta ke skutečné participaci nevedla. Nechci zabíhat do podrobností, ale připomínám, že kuponová privatizace zakotvila takzvaný Absentee Ownership neboli absentující vlastnictví. Jinými slovy kuponový akcionář se možná těšil, že bude stříhat kupony s doutníkem v ústech, ale neměl žádný reálný vliv na chod svého podniku. Byla to tedy svým způsobem fikce. Fikce, která vedla k Viktoru Koženému, k prodeji, mimo jiné, našeho námořního loďstva a celé řady dalších podniků. Viktor Kožený skončil na Bahamách a kuponová privatizace je tak trochu zapomenuta.

Proč o tom mluvím? Protože k mé velké radosti se v poslední době znovu vynořuje otázka zaměstnaneckého spoluvlastnictví, a tedy i zaměstnaneckých akcií. Vím, že je výzva třiceti dvou výrazných ekonomických a podnikatelských osobností, které volají po renesanci zaměstnaneckých akcií. Vím také, že je nutné kriticky zkoumat dosavadní pokusy tímto směrem v zahraničí, ať už to byl takzvaný lidový kapitalismus ve firmě Volkswagen nebo Employee Stock Ownership Plan ve Spojených státech, ale s radostí zjišťuji, že v Evropské unii po jistém útlumu této myšlenky dochází k její opětovné renesanci, a chtěl bych vám tedy závěrem k tomuto bodu říci, že budete-li prosazovat jenom růst průměrné mzdy, je to málo. Snažte se zakotvit vliv odborářů a zaměstnanců ve vedení podniků. Zejména malé a částečně střední podniky tím získají i dodatečný kapitál, ale to není nejpodstatnější. Nejpodstatnější je zvýšená motivace, pocit tato firma je moje, pocit reálného spoluvlastníka, a myslím si, že to je i cesta ke zvýšení produktivity práce, kterou tak zoufale v našem národním hospodářství potřebujeme.

Zcela závěrem bych chtěl poprosit delegáty tohoto sjezdu, aby přemluvili svého předsedu, aby kandidoval na funkci prezidenta republiky. Skuteční kandidáti musí být přemlouváni. Ta sbírka podivných existencí, která se teď hlásí, že chce být prezident, aniž by měla silný životní příběh, čest výjimkám, musí být podle mého názoru kompenzována několika, nikoli jedinou, silnými osobnostmi, mezi nimiž si volič, občan může vybrat, jako, promiň mi to neuctivé přirovnání, si vybíráme bonbóny z bonboniéry. Je možné, že některý bonbón bude otrávený, ale to už je riziko podnikání. Já věřím, Pepo, že tuto výzvu přijmeš a budeš jedním z nejsilnějších kandidátů v lednové prezidentské volbě.

Děkuji vám za vaši pozornost

Miloš Zeman
";s:10:"displayTop";s:4:"true";s:12:"displayCount";s:4:"4544";s:6:"region";s:0:"";s:10:"regionMain";s:5:"false";s:15:"recordTableName";s:7:"sloupky";s:14:"recordFileName";s:11:"sloupky.php";}i:1;a:14:{s:2:"id";s:36:"71461473-9ebb-11ec-8b53-003048df98d0";s:4:"date";s:19:"2022-03-08 06:40:00";s:4:"type";s:6:"PROJEV";s:5:"autor";s:36:"307515ce-faa2-102e-9d3d-00259003513e";s:5:"nazev";s:68:"Projev prezidenta republiky při předání státních vyznamenání";s:8:"keywords";s:0:"";s:11:"description";s:0:"";s:4:"text";s:7164:"
Vážený pane prezidente Klausi, vážený pane předsedo vlády, dámy a pánové,

jsem rád, že se dnes opět setkáváme při příležitost udělení státních vyznamenání výrazným osobnostem naší společnosti.

V minulých dvou letech to bylo obtížné vzhledem k mé nemoci i vzhledem k pandemii covidu. O to důležitější je uvědomit si, v jaké době, v jakých dnech se setkáváme dnes. Nedaleko od našich hranic zuří válka, válka vyvolaná ruskou agresí vůči Ukrajině. A myslím si, že je důležité právě při této příležitosti vzpomenout lidu Ukrajiny. Proto dnes na hradním nádvoří byla vyvěšena ukrajinská vlajka, proto poprvé zazněla ukrajinská hymna a proto jsme Vás poprosili v pozvánce na toto naše setkání, abyste finančně, například prostřednictvím katolické Charity, přispěli na pomoc ukrajinským uprchlíkům.

Nejenom to, jedna z našich poslankyň vystoupila s návrhem, abych udělil nejvyšší české vyznamenání ukrajinskému prezidentovi Zelenskému, a já jsem se rozhodl tomuto návrhu vyhovět. Je tomu tak proto, protože ukrajinský prezident projevil odvahu a statečnost, a třebaže mu Spojené státy nabízely evakuaci, zůstal v hlavním městě své země, odkud řídí její obranu.

Tím už přecházím k tématu, které nás vždy spojovalo v minulých letech. K tématu ocenění výrazných osobností, ne jenom, i když převážně české společnosti. A jsem si vědom toho, že těchto osobností je daleko více, než můžeme při této příležitosti ve Vladislavském sále ocenit. Rád přijímám návrhy obou komor našeho Parlamentu, ale se stejnou pozorností přijímám i návrhy naší veřejnosti, a každý rok je těchto návrhů minimálně několik set. A já vždy lituji, že z prostorových důvodů nelze vyhovět všem, i když by si to všichni nesporně zasloužili.

Nechci, aby desítky dnes vyznamenaných slyšely svůj životopis, protože ho samy dobře znají, ale přesto mi dovolte říci alespoň několik poznámek. Mezi vyznamenanými je rovněž člověk, který prokázal svoji odvahu. A když začnu vzdálenější minulostí, připomenu rok 1938, rok mnichovské dohody, kdy člen britské vlády Duff Cooper jako jediný ministr britské vlády protestoval proti mnichovské dohodě. To tehdy chtělo jistou dávku odvahy.

Ale daleko výraznější odvaha, která s sebou nesla riziko života, se projevovala v době druhé světové války. Bohužel už těm, kteří dnes obdrží Řád Bílého lva, nemůžeme vyjádřit svoji úctu osobně, protože nejsou mezi námi. Připomeňme si tedy alespoň, že bojovali proti německému nacismu, jak na západní, tak na východní frontě, a oběma patří náš dík, náš obdiv a naše úcta. Mezi vyznamenanými je i účastník Pražského povstání, který se dožívá požehnaného věku devadesáti let. Mezi vyznamenanými je i řada těch, kteří slaví osmdesáté narozeniny, a dovolte mi, abych jim ze srdce blahopřál. A zvláštní úcta patří paní profesorce Veselé, která je dnes mezi námi rovněž přítomna a která se blíží obdivuhodnému věku jednoho sta let. Bohužel nevzpomínáme jenom těch, jejichž život skončil úspěchem, ale i těch, kteří na svoji statečnost doplatili. Vedle hrdinů druhé světové války je tu například generál Heliodor Píka, který byl popraven v roce 1949, a řada dalších osobností, které byly diskriminovány a pronásledovány komunistickým režimem.

Vstoupíme-li do radostnějších dob, tedy do dob dnešních, jsem rád, že mohu udělit nejvyšší vyznamenání skvělé herečce, skvělému zpěvákovi, vynikajícímu podnikateli nebo například epidemiologovi, který zvládl první vlnu pandemie covidu, a řadě dalších.

Chtěl bych říct, že život těchto lidí, jejich životní příběh byl naplněn beze zbytku. Jak říká Bible, byl naplněn měrou vrchovatou a našlapanou. Chtěl bych jim za to poděkovat a vyjádřit, věřím, že jménem všech přítomných, hlubokou úctu nad tím, co dokázali.

Musím se zmínit ještě o jedné věci, na kterou mimo jiné upozornil Karel Kryl, a nebude to věc příjemná. Karel Kryl kdysi označil Česko jako zemi závisti, a existuje řada příkladů, které, bohužel, toto označení potvrzují. Nevyšel jsem například z úžasu, když jsem se v Lidových novinách dozvěděl od dvou poněkud zapšklých novinářů, jak zpochybňují vyznamenání Jiřiny Bohdalové nebo Karla Gotta, ale uvědomil jsem si, že tito závistiví kritici jsou v podstatě nešťastní lidé, neboť sami v životě málo dokázali a, jak upozornil jeden náš psycholog, svojí závistivou kritikou se svým způsobem mstí za svoji bezvýznamnost.

Mezi vyznamenanými je i dětský psycholog, který byl nedávno ostrakizován za svůj výrok, že Greta Thunbergová je sociopatické dítě. Domníval jsem se, že třicet let po revoluci nebude nikdo ostrakizován za svůj názor, a proto se i já domnívám, že Greta Thunbergová je sociopatické dítě.

Ale co je důležitější, jak se k těmto nešťastným kritikům chovat. Vy, kteří dnes přebíráte státní vyznamenání, jistě budete vystaveni této kritice, a možná, že vás bude i bolet. Dovolte mi, abych vám dal jednu radu, ignorujte je. Nepouštějte se s nimi do polemiky, protože, jak říkal můj přítel a bývalý ministr kultury Pavel Dostál, s domovnicí se nediskutuje.

Dámy a pánové, domnívám se, že nyní můžeme přistoupit k ocenění jednotlivých vyznamenaných. Nechci vás trápit tím, že bych dlouhým projevem popisoval jejich životy, ale dovolte mně na závěr svého vystoupení zmínit něco, co jako jakési paradigma zastřešuje tento pohled. Britský historik Arnold Toynbee chápal dějiny jako životní příběhy výrazných osobností. Dovoluji si poznamenat, že tyto příběhy mohly být i negativní, pokud to byly příběhy zločinců. My jsme uplynulých čtyřicet let byli vystaveni jiné filozofii dějin, filozofii, která chápala dějiny jako jakési anonymní, odosobněné zákonitosti, které byly dokonce přirovnávány k zákonitostem přírodním. Jsem rád, že tato doba skončila a že dějinám můžeme opět vdechnout jejich život a jejich personifikace.

A není náhodou, že pro ocenění tohoto roku jsme zvolili den narození Tomáše Garrigua Masaryka. Troufám si poněkud kacířsky říct, že bez činnosti tohoto člověka, bezesporu nejvýraznější politické osobnosti našich moderních dějin, by zde možná nebylo samostatné Československo. A totéž samozřejmě platí i o dalších tvůrcích naší nezávislosti. Vzdejme tedy jim naši úctu a obdiv.

Dámy a pánové, přeji vám vše dobré a doufám, že již v klidnější době se opět setkáme 28. října tohoto roku.

Děkuji vám za vaši pozornost.

Miloš Zeman
";s:10:"displayTop";s:4:"true";s:12:"displayCount";s:4:"5627";s:6:"region";s:0:"";s:10:"regionMain";s:5:"false";s:15:"recordTableName";s:7:"sloupky";s:14:"recordFileName";s:11:"sloupky.php";}i:2;a:14:{s:2:"id";s:36:"7c62cf21-9597-11ec-8b53-003048df98d0";s:4:"date";s:19:"2022-02-24 18:30:40";s:4:"type";s:6:"PROJEV";s:5:"autor";s:36:"307515ce-faa2-102e-9d3d-00259003513e";s:5:"nazev";s:57:"Projev prezidenta republiky k občanům České republiky";s:8:"keywords";s:0:"";s:11:"description";s:0:"";s:4:"text";s:2287:"
Vážení spoluobčané,

dnes v časných ranních hodinách Ruská federace zaútočila na Ukrajinu. Jedná se o akt nevyprovokovatelné agrese, který je zapotřebí důsledně odsoudit, a to nikoli pouze slovy, ale také činy. Mám rád ruskou kulturu, vážím si obětí ruského lidu ve druhé světové válce, ale to neznamená, že budu souhlasit s tím, aby na území suverénního státu bez vyhlášení války vstoupila cizí armáda. Prostudoval jsem si podrobně projev prezidenta Putina z dnešního rána a odpovím na něj jedinou větou. Domnělé nebo skutečné chyby, jako bylo bombardování Jugoslávie nebo vstup do Iráku, nemohou být ospravedlněním chyb vlastních. Rusko se tímto činem dopouští zločinu proti míru.

Před několika dny jsem řekl že Rusové nejsou blázni a že na Ukrajinu nezaútočí. Přiznávám, že jsem se mýlil. Iracionální rozhodnutí vedení Ruské federace způsobí výrazné škody samotnému ruskému státu. Domnívám se, že je načase sáhnout k daleko tvrdším sankcím, než byly původně plánovány, a mám tím na mysli především sankci v oblasti takzvaného SWIFTu, což je mezinárodní bankovní či finanční síť, která by znamenala vyřazení Ruské federace z platebního styku. Šílence je zapotřebí izolovat a nebránit se vůči němu pouze slovy, ale konkrétními opatřeními.

Chtěl bych vyzvat naše občany ke klidu. Chtěl bych vyjádřit plnou podporu Ukrajině, jejímu vedení a jejímu lidu. Zítra odpoledne se zúčastním videokonference hlav států Severoatlantické aliance, a pozval jsem na tuto videokonferenci i pana premiéra Fialu, protože se domnívám, že i když se třeba lišíme v názorech na státní rozpočet, v této vážné situaci je zapotřebí postupovat naprosto jednotně.

Věřím, že se situace uklidní, nikoli však zbabělým kompromisem, ale rozchodnou reakcí proti agresorovi. Hluboce lituji, že k tomu dochází, ale musíme se chovat jako stateční lidé, kteří si nenechají agresi ve vlastním zájmu líbit.

Děkuji vám za vaši pozornost.

Miloš Zeman, prezident republiky, Česká televize, 24. února 2022
";s:10:"displayTop";s:4:"true";s:12:"displayCount";s:4:"7345";s:6:"region";s:0:"";s:10:"regionMain";s:5:"false";s:15:"recordTableName";s:7:"sloupky";s:14:"recordFileName";s:11:"sloupky.php";}i:3;a:14:{s:2:"id";s:36:"d8a27400-90f3-11ec-8b53-003048df98d0";s:4:"date";s:19:"2022-02-19 07:00:00";s:4:"type";s:6:"PROJEV";s:5:"autor";s:36:"307515ce-faa2-102e-9d3d-00259003513e";s:5:"nazev";s:65:"Projev prezidenta republiky při 11.schůzi Poslanecké sněmovny";s:8:"keywords";s:0:"";s:11:"description";s:0:"";s:4:"text";s:18253:"
Vážená paní předsedkyně Poslanecké sněmovny, děkuji za Vaše svolení sundat si respirátor, vážené kolegyně poslankyně a vážení kolegové poslanci, vážený pane premiére a vážený pane ministře financí, který budete mojí dnešní obětí,

dovolte mi, abych si trochu zavzpomínal. Byla to 90. léta, konkrétně právě rok 1990, kdy jsem se stal, či byl zvolen, předsedou rozpočtového výboru Federálního shromáždění, a to byl první případ, kdy jsem se setkal s problematikou státního rozpočtu. Poté jsem se s touto problematikou setkával jako předseda opoziční strany, jako předseda Poslanecké sněmovny, jako předseda vlády a nyní, již podeváté, jako prezident. Když tak přemýšlím o těch třiceti dvou letech, tak si uvědomuji, že u mě končí čas exaltovaných diskusí a nastupuje jakási smířlivost spojená se stářím, úsměv nad problémy, které jsem dříve pokládal za klíčové, a naopak snaha dobrat se jakousi komparací různých pohledů něčeho, co se alespoň trochu bude blížit pravdě.

Dovolte mi tedy tento historický úvod a nyní bych rád přešel k meritu věci. Státní rozpočet, jak dobře všichni víme, není záležitost účetních, je záležitost ekonomů. A každý z ekonomů by měl přiznat barvu a říci, k jaké ekonomické škole se hlásí. Bylo by jednoduché, kdyby existovala jedna jediná ekonomická škola, ale není tomu tak. Já se tedy hlásím k Johnu Maynardu Keynesovi, který o státním rozpočtu napsal, že má plnit takzvanou proticyklickou funkci. To znamená, že v okamžiku ekonomické deprese má nastoupit fiskální expanze, tedy i deficitní státní rozpočet, ale naopak v okamžiku ekonomické konjunktury má být rozpočet restriktivní, a to v takovém smyslu, aby byl nejenom vyrovnaný, ale aby byl přebytkový, tedy aby se splácely minulé dluhy. Promiňte, že tato známá fakta vůbec uvádím, ale činím tak proto, že i ti, kdo se hlásí ke Keynesovi, si zpravidla pamatují jenom první část jeho věty, to znamená ono deficitní financování, a zapomínají na část druhou.

My jsme tady proto, abychom společným úsilím přispěli k růstu ekonomické výkonnosti, a tedy i k růstu životní úrovně našich občanů. Státní rozpočet je z tohoto hlediska pouze nástroj. Není to samoúčel, není to věc sama o sobě, a právě proto je dobré se ptát, jak předložený, ale i minulý návrh státního rozpočtu této funkci ekonomického nástroje odpovídá. Většina prognóz naší ekonomiky tvrdí, že po překonání, if any, covidové pandemie dojde k mírnému, asi tříprocentnímu růstu, což lze s jistou dávkou optimismu považovat za výraz ekonomické konjunktury. Znamená to tedy, že rozpočet má být v této fázi zaměřen na splácení minulých dluhů, které zde nepochybně byly, a já tyto dluhy vůbec nekritizuji. Fiskální expanze je legitimním nástrojem rozpočtové politiky v době, kdy hrubý domácí produkt klesal asi o čtyři procenta právě v důsledku zmíněné pandemie. Ale nyní nastal čas dluhy splácet, a tento čas dopadl na přítomnou vládu. Uvidíme, jak se s tím tato vláda vyrovná. Chtěl bych se pokusit vládě i poslancům pomoci hledáním nástrojů, jak v této chvíli dluhy splácet. A pokud moje, jako vždy geniální, návrhy odmítnete, řeknu si s Jackem Nicholsonem, alespoň jsem to zkusil.

Chtěl bych vás upozornit, že každá liška chválí svůj ocas a každý autor návrhu rozpočtu mu dává labely, které často nejsou pravdivé. Návrh rozpočtu, který nyní začínáme projednávat, je označován za protiinflační. Chtěl bych vám sdělit, že ho pokládám za proinflační. Návrh rozpočtu, který vám je předložen, je pokládán za prorůstový. Chtěl bych vám sdělit, že prorůstový není. A to je ona přátelská kritika, kterou ovšem musím zdůvodnit.

Začnu tím, co je těžší, začnu hledáním příjmových zdrojů, protože to je conditio sine qua non, máme-li dosáhnout vyrovnaného nebo dokonce přebytkového rozpočtu. Říkal jsem, ještě jako premiér, že škrtat výdaje dokáže cvičený foxteriér, ale najít zdroje příjmů vyžaduje jistou ekonomickou inteligenci. Co vám tedy chci jako zdroje příjmů doporučit? Začnu tím největším a, přiznávám, také nejvíce pochybným. Téměř každá politická strana měla ve svém programu rušení daňových výjimek s různou měrou akcentu, nicméně neznám stranu, která by se tomuto tématu nevěnovala. Když se ovšem podíváte na realitu tohoto návrhu státního rozpočtu, tak on v podstatě žádné daňové výjimky neruší, a já to pokládám za velkou chybu. Mimochodem zde přítomná ministryně financí veřejně prohlásila, že zrušila daňové výjimky za 13 miliard korun. Já jí za to děkuji a upozorňuji, že celkový rozsah daňových výjimek je 380 miliard korun. Opakuji ještě jednou, 380 miliard korun. Kdyby této Sněmovně a této vládě nechyběla politická odvaha, máte zde obratem ruky přebytkový rozpočet a splácíte dluhy. V čem je problém? Za každou daňovou výjimkou stojí lobbistická, někdy až mafiánská skupina, která si jednou, někdy, kdysi dávno tuto výjimku vyvzdorovala, a jestli znáte teorii o zděděných zájmech, vested interest, tak brání své zděděné zájmy a nepovolí a nepovolí. Takovým případem, a teď vládu částečně pochválím, byly dotace na obnovitelné zdroje, které odstartovaly takzvaný solární tunel. Chválím vládu za to, že zde výdaje snižuje o 8 miliard, a kritizuji vládu za to, že je nesnižuje o celých 27 miliard, což byl původně návrh rozpočtu pro Ministerstvo průmyslu a obchodu. Plně uznávám argument, že k něčemu takovému je nutná změna zákona, protože kdysi dávno ona mafiánská skupina solárních baronů prosadila, v dobré víře poslanců, tyto zákony o podpoře solární energie, tím učinila ze solární energie, která byla tenkrát v plenkách, jeden z nejvýnosnějších byznysů v naší historii a dokud tento zákon nenajdeme odvahu změnit, pak budeme ne tedy 27, ale 19 miliard korun každý rok naprosto zbytečně vydávat.

Když jsem mluvil s panem ministrem Stanjurou, mluvili jsme o nutnosti sundat daňové výjimky, ale vážený pane ministře, já to zatím v návrhu rozpočtu moc nevidím, a to mně informoval pan premiér Fiala, že zrušení daňových výjimek připravujete, čili chápu, že to vyžaduje politickou odvahu. My jsme se například bavili, že nikdy nepřijde ke zrušení sleva na poplatníka, že? Protože to je sice příjem do státního rozpočtu ve výši přesahující desítky miliard korun, přesně tak, ale na druhé straně každá vláda má své voliče a Vox populi, Vox Dei, takže sleva na poplatníka nejenže nebude bohužel zrušena, ale vy jste ji dokonce ještě zvýšili.


Ale chtěl bych upozornit, že daňových výjimek je, víte, kolik? Sto sedmdesát dva. Opakuji ještě jednou, sto sedmdesát dva. Kdybych chtěl následovat Tomia Okamuru, tak bych zde v průběhu šestihodinového projevu přednesl komentář ke sto sedmdesáti dvěma výjimkám, ale protože vás nechci trápit, uvedu pouze jednoduchý příklad takové úplně malé daňové výjimky. To je sleva na nevýdělečného člena domácnosti ve výši 7 miliard korun. Ale 7 miliard korun není zase tak úplně málo a když se miliarda k miliardě vine, tak se dílo podaří a opět splatíme dluhy, o kterých celou dobu mluvím.

Takže moje kritika, zdůrazňuji ještě jednou, přátelská kritika, je založena na tom, že se bojíte zrušit daňové výjimky, protože se bojíte svých voličů. A něco podobného je další případ, a to je daň z příjmu fyzických osob. V poslední zprávě Mezinárodního měnového fondu je kritika snížení této daně ve výši 90 miliard korun. Opakuji, 90 miliard korun. A víte, kolegyně a kolegové, co je na tom bizarní? Toto snížení daně rukou společnou a nerozdílnou prosadily dvě jinak válčící strany, to jest hnutí ANO a Občanská demokratická strana. Obě dvě tyto strany připravily státní rozpočet o 90 miliard korun příjmů. Na druhé straně, a to je na tom to bizarní, se chtěly zalíbit svým voličům, ale protože to navrhly obě, tak žádná z nich si nemohla připsat jako faktor volebního úspěchu toto snížení, čili je to čistá ztráta a nulový zisk. Navrhuji vám tedy, abychom se k tomu vrátili. Já jsem tehdy prosadil, a Alena Schillerová to může potvrdit, protože u toho byla, a Andrej Babiš taky, že tento zákon bude platit pouze dva roky. A je to tak obsaženo v důvodové zprávě.


Jestliže i Mezinárodní měnový fond kritizuje toto snížení, prosím, aby ti, kteří jsou nakloněni spíše se s úctou sklonit před zahraniční kritikou a ignorují kritiku domácí, aby vzali toto v úvahu. A moje domácí kritika je velmi jednoduchá. Obě dvě zmíněné politické strany tehdy prohlašovaly, že občanům, tedy zaměstnancům, zůstane více peněz v peněženkách. Nuže dobrá, dovedeno ad absurdum, kdybychom zrušili všechny daně, tak občanům zůstane v peněženkách ještě víc s tím drobným důsledkem, že si budou muset platit zdravotní služby, že budou muset platit školné, nebo jejich děti, jinými slovy, že se to překlopí do veřejného sektoru, kde nebudou rozpočtové peníze na tyto výdaje. A to je důvod, proč tento rozpočet pokládám za proinflační a nikoli protiinflační. Zvýšení peněz v peněženkách znamená zvýšení množství peněz v oběhu. A množství peněz v oběhu, ti, kdo trochu znají ekonomickou teorii, vede k inflaci, tedy k pohybu cenové hladiny. Mimochodem vím, že si všichni uvědomujeme, že jsme zchudli o deset procent, že o deset procent se znehodnotily naše úspory, že od deset procent se snížila reálná mzda, samozřejmě se započítáním nominálního zvýšení, a i když sdílím názor, že desetiprocentní inflace je spíše lednovým fenoménem, a to z toho důvodu, že v lednu dochází k přeceňování, a přeceňování znamená v jazyku obchodníků vždy zvýšení cen, tak přesto lze reálně očekávat inflaci ve výši pěti až šesti procent v průběhu celého tohoto roku. Ano, budete mít více peněz v peněženkách, ale vír inflace vám tyto peníze z peněženek nějak okamžitě vysaje, jinými slovy zde, kromě rozpočtových úspor, vidím druhou chybu, nedostatek politické odvahy, zvláště, když už je po volbách, vrátit se k původní daňové sazbě daně z příjmu fyzických osob, tím zvýšit rozpočtové příjmy o 90 miliard korun, a tím dosáhnout přebytkového rozpočtu. Prosím vás pěkně, dovolte mně malou historickou odbočku. Já nejsem fanatik, který by tvrdil, že za každou cenu musíme mít přebytkový rozpočet, a zejména nemáme se k tomu dostat skokem, jak říkal jeden významný ekonom, skoky patří do tělocvičny, ale nikoli do ekonomiky. Ale v každém případě zastávám názor, že v současné době jistá redukce rozpočtového deficitu je možná, a snažil jsem se uvést konkrétní příklady v daleko vyšší míře, než je současný rozpočtový deficit navržen.

A teď ta historická reminiscence, která je míněna spíše jako odlehčení mého beztak dlouhého a nudného projevu. Nicolae Ceaușescu zjistil, že rumunská ekonomika je zadlužena třemi miliardami dolarů.


[BANNER]

Přijal tedy racionální opatření a povedlo se mu srazit toto zadlužení na nulu. Opakuji, na nulu, během velmi krátké historické doby. Drobným důsledkem bylo, že v Rumunsku se netopilo, nesvítilo a téměř nejedlo. Z čehož pochází i známá anekdota, podle níž v šest hodin ráno se soudruh Ceaușescu probouzí a celé Rumunsko se probouzí s ním, v sedm hodin ráno soudruh Ceaușescu cvičí a celé Rumunsko cvičí s ním, nu a v osm hodin ráno soudruh Ceaușescu snídá a celé Rumunsko mu přeje dobrou chuť. Konec historické reminiscence a nyní pokračuji.

Protože se mi podařilo najít dva zdroje rozpočtových příjmů, oněch devadesát miliard v podobě daně z příjmu fyzických osob a teoreticky, uznávám, že teoreticky, protože tady by už politická odvaha přerůstala do politické sebevraždy, tři sta osmdesát miliard daňových výjimek, přecházím k rozpočtovým výdajům.

Vážení kolegové, protože jste neměli odvahu ke zmíněným dvěma rozpočtovým situacím, byla vláda, konkrétně ministr financí, nucena provést bolestivé škrty, které jsou poněkud v rozporu s tvrzením, že to nebude bolet občany.

Začnu tím prvním, a to je škrtnutí původně plánovaného zvýšení výdajů na státní pojištěnce. Podívejte se, já samozřejmě souhlasím s názorem, že je třeba šetřit, jenomže bylo tady heslo z totalitního režimu, soudruzi, musíme šetřit, ať to stojí, co to stojí. No a tato úprava státních pojištěnců je příkladem tak zvaného tupého rozpočtového škrtu. Víte, proč? Tady se říká, pojišťovny mají rezervy ve výši zhruba 50 miliard korun, padesát šest, já to vím přesně, ale říkejme kulatá čísla, lépe se to pamatuje. To, co nevíme, je, že tyto rezervy mohou být vyčerpány v průběhu měsíce a půl. To je expertní stanovisko ze zdrojů pojišťoven. Můžete mi namítnout, že pojišťovny jsou v tomto smyslu zaujaté, ale i kdyby to byly dva nebo dokonce tři měsíce, operovat s tím, mohu škrtnout nutný výdaj, jenom proto, že si dobrým hospodařením pojišťovny vytvořily rezervy, je bolševický přístup, protože budu trestat někoho za to, že zbohatl, a tím budeme všichni chudí. No, a kromě toho pojišťovny už vydaly, jak jistě víte, prohlášení, že budou nuceny omezit rozsah zdravotní péče. Doufám, že všichni jste toto prohlášení četli. Pokud k tomu dojde, pak tento návrh rozpočtu za cenu ušetření ubohých 14 miliard korun, ubohých 14 miliard korun, dosáhne obecné naštvanosti všech, kdo někdy onemocní.

Další tupý rozpočtový škrt jsou investice. Ano, vy se radujete, že investice jsou pořád zhruba deset procent celkových výdajů. Podle mého názoru, investice jsou investicemi do budoucnosti, a jestliže ignorujete budoucnost a preferujete přítomnost, dopadnete špatně. Ale zase, investice nemá volební právo, investice nemá žádné okamžité voliče, a proto může být ignorována těmi, kdo se dívají s nasliněným prstem na voličské nálady. Byla zde vyslovena teze, že důvod pro snížení investic, tady to bylo, pane ministře, asi 15 miliard, důvod pro snížení investic je, že nejsou některé investice připraveny. Výborně. Jenomže zapomínáte na to, že existuje v každém resortu zásobník projektů, a jestliže některý projekt není připraven, může ho okamžitě a s nadšením nahradit projekt jiný.

Kdyby vám to bylo málo, je zde můj oblíbený projekt za 260 miliard, kanál Dunaj-Odra-Labe, a jistě všichni víte, že autorem tohoto projektu je císař Karel IV. A nejen to, že hlavními podporovateli tohoto projektu v našich moderních dějinách byl Tomáš a Jan Antonín Baťovi, lidé, kteří měli podnikatelské myšlení a měli odvahu preferovat i velké projekty, jako byl například tento vodní koridor. Takže, rozbil jsem argumentaci oním poukazem na zásobník investičních projektů, a to jak na lokální, tedy komunální nebo regionální úrovni, tak na úrovni centrální, a domnívám se, že je hrubá chyba, jestliže například návrh státního rozpočtu obsahuje snížení původně předpokládaných výdajů na dopravní infrastrukturu v rámci rozpočtu Ministerstva dopravy. To snížení tam je, pane ministře, ale záleží na tom, s čím to porovnáváte. Já to porovnávám s původním návrhem rozpočtu. A zase, už se blížím k závěru, návrat ke keynesiánské ekonomice, existují dvě rozpočtové oblasti, které mají největší multiplikační efekt. To je dopravní infrastruktura a to je bytová výstavba. Náklady na dopravní infrastrukturu v rozpočtu snižujete a pokud jde o bytovou výstavbu, tak je to sirotek, utiskovaný sirotek téměř v každém rozpočtu včetně toho vašeho.

Blížím se k závěru. Milé kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, snažil jsem se místo toho, abych rozpočet jenom znectil, což není tak těžká práce, navrhnout naprosto konkrétní opatření na příjmové i výdajové straně. Kdybyste čirou náhodou tato opatření akceptovali, dostanete přebytkový rozpočet a vaši voliči vás zabijí. Jsem povinen upozornit na toto nebezpečí.

Končím. A končím poznámkou adresovanou celé vládě, která sedí za mnou. Milá vládo, ve vašem programovém prohlášení je mimo jiné úmysl, najít národního ptáka. Takovou blbost jsem už dlouho nečetl, nicméně v zájmu historické pravdy bych vládu chtěl upozornit, že naším národním ptákem je již sto šedesát let sokol.

Závěrem. Ještě jednou blahopřeji všem poslankyním a poslancům bez ohledu na jejich stranickou příslušnost k jejich zvolení. Přeji jim, aby se jim práce dařila, aby z ní měli radost a aby byli úspěšní, protože v politice je úspěch něco krásného, něco, co nás naplňuje, a něco, na co potom ve stáří s láskou vzpomínáme.

Děkuji vám za vaši pozornost.

Miloš Zeman, prezident republiky, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, 18. února 2022
";s:10:"displayTop";s:4:"true";s:12:"displayCount";s:4:"7877";s:6:"region";s:0:"";s:10:"regionMain";s:5:"false";s:15:"recordTableName";s:7:"sloupky";s:14:"recordFileName";s:11:"sloupky.php";}i:4;a:14:{s:2:"id";s:36:"0999e560-668d-11ec-8b53-003048df98d0";s:4:"date";s:19:"2021-12-27 07:00:00";s:4:"type";s:6:"PROJEV";s:5:"autor";s:36:"307515ce-faa2-102e-9d3d-00259003513e";s:5:"nazev";s:57:"Vánoční poselství prezidenta republiky Miloše Zemana";s:8:"keywords";s:0:"";s:11:"description";s:0:"";s:4:"text";s:8302:"
Vážení a milí spoluobčané,

setkáváme se již podeváté nad vánočním poselstvím prezidenta republiky, jehož cílem je, abychom společně přemýšleli o událostech uplynulého roku. Nebyl to dobrý rok.

Celosvětová bezpečnostní situace se zhoršila po kapitulaci Severoatlantické aliance v Afghánistánu, vzhledem k níž tuto zemi znovu ovládlo teroristické hnutí Tálibán. Tento afghánský Mnichov zřejmě povede k zesílení migračních toků z Afghánistánu, ale především ke zvýšenému riziku nových teroristických útoků, a to i v Evropě, podobných útokům na newyorská dvojčata, které organizoval právě Tálibán.

Druhým nebezpečím, které se objevilo především v Evropě, je takzvaný zelený úděl. Z původně seriózní vědy zvané ekologie se stalo náboženství. A jako každé náboženství i toto má své proroky, například v podobě postpubertální dívčiny. Zelený úděl pro Evropu nám přikazuje v roce 2030 přestat topit zemním plynem, v roce 2035 nejezdit v autech se spalovacími motory. Toto vše by podlomilo naši energetiku tím, že by vedlo k energetické chudobě, vedlo k poklesu životní úrovně a ekonomického výkonu.

Třetí oblastí, která nás zasáhla a která je rovněž celosvětová, je pandemie koronaviru Covid-21. Tato pandemie se vrací v několika vlnách. Vždy jsme potěšeni, když klesá počet infikovaných, abychom po několika týdnech či měsících s hrůzou čelili nové, ještě horší vlně. Vidím očkování jako jedinou cestu proti této pandemii a ti, kdo vyjadřují názor, že svoboda je očkováním ohrožena, by zřejmě v případě, kdy by se sebevrah chystal vyskočit z okna, tohoto sebevraha nezadrželi, protože by respektovali jeho svobodu volby, a tím jeho smrt.

Co se stalo u nás, v České republice? Bezesporu nejvýznamnější událostí byly volby. Chtěl bych ocenit poměrně korektní průběh volební kampaně. Chtěl bych ocenit činnost minulé vlády, která udělala mnoho dobrého. A chtěl bych blahopřát všem zvoleným poslancům jakož i členům vlády a popřát jim mnoho úspěchů v jejich činnosti. Víte, musím respektovat většinový názor populace a ti, kdo nejsou spokojeni s výsledkem voleb a přitom k těmto volbám nešli, mohou vinit pouze sami sebe. Vláda by měla dostat sto dnů hájení a měli bychom si přát, aby to byla vláda odborníků. Poukazoval jsem na to, že ne všichni členové vlády mají potřebnou odbornost, a bylo mi odpovězeno, že je důležité, aby byli především politiky. Ano, ale i politik může být současně odborníkem a nemusí to být jenom stranický funkcionář, který o rezortu, jenž bude řídit, nic neví.

Vláda má před sebou tři základní úkoly, a ona to ví. Je to úkol potlačit pandemii, je to úkol vyrovnat se s energetickou krizí, tedy především s růstem cen energie, a je to samozřejmě i úkol stabilizovat státní rozpočet. Pojďme si o těchto třech úkolech něco říci a dovolte mi, abych i já nejenom jako prezident, ale i jako občan, k nim vyjádřil svoje stanovisko. Původně jsem se domníval, že povinné očkování není nezbytné, a svůj názor jsem postupně měnil tak, jak přicházely nové a nové vlny koronaviru. Dnes mě inspirovalo Rakousko, které povinné očkování zavádí od 1. února příštího roku. Jsem přesvědčen, že je to nejjednodušší cesta, jak potlačit pandemii. Koneckonců povinné očkování existuje v případě celé řady nemocí, a není tedy důvod, abychom k těmto nemocem nepřiřadili i koronavir. A než procházet fázemi očekávání a následující fází zklamání, že epidemie koronaviru trvale neklesá, a nezapomeňte, že ve většině evropských zemí tato epidemie opět roste, tak je lepší radikální zásah, který tuto situaci vyřeší jednou pro vždy.

Pokud jde o energetickou krizi, pozorujeme prudký nárůst jak cen elektrické energie, tak zemního plynu. Odhaduje se, že tento nárůst bude pokračovat u elektřiny kolem 30%, u plynu dokonce kolem 50%. Máme-li tento nárůst alespoň zmírnit, musíme se vyvázat z takzvaného zeleného údělu pro Evropu, který je podle mého názoru hlavní příčinou nárůstu cen energií. Jestliže odstavíte funkční elektrárnu, snížíte nabídku energie, a při konstantní nebo dokonce rostoucí poptávce je přirozeným důsledkem růst její ceny. Naštěstí jsme v situaci, kdy energetická politika je v pravomoci národních vlád a národních parlamentů, a není nám naštěstí diktována Bruselem. To se týká jaderné energie, kterou vřele podporuji, a pokládám za chybu, jestliže o podpoře jádra sice mluvíme, ale neudělali jsme v posledních letech téměř nic konkrétního, abychom začali stavět nové jaderné zdroje. To se týká všech minulých vlád včetně zbytečného zastavení tendru na dostavbu Temelína.

[BANNER]

Přejděme nyní k poslednímu problému, a tím je rozpočet. Veřejně jsem říkal, že návrh státního rozpočtu tak, jak byl předložen, považuji za nedostatečně proinvestiční a nedostatečně úsporný, a uvažoval jsem o tom, že ho budu vetovat. V čem je tento rozpočet nedostatečný? Mluvíme o úsporách, a hledáme tyto úspory v maličkostech, které nedokáží vyrovnat obrovský deficit státního rozpočtu. A abych jen nekritizoval, předkládám vám návrh, který jsem opakovaně vyjádřil při svých projevech k rozpočtu v Poslanecké sněmovně. Tento návrh spočívá ve zrušení daňových výjimek. kdyby došlo ke zrušení všech daňových výjimek, říkal jsem, že by to ušetřilo 380 miliard korun, což je téměř tolik jako odhadovaný deficit státního rozpočtu v tomto roce. Měli bychom tedy vyrovnaný rozpočet a nezadlužovali bychom budoucí generace. Má to ovšem jeden háček. Za každou daňovou výjimkou se skrývá lobbistická skupina, která ji vybojovala. Daňové výjimky jsou porušením principu daňové neutrality, zásady, že daně mají platit všichni a že neexistuje ani diskriminace, ale ani preference některých daňových plátců. To se mimochodem týká i slevy na poplatníka, která je největší daňovou výjimkou. Ale co v současnosti v rozpočtových debatách vidíme? Politické strany se někdy téměř předhánějí, zejména ve volební kampani, v nabídce snížení daně z přidané hodnoty, snížení daní z příjmu fyzických osob a samozřejmě bojí se, že vzbudí nevoli různých lobbistů, když sáhnou na daňové výluky. Přesto je to cesta, která by mohla zastavit permanentní zadlužování naší země.

Na závěr bych nás všechny chtěl vyzvat k odvaze. A odvaha není laciná. Je daleko pohodlnější nedělat nic nebo dělat jenom matoucí, kosmetické úpravy, zatímco radikální zásahy ponecháme stranou, abychom nikoho nerozčílili. Chtěl bych vás tedy vyzvat k souhlasu s povinným očkováním, chtěl bych vás vyzvat k vyvázání se ze zeleného údělu pro Evropu a k prosazování vlastní energetické politiky v zájmu našich občanů a jejich životní úrovně. A konečně bych vás chtěl vyzvat k racionálním a nikoli fiktivním a kosmetickým úpravám státního rozpočtu cestou zrušení daňových výjimek.

Vím, že můj projev nebyl všeobjímající a zejména, že nebyl konejšivý a hladící, ale problémy, které máme, jsou reálné, a je zapotřebí o nich ne jenom mluvit, ale řešit je a bojovat s nimi.

Chtěl bych tedy skončit svůj dnešní projev dvěma citáty. První je od Aloise Rašína. Blaho republiky budiž naším nejvyšším zákonem. Druhý je od Johna Kennedyho. Neptejte se, co vaše země může udělat pro vás, ptejte se, co vy můžete udělat pro svoji zemi.

Děkuji vám za vaši pozornost.

Miloš Zeman, prezident republiky, zámek Lány, 26. prosince 2021

";s:10:"displayTop";s:4:"true";s:12:"displayCount";s:5:"12186";s:6:"region";s:0:"";s:10:"regionMain";s:5:"false";s:15:"recordTableName";s:7:"sloupky";s:14:"recordFileName";s:11:"sloupky.php";}i:5;a:14:{s:2:"id";s:36:"8dc5bf37-10cb-11ec-930d-003048df98d0";s:4:"date";s:19:"2021-09-09 07:00:00";s:4:"type";s:16:"OTEVŘENÝ DOPIS";s:5:"autor";s:36:"307515ce-faa2-102e-9d3d-00259003513e";s:5:"nazev";s:63:"Otevřený dopis prezidenta republiky primátorovi hl. m. Prahy";s:8:"keywords";s:0:"";s:11:"description";s:140:"Prezident republiky Miloš Zeman zaslal v úterý dne 7. září 2021 otevřený dopis primátorovi hlavního města Prahy Zdeňku Hřibovi.";s:4:"text";s:4559:"
Vážený pane primátore,

v politice se řídím několika zásadami, mezi které patří i určitá míra shovívavosti vůči politickým nováčkům. Doba hájení nicméně uplynula a já již nehodlám skrývat rozčarování nad Vašimi přešlapy.

Když jste před časem varoval před údajně plánovaným kácením stromu v Jelením příkopu Pražského hradu, načež se ukázalo, že žádný takový strom neexistuje a že jste si společně s týmem Vašich sedmi mediálních poradců spletl Jelení příkop s Jelení ulicí nacházející se na zcela jiném místě, přijal jsem tuto skutečnost s pozdvihnutým obočím, ale zároveň s jistým pochopením. Již v té době jsem se ale podivoval nad tím, že coby pražský primátor máte čas na podobné aktivity. Vaši předchůdci se v období jara a léta věnovali především a výhradně koordinaci oprav dopravní infrastruktury, protože každý dobrý starosta či primátor ví, že právě to je období vhodné pro opravy silnic, chodníků či tratí.

Nijak nesnižuji seznam Vašich politických úspěchů z období jara a léta roku 2021, mezi které soudě dle Vašich mediálních výstupů patří například vyjednání slevy na vstupné v Muzeu vidlí či nabídka bezplatných výpůjček růžových sdílených kol. Přesto Vás nyní jako hlava státu, které náleží dbát o dobro všech obyvatel naší země, vyzývám k okamžité nápravě dramatické situace v pražské dopravě a vyvození patřičných důsledků z pochybení, které v české komunální politice nemá obdoby.

Důsledkem naprosto amatérského přístupu k plánování a dohledu nad opravami pražských silnic, či dokonce zcela záměrného diletantství směřovaného vůči pražským i mimopražským řidičům, je hlavní město naprosto dopravně paralyzované, což již zdaleka není jen tématem pražským, ale vzhledem k významu metropole i tématem celonárodním.

[BANNER]

Vaše představa řidičů automobilů jako někoho, kdo tento způsob dopravy využívá kvůli vlastnímu pohodlí, je zcela nemístná. Automobil slouží především těm lidem, kteří jej využívají k dopravě do zaměstnání, přepravě zboží, objemných nákupů, transportu dětí do škol či k vyšetřením v nemocnici. Přestože systém MHD je v Praze již z dřívějších dob poměrně kvalitní, ne vždy a všem vychází využití hromadné dopravy jako ta nejvýhodnější varianta, ať už z hlediska času či nyní po zdražení jízdného i z hlediska finančního. Především ale není úlohou nás politiků hodnotit a nařizovat, jakým způsobem se mají lidé přepravovat. Primátor zastupuje zájmy všech Pražanů, tedy i těch, kteří z jakéhokoli důvodu preferují osobní přepravu. Nehledě na fakt, že současná dopravní situace je tak kritická, že v konečném důsledku zasahuje i Vámi propagovanou MHD – například v ulici Zenklova, kde kvůli okolním uzavírkám stojí jak auta, tak tramvaje, či nově v ulici Veselská, kde pro změnu stojí autobusy dopravující do Prahy lidi z širokého okolí.

To, že opravy silnic jsou zcela nekoordinované, chaotické a nedomyšlené, způsobuje dennodenně komplikace statisícům obyvatel. Vyzývám Vás tímto k několika okamžitým krokům:
  1. Pokorná omluva všem lidem, kterých se Vaše selhání v současné době dotýká,
  2. Sjednání okamžité nápravy ve formě nařízení rekoordinace oprav infrastruktury, ve které se vezme ohled na zajištění objízdných tras,
  3. Ukončení spolupráce s Vašimi poradci, kteří se na sociálních sítích hrubě a nemístně vysmívají všem stěžovatelům na současnou kritickou situaci,
  4. Zvážení vyhlášení stavu nebezpečí, neboť současná dopravní situace je natolik kritická, že ohrožuje mimo jiné práci složek integrovaného záchranného systému,
  5. Zvážení rezignace na funkci primátora hlavního města Prahy.

Vaše počínání dovedlo metropoli na pokraj chaosu, za což jste politicky odpovědný. Pane primátore, každá prohra je poloviční vítězství, pokud se z boje poučíte.

S úctou

Ing. Miloš Zeman

";s:10:"displayTop";s:4:"true";s:12:"displayCount";s:5:"14560";s:6:"region";s:0:"";s:10:"regionMain";s:5:"false";s:15:"recordTableName";s:7:"sloupky";s:14:"recordFileName";s:11:"sloupky.php";}i:6;a:14:{s:2:"id";s:36:"340a957b-0daf-11ec-930d-003048df98d0";s:4:"date";s:19:"2021-09-05 07:00:00";s:4:"type";s:10:"STANOVISKO";s:5:"autor";s:36:"307515ce-faa2-102e-9d3d-00259003513e";s:5:"nazev";s:31:"Stanovisko prezidenta republiky";s:8:"keywords";s:0:"";s:11:"description";s:155:"Prezident republiky Miloš Zeman odsoudil aktivity režiséra Víta Klusáka, který organizuje vystoupení psychicky nemocného syna českého premiéra. ";s:4:"text";s:190:"
Prezident republiky při této příležitosti vyjadřuje předsedovi vlády plnou solidaritu.




";s:10:"displayTop";s:4:"true";s:12:"displayCount";s:5:"26948";s:6:"region";s:0:"";s:10:"regionMain";s:5:"false";s:15:"recordTableName";s:7:"sloupky";s:14:"recordFileName";s:11:"sloupky.php";}i:7;a:14:{s:2:"id";s:36:"f5ac9e5e-d707-11eb-930d-003048df98d0";s:4:"date";s:19:"2021-06-27 07:24:00";s:4:"type";s:6:"PROJEV";s:5:"autor";s:36:"307515ce-faa2-102e-9d3d-00259003513e";s:5:"nazev";s:69:"Promluva prezidenta republiky k živelné pohromě na jižní Moravě";s:8:"keywords";s:0:"";s:11:"description";s:149:"Prezident republiky Miloš Zeman v sobotu dne 26. června 2021 v 18:50 hodin na CNN Prima News, TV Prima a dalších TV stanicích pronesl projev... ";s:4:"text";s:328:"....k národu v souvislosti s přírodní katastrofou, která krutě zasáhla občany na jižní Moravě.


";s:10:"displayTop";s:4:"true";s:12:"displayCount";s:5:"17223";s:6:"region";s:0:"";s:10:"regionMain";s:5:"false";s:15:"recordTableName";s:7:"sloupky";s:14:"recordFileName";s:11:"sloupky.php";}i:8;a:14:{s:2:"id";s:36:"b5040b0f-cba2-11eb-930d-003048df98d0";s:4:"date";s:19:"2021-06-13 07:00:00";s:4:"type";s:10:"KOMENTÁŘ";s:5:"autor";s:36:"307515ce-faa2-102e-9d3d-00259003513e";s:5:"nazev";s:64:"Projev prezidenta republiky při pracovní návštěvě Rakouska";s:8:"keywords";s:0:"";s:11:"description";s:0:"";s:4:"text";s:4771:"
Vážený pane prezidente, milý Sašo,

děkuji za Tvoje laskavé pozvání do Vídně. Přijel jsem sem rád jako vždy. Těším se z našeho přátelství, ze vzájemného porozumění a, jak jsi sám řekl, když občas, viz jaderná energetika, máme různé názory, což je v demokracii obvyklé, je dobré argumentovat, zbavit se na obou stranách ideologických bariér a vzájemně si vycházet vstříc.

Protože pan prezident už většinu našich témat, která jsme teď probírali, zmínil, dovolte mi, abych ho ještě doplnil.

Včera jsem se sešel se svými dlouholetými přáteli, s Franzem Vranitzkym, Heinzem Fischerem a také s panem Harantem, který velmi pomáhá české menšině ve Vídni.

Víte, pane prezidente, já jsem se v poslední době vrhl na otevírání Českých domů. Otevřel jsem Český dům v Jeruzalémě. Pak jsem otevřel Český dům v Bratislavě a na pozvání prezidenta Vučiće pojedu letos na podzim otevírat Český dům do Bělehradu. Vy jistě víte, kam směřuji, bylo by krásné, a shodli jsme se na tom i s panem Harantem, kdybychom časem měli Český dům i ve Vídni, protože ve Vídni byla tak velká česká menšina, že se o Vídni říkalo, že je to druhé největší české město.

Dalším tématem, které jste už rovněž zmínil, je ekonomická spolupráce. Zde bych jenom doplnil, že v České republice působí čtrnáct set padesát rakouských firem, a to velice úspěšně. V Rakousku je několik set českých firem, takže máme co dohánět.

Co se týče problémů dopravní infrastruktury, tak bych jenom konstatoval, že se konečně pohnuly ledy a že dálnice mezi Lincem a Českými Budějovicemi je v plném proudu a bude ukončena možná i o něco dříve, než rakouská strana ze své strany dorazí na hranice.

Na druhé straně je jistě chyba, a já ji sebekriticky přiznávám, že jsme dosud nepokročili z naší strany ve stavbě dálnice Brno-Vídeň, sice se teď řeší obchvat Mikulova, který má být součástí této dálnice, ale teď přijde bomba, pane prezidente, pan ministr dopravy mi sdělil, že jsou to ekologičtí aktivisté z české strany, kteří brání z ne zcela pochopitelných důvodů stavbě dálnice, a to zejména v úseku Novomlýnské nádrže. Možná, že by bylo dobré, kdybychom se poradili, svolali schůzku našich expertů, protože je nepochybně naším společným zájmem, aby tato dálnice byla co nejdříve dokončena, a samozřejmě totéž se týká i vysokorychlostní železnice, kterou jste zmínil.

Posledním problémem, a nebudu mluvit o jaderné energetice, je vodní koridor Dunaj-Odra-Labe. Chtěl bych vás informovat, že česká vláda nedávno jednomyslně schválila tento projekt. Jsem rád, že i polská vláda, osobně polský prezident, k tomu vyjádřili svůj souhlas. Chápu, že jsou určité pochybnosti na straně rakouské. A ty by bylo opět dobré řešit v přátelské, veskrze demokratické diskuzi. Vy jste se mě ptal, pane prezidente, jak dlouho je tento projekt diskutován, a já jsem Vám odpověděl, že od čtrnáctého století, protože jeho prvním autorem byl císař Karel IV. Pak, mimo jiné, to bylo začleněno v roce 1902 do vodocestného zákona Františka Josefa I., podporoval to český podnikatel Tomáš Baťa, a teď jsem v této dobré společnosti i já. Takže vím, že to naráží na určité problémy, ale dodal bych jenom stručně dva argumenty.

Zaprvé, máme zde Green Deal for Europe a do toho zeleného údělu patří také vodní doprava. A zadruhé, tento koridor není jen pouze za účelem vodní dopravy, ale také za účelem zavlažování jižní Moravy jako největší zemědělské oblasti České republiky.

Vážím si nezávislé zahraniční politiky Rakouska. Oba dva naše státy shodně vyvěsily izraelskou vlajku, chtěl bych Vám za to poděkovat. Oceňuji Váš vyvážený postoj k Ruské federaci a, jak jsme o tom dnes diskutovali, nechuť k obnovování studenoválečnické atmosféry. Plně souhlasím s Vaším názorem, že i Rusko a zejména ruská Evropa patří do Evropy a že je neproduktivní Rusko z Evropy vylučovat a bránit se jednání s ním.

A dovolte mi ještě jednu závěrečnou a velmi přátelskou poznámku, pane prezidente, milý Sašo, uvedl jste, že jsem se setkával s bývalým prezidentem, bývalým kancléřem, které oba pokládám za své přátele, budu si nesmírně vážit, když i Vy mě zahrnete do okruhu svých přátel.

Miloš Zeman
";s:10:"displayTop";s:4:"true";s:12:"displayCount";s:5:"14198";s:6:"region";s:0:"";s:10:"regionMain";s:5:"false";s:15:"recordTableName";s:7:"sloupky";s:14:"recordFileName";s:11:"sloupky.php";}i:9;a:14:{s:2:"id";s:36:"31e79590-b81a-11eb-930d-003048df98d0";s:4:"date";s:19:"2021-05-19 06:00:00";s:4:"type";s:6:"PROJEV";s:5:"autor";s:36:"307515ce-faa2-102e-9d3d-00259003513e";s:5:"nazev";s:86:"Projev prezidenta republiky u příležitosti návštěvy prezidenta Srbské republiky";s:8:"keywords";s:0:"";s:11:"description";s:70:"Vážený pane prezidente Vučići, milý příteli,


";s:4:"text";s:2287:"je velice příjemné setkat se v době ožívající studené války s politikem, kterého mohu označit za svého přítele.

Mluvili jsme s panem prezidentem o tradičním česko-srbském přátelství, které se odehrávalo například v roce 1938, kdy jsme byli zrazeni svými západními spojenci, ale i v roce 1968, kdy jsme byli zrazeni východními spojenci. Člověk si nevybere. V obou případech nám srbský národ vyjádřil svoji podporu. A my jsme se mu odvděčili bombardováním. Právě proto bych při této příležitosti chtěl za svoji osobu se omluvit za bombardování tehdejší Jugoslávie. Talleyrand by řekl, bylo to horší než zločin, byla to chyba. A já bych chtěl srbský národ jako osoba poprosit za odpuštění. Celou dobu mě to trápilo. Ano, v době, když se rozhodovalo o bombardování Jugoslávie, byla Česká republika několik týdnů v Severoatlantické alianci, byli jsme poslední, kdo dal souhlas a zoufale jsme se ohlíželi alespoň po jedné zemi, která by se s námi spojila a byla by proti, ale zůstali jsme sami. Přesto nás to neomlouvá, přesto to byl nedostatek odvahy. A touto omluvou a prosbou za odpuštění jsem se zbavil mnohaletého traumatu, protože pokání osvobozuje a, jak říkávají latiníci, dixi et salvavi animam meam, řekl jsem a spasil jsem svoji duši.

A nyní mně dovolte, abych přešel k záležitostem všedního dne. Mluvili jsme s panem prezidentem o úspěšně se rozvíjející ekonomické spolupráci. V mých podkladech byly tři stránky českých firem, které úspěšně investují v Srbsku. Mluvili jsme také o hodnocení našich zemí z hlediska zahraničních vztahů. Zde bych chtěl ocenit srbskou schopnost navazovat přátelské nebo alespoň korektní vztahy se všemi významnými zeměmi. Rád bych také ocenil rychlý postup očkování v Srbsku, který je spojen s tím, že Srbsko má k dispozici vakcíny hned z několika zemí.

Závěrem mi dovolte říci, že si velice vážím této návštěvy, že rád vzpomínám na svoji návštěvu Bělehradu a doufám, že se do tohoto krásného města těsně před ukončením své prezidentské mise ještě jednou podívám.

Miloš Zeman
";s:10:"displayTop";s:4:"true";s:12:"displayCount";s:5:"16543";s:6:"region";s:0:"";s:10:"regionMain";s:5:"false";s:15:"recordTableName";s:7:"sloupky";s:14:"recordFileName";s:11:"sloupky.php";}i:10;a:14:{s:2:"id";s:36:"80588ba4-a5aa-11eb-b4e3-003048df98d0";s:4:"date";s:19:"2021-04-25 11:42:08";s:4:"type";s:6:"PROJEV";s:5:"autor";s:36:"307515ce-faa2-102e-9d3d-00259003513e";s:5:"nazev";s:31:"Vyjádření ke kauze Vrbětice";s:8:"keywords";s:0:"";s:11:"description";s:0:"";s:4:"text";s:4898:"
Dobrý den, vážení občané,

před týdnem jsem byl informován předsedou vlády a prvním místopředsedou vlády o podezření že výbuch v muničním skladu Vrbětice byl způsoben dvěma ruskými agenty.

Pokládám za svoji samozřejmou povinnost se k tomuto podezření vyjádřit a právě proto jsem se nejdříve seznamoval se všemi relevantními informacemi. Setkal jsem se mimo jiné s policejním prezidentem, nechal jsem si zpracovat celou řadu analýz a dnes před vás předstupuji jako člověk, který se domnívá, že má dostatek informací abych se k celé záležitosti mohl vyjádřit s chladným rozumem a bez jakékoli hysterie
 
Začněme tedy začátkem, v roce 2014 došlo ve Vrběticích v muničním skladu ke dvěma výbuchům, které byly časově oddělené zhruba jedním měsícem. Tyto výbuchy byly vyšetřovány a závěr tehdejšího vyšetřování zněl, že byly způsobeny neodbornou manipulací při vyskladňování muničního materiálu. Tato munice měla být dodána do Bulharska, bulharský obchodník se zbraněmi to popřel, ale usvědčují ho jednak kupní smlouva a dokonce i již vyplacená záloha za tento odběr, proto takzvanou stopu můžeme považovat za prokázanou.

Pak uplynulo šest let a nic se nedělo, s výjimkou soudu, kde byli žalovaní někteří pracovníci firmy IMEX-group, ale při tomto soudním přelíčení byli všichni obžalovaní osvobození.

Bezpečnostní a informační služba po šest let ve svých výročních zprávách včetně jejich neveřejných částí nikdy nezmiňovala kauzu Vrbětice, teprve v posledních asi třech týdnech bylo vzneseno obvinění vůči dvěma ruským agentům, kteří působili na našem území s dvěma krycími pasy tadžickým a moldavským. A tito agenti byli obvinění, že způsobili výbuch ve Vrběticích.

Mohu konstatovat, že ve zprávě BIS se uvádí a tuto větu jsem si podtrhl že neexistují důkazy ani svědectví, že by tito dva agenti byli ve vrbětickém areálu. Koneckonců když se zkoumal druhý areál těsně před jeho výbuchem nebyl v něm nalezen žádný výbušný systém, z toho ovšem nevyplývá, že jsou nevinní a že podezření z jejich účasti není vážné Jednak se musíme ptát co tady vůbec dělali, zadruhé to, že BIS neprokázala jejich účast neznamená že do Vrbětického areálu nevnikli.

Policejní vyšetřování pracuje s hypotézou, že je tam mohl provést jeden z majitelů firmy IMAX . Podezření je zapotřebí buď vrátit nebo potvrdit. V každém případě pokud by se prokázalo, že tam byli není o čem diskutovat Pokud, ale aby se alespoň prokázalo, že byli jakési emaily a jimi se dožadovali, aby do tohoto areálu mohli vstoupit, je to rovněž důvod k závažnému podezření, co by tam proboha měli dělat a protože každý email má svoji adresu předpokládám, že další vyšetřování ukáže s kým si tito dva agenti dopisovali a jak dopadla jejich údajná žádost o účast ve Vrbětickém areálu .

[BANNER]

Vážení spoluobčané žádná suverénní země si nemůže dovolit, aby na jejich území dva agenti cizího státu způsobili teroristický čin, při němž zahynuli dva čeští občané a byla způsobená miliardová škoda. Na druhé straně pracujeme s dvěma vyšetřujícími verzemi a tou první to jest původní, že došlo k výbuchu v důsledku neodborné manipulace s výbušným materiálem a tou druhou, že se jednalo o akci cizí rozvědky. Beru obě dvě verze vážně a přeji si aby byly důkladně prošetřené Policií České republiky, ale i Nejvyšším státním zastupitelstvem, které tento případ dozoruje, a mají mojí plnou důvěru.

Přeji si jako vrchní velitel ozbrojených sil, kam Policie České republiky nepochybně patří, aby na vyšetřování byla nasazená maximální kapacita a aby až vyšetřování skončí občané České republiky měli plnou informovanost a nic se neutají. Doufám, že se dovíme pravdu, dovíme se zda toto podezření je oprávněné a v takovém případě ať už podporují korektní vztahy se všemi významnými zeměmi, je zapotřebí aby Ruská federace za tento případný teroristický čin zaplatila, například neúčasti Rosatomu v tendru na Dukovany Pokud naopak toto podezření se nepotvrdí, pak z toho vyplývá, že šlo o zpravodajskou hru, která může mít vážně důsledky pro náš vnitřní politický život. Počkejme tedy bez hysterie a spekulací na výsledky vyšetřování a potom teprve rozhodněme.

 děkuji vám za vaši pozornost

Miloš Zeman
";s:10:"displayTop";s:4:"true";s:12:"displayCount";s:5:"19558";s:6:"region";s:0:"";s:10:"regionMain";s:5:"false";s:15:"recordTableName";s:7:"sloupky";s:14:"recordFileName";s:11:"sloupky.php";}i:11;a:14:{s:2:"id";s:36:"3931a49a-479b-11eb-8b14-003048df98d0";s:4:"date";s:19:"2020-12-27 07:00:00";s:4:"type";s:6:"PROJEV";s:5:"autor";s:36:"307515ce-faa2-102e-9d3d-00259003513e";s:5:"nazev";s:57:"Vánoční poselství prezidenta republiky Miloše Zemana";s:8:"keywords";s:0:"";s:11:"description";s:0:"";s:4:"text";s:6542:"
Dobrý den, vážení a milí spoluobčané,

setkáváme se opět po roce, abychom společně zhodnotili uplynulý rok. Dnešní hodnocení bude bohužel smutné. Zasáhla nás epidemie koronaviru, kterou jsme možná dokázali překonat díky profesoru Prymulovi v její první vlně, ale pak jsme usnuli na vavřínech a domnívali jsme se, že jsme tuto epidemii potlačili. Říkala to opozice, která vyzývala k rozvolnění, říkala to vláda a především si to přála celá veřejnost. Díky tomu došlo k druhé vlně epidemie, ještě horší než té předchozí.

Říká se, že jen hlupák opakuje stejnou chybu dvakrát, zatímco inteligent se dopouští zcela nových chyb. Proto si myslím, že bychom neměli podléhat pokušení vyzývat k dalšímu uvolnění, jakkoliv populární by to bylo, protože tím ohrožujeme zdraví, ohrožujeme tím i vysoký počet mrtvých a prolongujeme epidemii díky tomu, že se zvyšuje počet kontaktu. Na obzoru je svítání, a to svítání se jmenuje očkování. Chtěl bych všechny občany vyzvat, aby se nechali očkovat a nedali nic na ty, kdo vyzývají, abychom nenosili roušky, abychom se nenechali očkovat a abychom žili tak, jako kdyby tady epidemie vůbec neexistovala. V každém případě bych ještě jednou chtěl poděkovat našim zdravotníkům, hasičům, policistům i vojákům v boji proti epidemii, ale chtěl bych také poděkovat vládě. Vládě, která byla ostřelována médii i opozicí, ale přes některé chyby odvedla poctivou, tvrdou a dobrou práci. Bohužel nemohu totéž říci o opozici. Došlo k tomu, že jedna z opozičních stran dokonce odmítla poslat svého zástupce do Ústředního krizového štábu, a je velmi laciné se vymezovat proti vládě a sbírat tím levné body, ale skutečná opozice v těchto těžkých dobách měla s vládou spolupracovat, případně měla navrhnout svůj vlastní program. Mohu tedy s lítostí konstatovat, že opozice selhala.

Stejně tak, bohužel, selhala i naše média. Zejména nenávistná byla média vlastněná Zdeňkem Bakalou, a já tvrdím, že ti novináři, kteří berou peníze od Zdeňka Bakaly, ať jsou to ti různí Honzejkové, Taberyové, Štětky a další, jsou hodni nejhlubšího opovržení. A právě proto jsem chtěl dnes vyjádřit svoji podporu naší vládě, která bojuje, zatímco jiní pouze mluví. A proto bych vám chtěl říci, nestřílejte na provazochodce, má svých starostí dost. Arnoštku, spadneš.

A nyní mi dovolte, abych přešel k ekonomickým otázkám. Je samozřejmé, že epidemie zanechala výrazné stopy na výkonnosti naší ekonomiky. Na druhé straně jádro naší ekonomiky, a to je průmysl, stavebnictví a zemědělství, zůstalo téměř nedotčené a většina problémů se týká pouze sektoru služeb. Vážím si toho, že jsme našli odvahu se zadlužit a že tyto dluhy jsme investovali do pomoci firmám, které by jinak mohly zkrachovat. Přál bych si ovšem, aby po krátkodobé a dočasné pomoci přešla tato pomoc do formy dlouhodobých úvěrů se zvýhodněnou úrokovou sazbou, s odloženou dobou splatnosti a se státní garancí. Takovou formou je dnes program COVID III, který se týká jak provozních, tak investičních úvěrů. A já věřím, že skuteční podnikatelé s pomocí tohoto úvěrového rámce dokáží své firmy oživit a dovést je k prosperitě.

[BANNER]

Pokud jde o vnitropolitickou situaci, zažili jsme krajské volby, a já bych chtěl všem, kdo byli zvoleni do krajských zastupitelství, blahopřát a popřát jim mnoho úspěchů v jejich práci. Nejsem zastáncem obcházení vítěze voleb, ale na druhé straně si uvědomuji, že každý vítěz, pokud nedostane padesát jedna procent, musí hledat koaličního partnera, a to se buď podaří, nebo nepodaří.

Hodlám vypsat termín parlamentních voleb na začátek října tak, aby kandidující subjekty měly dost času na volební kampaň. S tím, že samozřejmě to bude kampaň poněkud jiná, méně kontaktní, díky epidemii koronaviru, ale více využívající moderních technických prostředků. Byl bych rád, kdyby všechny kandidující subjekty předložily jasný a srozumitelný program bez frází, které mohou spočívat v tom, že si přejeme prosperitu, ale kdo si nepřeje prosperitu? Takže věřím i tomu, že kandidáty budou i lidé, kteří už něco v životě dokázali, nikoli lidé, kteří se vynoří z neznáma a řeknou, že sice nic nedokázali, ale že slibují, že budou hodně pracovat. Takových lidí se varujte. Takoví lidé už mnohdy poškodili českou politickou scénu.

Co říci na závěr? Chtěl bych kromě jiného poděkovat dobrovolníkům, o kterých se málo mluví. A přitom, aniž by je kdokoli nutil, pomáhají, pomáhají republice. V Rakousku mají zákon o dobrovolnictví. Možná, že by stálo za úvahu, aby obdobný zákon platil i u nás, abychom mohli dobrovolníkům efektivně pomáhat. Když jsem obejmul svým poděkováním celý repertoár naší společnosti, počínaje vládou, což mnohé překvapí, dovolte, abych poděkoval i vám. Nenechali jste se zmást zběsilou propagandou, která vám říká, nenoste roušky nebo nenechte se očkovat. Ostatně ta propaganda byla i jiná a v jiných formách. Zažil jsem klimatické šílence, kteří nám tvrdili, že letošní rok bude největší sucho za pět set let, a poté začalo intenzivně pršet. Věřte svému zdravému rozumu a nenechte se vykolejit těmi, kdo se snaží upoutat vaši pozornost na základě věcných neznalostí.

Milí přátelé, příští rok, doufám, odvane ta pandemie, jako odvála pandemie neštovic nebo dětské obrny. V obou případech pomohlo očkování. Proto znovu vyzývám, nechme se očkovat, nemusí to být zrovna příjemné, ale je to užitečné a pomůžeme tím nejenom sobě, ale především druhým. A až se za rok opět setkáme, bude to setkání daleko radostnější, a proto mně dovolte, abych připil na úspěšný rok 2021 a na to, aby problémy, které musíme řešit dnes, se staly dávnou minulostí. Na vaše zdraví, na štěstí a na váš životní úspěch.

Vše nejlepší.

Miloš Zeman
";s:10:"displayTop";s:4:"true";s:12:"displayCount";s:5:"16025";s:6:"region";s:0:"";s:10:"regionMain";s:5:"false";s:15:"recordTableName";s:7:"sloupky";s:14:"recordFileName";s:11:"sloupky.php";}i:12;a:14:{s:2:"id";s:36:"df1f1d62-2440-11eb-8b14-003048df98d0";s:4:"date";s:19:"2020-11-11 18:11:00";s:4:"type";s:6:"PROJEV";s:5:"autor";s:36:"307515ce-faa2-102e-9d3d-00259003513e";s:5:"nazev";s:65:"Projev prezidenta republiky při 62.schůzi Poslanecké sněmovny";s:8:"keywords";s:0:"";s:11:"description";s:0:"";s:4:"text";s:13587:"
Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane premiére, vážení členové vlády, především vážené kolegyně poslankyně a vážení kolegové poslanci,

předem jsem se chtěl omluvit, že jsem si, podobně jako minulý rok 28. října, sedl kvůli velmi intenzivní bolesti nohou. To se stává a, jak už jsem několikrát řekl, nohama se politika nedělá, alespoň většinou ne. Doufám, že tato pozice nijak neohrozí hloubku mých myšlenek, s nimiž vás za chvíli seznámím. V každém případě, již mnohokrát při vystupování k zákonu zákonů, tedy zákonu o státním rozpočtu, nenápadně zdůrazňuji, že již v roce 1990 jsem byl zvolen předsedou rozpočtového výboru Federálního shromáždění a jako premiér, jsem se snažil o snižování rozpočtového deficitu, což vedlo bez ztrát konsolidační agentury k deficitu pouhých deset miliard korun. Ano, na to jsem patřičně hrdý.

Když jsem se dostatečně vychválil, dovolte mi, abych přešel k důležitějším věcem. Svůj projev jsem se rozhodl rozdělit do tří částí. Zaprvé kontext státního rozpočtu, zadruhé výdajová stránka, zatřetí příjmová stránka. Jak jste si možná povšimli, v mých předchozích projevech jsem se příliš kontextem státního rozpočtu nezabýval, a to ze zcela pochopitelných důvodů. Ten kontext byl totiž v zásadě neměnný. Žili jsme v klidném, víceméně konjunkturálním období s mírným, ale trvalým ekonomickým růstem, excelentní nízkou mírou nezaměstnanosti a snižováním podílu státního dluhu na hrubém domácím produktu. Byla to krásná léta a je potřeba ocenit vládu, která přispěla svojí hospodářskou politikou k těmto výsledkům.

Pak přišlo něco, co jsme asi nikdo nečekali. Přišla epidemie. Já jsem se mimochodem zhrozil, když jsem dnes četl, že už je za den 300 mrtvých. Kolegové, to je strašlivé číslo. Ta epidemie měla, jak víte, dvě vlny, zatím dvě vlny. V té první vlně jsme museli opustit onu adoraci hospodářského růstu, abychom zachránili lidské životy, což se do značné míry podařilo. Byl to úspěch boje s pandemií. Tím jsme vlastně vytvořili novou situaci, Friedrich Nietzsche tomu říkal umwertung aller Werte, moderní označení je změna paradigmat, a já bych používal daleko jednodušší název, vzdát se některých stereotypů našeho myšlení. Ten stereotyp nadřazování ekonomického růstu nad cokoliv jiného byl vyvrácen už v první vlně pandemie právě lockdownem. Přišla druhá vlna, částečně i díky naší neopatrnosti, kterou sdílela veřejnost, vláda i opozice, takže chceme-li něco někomu vyčítat, musíme vyčítat všem. Ale v tomto případě já tady nejsem od toho, abych vám něco vyčítal.

Já jenom chci upozornit, že zatímco v té první vlně pandemie byly lockdownem zasaženy především příjmové struktury státního rozpočtu, pak ve vlně druhé se odehrávala výdajová struktura a extrémní deficit. To je v podstatě druhá změna paradigmat. Všichni jsme se učili, že dluhy ujídají z mísy, zadlužená ekonomika byla považována za něco jednak neefektivního, ale dokonce odpudivého. A najednou se ukázalo, že musíme vést válku na dvě fronty. Jednak pokračující boj s pandemií, ale protože si nemůžeme dovolit druhý lockdown, to už by si ekonomika pravděpodobně klekla, pak je nezbytné zadlužování. A chápu naprosto, že lidé, kteří byli vychováni v určitém stereotypu, já, například v rašínovském stereotypu šetření, dovolte mi, abych na okamžik odbočil. O Aloisi Rašínovi se říká, že měl ve své kanceláři za psacím stolem nápis, nic vám nedám. Kdykoliv přišla jakákoliv delegace, jenom takhle ukázal za sebe a delegace odešla. V každém případě platí, že i já jsem byl vychován v té zásadě, že dluhy ujídají z mísy, a vždy jsem podporoval politiku šetření. A teď, stejně jako vy ostatní, jsem tak trošku vykolejený, když musím, a to z přesvědčení, schvalovat výrazný deficit, i když bych si samozřejmě přál, aby se přitom neplýtvalo. A k tomu budou směřovat některé z mých následujících poznámek.

Přecházím tedy k části druhé, a to je výdajová struktura státního rozpočtu. Jejím společným jmenovatelem jsou výdaje zachraňující ekonomiku, tedy nadstandardní výdaje, a já bych si velmi přál, a dosud tomu tak ve většině případů bylo, aby to byly výdaje jednorázové, krátkodobé, a když už to jsou nevratné dotace, tak aby byly alespoň časově omezeny. Právě proto jsem podpořil třeba pět tisíc korun na důchodce, ale s tím, že další rok už bude normální valorizace asi 800 korun měsíčně. Stejně tak jsem podpořil pětadvacítku na OSVČ a nejrůznější programy, ke kterým se ještě krátce dostanu.

A teď zde máme zapeklitý problém, který se jmenuje zrušení superhrubé mzdy a který zasahuje do výdajové struktury. Kolegyně a kolegové, neznám hloupější diskuzi, než je diskuze o zrušení superhrubé mzdy. Proč? Superhrubá mzda není nic jiného než způsob výpočtu základu daně z příjmu. V jednom případě k tomuto základu připočítáváte, jak víte, sociální a zdravotní pojištění a v druhém případě ne. A můžete si klidně vybrat. Stejně, jako když chcete měřit teplotu, můžete si vybrat Celsia, Fahrenheita, možná ještě Réaumura, pokud se to někde používá, ale v každém případě, ta teplota se tím nezmění. A pro to, co nazýváme superhrubou mzdou, je pouze důležité dosadit daňovou sazbu, která je součinem s daňovým základem, a výsledkem tohoto součinu je samozřejmě daňový výnos. To je všechno. Já nechápu, jak je možné, aby kvůli technikálii kvůli měření základu daně z příjmu se tady rozpoutávala taková diskuze, když podstata věci je někde úplně v jiném.

[BANNER]

Podstata věci je samozřejmě ve výši daňové sazby. Teď je to zase velmi obtížné rozhodování. Uvědomuji si, že snížení sazby daně z příjmu na hodnotu patnáct procent zasáhne ekonomiku přibližně ztrátou 90 miliard ročně. Uvědomuji si, že na rozdíl od OSVČ nebo důchodců a dalších kategorií nedošlo k jisté úhradě, solidární úhradě, vůči zaměstnancům. A proto zde vidím rozumný kompromis spočívající v tom, že snížení této daně z příjmu bude časově omezeno dvěma lety. Nedovedu si představit, že by ekonomika i v dalších letech musela snášet takovou ránu pod čáru ponoru. Kromě toho bych velmi doporučoval, když už mluvím o výdajové struktuře, tak bych velmi doporučoval podporu COVID III. COVID I ani COVID II se příliš nepovedly. COVID III vypadá docela rozumně a je to kombinace vlivu bank, vlivu státu a vlivu podnikatelů, protože samozřejmě podnikatelé musí přijmout, a požádat o to, státem garantovaný úvěr s nízkou úrokovou sazbou a odloženou dobou splatnosti. Byl jsem potěšen, že COVID III, který původně začínal na rovině provozních úvěrů, nyní dostal i své rozšíření o úvěry investiční.

Mimochodem, moje věčná námitka proti adoraci spotřeby a preferenci investic spočívá v tom, že investice sice nemají volební právo, a proto zejména před volbami je jim věnována menší pozornost, ale na druhé straně investice do spotřeby sice mohou nakopnout růst hrubého domácího produktu, ale nemají nic společného s růstem produktivity práce, přidané hodnoty ani konkurenční schopnosti. Krátce řečeno, když sníte dva hamburgery místo jednoho, vzroste hrubý domácí produkt, ale to je tak asi všechno, nepočítám-li růst obezity. Ekonomiku to samozřejmě zdaleka a zdaleka nezachrání. A dovolte připomenout těm, kdo se domnívají, že investice do spotřeby nakopnou ekonomiku, že se kromě toho mýlí ještě jedním způsobem, protože zapomínají na to, že zde existuje i kanál tezaurace, tedy spoření, a že zejména v situaci celkové nejistoty budou lidé, a to ve všech příjmových skupinách, preferovat úspory a vytváření rezerv na horší časy. Nezapomeňte na to, že tento přeliv do úspor může být dominantní, může být daleko silnější, než je přeliv do spotřeby domácností.

Kdybych se měl věnovat všem šíleným nápadům, které směřovaly k využití obrovského deficitu pro zavrženíhodné účely, tak bychom tady seděli asi do zítřejšího rána. Chtěl bych vám jenom obecně říci, že někteří dobráci, kteří navrhují výdaje ze státního rozpočtu, se podobají lidem navrtávajícím díry do dna záchranných člunů se zdůvodněním, že tím bude usnadněna plavba.

Přesto si myslím, že bych měl uvést alespoň jeden jediný příklad. Mám odbory rád a vážím si jich, ale jejich poslední nápad, aby se přilepily dva dny k 17. listopadu, mi připadá jako mrhání prostředky, protože i ony musí vědět, že to znamená ztrátu 24 miliard korun za pouhé dva dny, 24 miliard. Takže, přimlouvám se za to, abychom podporovali COVID III jako základní program, který nás má vyvést z ekonomické krize, abychom postupně odbourávali dotace a nahrazovali je právě těmi úvěry, úvěry, které musíte splatit, a tím samozřejmě stimulujete podnikatele k vyšší aktivitě.

Nyní přecházím, už závěrem, k příjmové stránce státního rozpočtu. Na rozdíl od nešťastníka Špidly bych vám chtěl sdělit, že zdroje nejsou. Samozřejmě, že si můžeme půjčit, ano, ale tu půjčku musíme splatit. A jestli ji bude splácet tato nebo příští generace, je irelevantní, protože to někdo bude muset splácet. Právě proto jsem proti plýtvání a proti velkorysým návrhům, které by, já uvedu ještě jeden příklad, který mě rozčílil, návrh na snížení, nebo kdybych to obrátil, tak naopak zvýšení slevy na poplatníka. Tento návrh se taky objevil, nechci tu slevu zadarmo. To je sice hezké, ale znamená to opět výrazný výpadek rozpočtových příjmů.

Takže končím tím, že bych sebekriticky rád prohlásil, že nemám rád ty, kdo jenom diagnostikují, a nenavrhují terapii, a proto mi dovolte víceméně opakovat svůj návrh před rokem v tomto Parlamentu. Peníze jsou krví ekonomiky a peníze můžeme do ekonomiky dostat. Spočítali jsme s paní ministryní Schillerovou, že zrušení daňových výjimek a úlev by představovalo 380 miliard korun. Staří Římané měli krásné přísloví, perdidistis utilitatem calamitatis, neboli, ztratili jste užitek pohromy. Užitkem pohromy, kterou je bezpochyby pandemie, je to, že bychom mohli nalézt odvahu k některým krokům, k nimž bychom při konjunkturálně klidném vývoji neměli odvahu, chuť a snad ani potřebu. Zrušení daňových výjimek v této krizové situaci nedostatku reálných prostředků, nedostatku krve, je podle mého názoru cestou, jak ekonomiku ozdravit.

Přečetl jsem si program všech politických stran. Připomínám, že v programu hnutí ANO, ve volebním programu, se říká, že je třeba omezit daňové výjimky, se zcela pravdivým zdůvodněním, a sice že kdo neplatí daně, za toho ty daně musí zaplatit někdo jiný. Chceme-li daňovou spravedlnost, kolegyně a kolegové, pak by daně měli platit všichni. A žádné extrabuřty. Nicméně protože za každou daňovou výjimkou je nějaká lobbistická, nechci říci mafiánská, ale lobbistická skupina, tak se stalo, že když touto Sněmovnou procházel skromný návrh na odstranění daňové výjimky u dálkové dodávky tepla, podotýkám, že by to klienty stálo 25 korun měsíčně, tak za těchto 25 korun na barikádách padly hlasy poslanců a skončilo to nakonec tím, že daňová výjimka byla zamítnuta. Co dělat s výjimkami, které mají daleko delší dosah než 25 korun měsíčně. Ale to, co vám nabízím a co je krutá terapie, ale terapie, spočívá v těch 380 miliardách disponibilních prostředků, přičemž jsem si realisticky vědom, že všechno se prosadit nepodaří, ale jsou zde desítky miliard, které by byly k dispozici, samozřejmě za cenu, že ti, kteří dosud měli extrabuřty, je už dnes mít nebudou.

Milé kolegyně, vážení kolegové, co říci závěrem. Chci vám popřát. Chci vám popřát hezké a klidné Vánoce, a to bez ohledu na vaši stranickou příslušnost. Chci vám také popřát šťastný a veselý nový rok a sobě i vám bych chtěl popřát, až se tady opět za rok sejdeme k debatě o statním rozpočtu, abyste konstatovali v návrhu zákona o státním rozpočtu, že deficit nepřesáhl 100 miliard korun díky tomu, že se na daňových výjimkách a jejich rušení ušetřilo 250 miliard korun. A pokud na mě bude spáchán atentát těmi, kdo daňové výjimky prosazovali, vzpomeňte si na mě a ať ten prapor rušení daňových výjimek za mě zdvihne někdo jiný.

Děkuji vám za vaši pozornost.

Miloš Zeman
";s:10:"displayTop";s:4:"true";s:12:"displayCount";s:5:"16185";s:6:"region";s:0:"";s:10:"regionMain";s:5:"false";s:15:"recordTableName";s:7:"sloupky";s:14:"recordFileName";s:11:"sloupky.php";}i:13;a:14:{s:2:"id";s:36:"9caae106-1958-11eb-8b14-003048df98d0";s:4:"date";s:19:"2020-10-29 06:00:00";s:4:"type";s:6:"PROJEV";s:5:"autor";s:36:"307515ce-faa2-102e-9d3d-00259003513e";s:5:"nazev";s:65:"Projev prezidenta republiky k státnímu svátku 28. října 2020";s:8:"keywords";s:0:"";s:11:"description";s:0:"";s:4:"text";s:3166:"
Vážení a milí spoluobčané,

setkáváme se opět, po krátké době, prostřednictvím televizních obrazovek. Před asi čtrnácti dny jsem vás vyzýval k dodržování vládních opatření proti koronaviru, ale také jsem apeloval na to, aby byli pokutováni ti, kdo tato opatření nedodržují, protože tím škodí sami sobě i druhým. Dnes se s vámi setkávám při příležitosti nejdůležitějšího národního svátku, svátku 28. října, svátku nezávislosti.

Nechci pronášet dlouhé projevy, protože si myslím, že smyslem tohoto svátku je především oslava díla těch, kdo jsou vyznamenáni. Sdílím názor britského historika Toynbeeho, který říká, že dějinný pohyb je určen dílem výrazných osobností, a nesdílím naopak marxistickou historiografii, která považuje tento dějinný pohyb za průběh železných zákonitostí přírodního typu, v zásadě tedy nezávisle na činnosti člověka. A právě proto jsem každým rokem svůj projev k 28. říjnu s výrazem úcty a obdivu k vyznamenaným zaměřoval na popis jejich životních příběhů. Je mi líto, že to nemohu udělat i dnes, a velice se omlouvám jak vyznamenaným, tak jejich rodinným příslušníkům, že na základě zpřísněných opatření vlády jsem byl nucen odsunout slavnost 28. října na příští rok. Na druhé straně budou publikována jména všech asi čtyřiceti vyznamenaných již dnes na webových stránkách Pražského hradu.

Proč mluvím o významu osobností, což ostatně není žádné nové téma. Protože si uvědomuji, že dějiny jsou tvořeny skutečně lidmi, kteří v životě něco dokázali. Zasadili strom, postavili dům, zplodili dítě. A nejsou to jenom desítky vyznamenaných na Pražském hradě, ve Vladislavském sále. Jsou to tisíce, desetitisíce, statisíce, miliony lidí, kteří svým způsobem mají za sebou úctyhodnou životní dráhu a mohou se ohlédnout za sebou a vidět, že tato dráha byla úspěšná. Proto jsem si vždy přál, aby i na krajské úrovni byly odměňovány další a další osobnosti formou Osobností kraje, proto jsem si přál, aby tato úcta k osobnostem se vztahovala i na naše města a naše obce. Já věřím, že ti, kdo se na mě dnes dívají, budou spolu se mnou slavit svátek 28. října jako jejich svátek, svátek jejich díla.

Vím, že existují i lidé, kteří sami nic nedokázali, ale zato špiní práci těch druhých. Nevšímejme si jich, ať jsou to hateři na sociálních sítích nebo někteří komentátoři v médiích. Vzpomínám si na slova svého přítele Pavla Dostála, který říkal, s domovnicí se nediskutuje.

Vážení spoluobčané, přejme si, aby svátek 28. října byl svátek národní hrdosti. Hrdosti, která je vytvářena všemi těmi, kdo pomáhají našemu národu k lepšímu životu. Přejme si, aby to byl svátek nás všech, a budu se těšit, že za jeden rok se opět setkáme ve Vladislavském sále Pražského hradu.

Na shledanou v lepších časech.

Miloš Zeman
";s:10:"displayTop";s:4:"true";s:12:"displayCount";s:5:"16020";s:6:"region";s:0:"";s:10:"regionMain";s:5:"false";s:15:"recordTableName";s:7:"sloupky";s:14:"recordFileName";s:11:"sloupky.php";}i:14;a:14:{s:2:"id";s:36:"d4c8d3a4-1089-11eb-8b14-003048df98d0";s:4:"date";s:19:"2020-10-18 07:00:00";s:4:"type";s:6:"PROJEV";s:5:"autor";s:36:"307515ce-faa2-102e-9d3d-00259003513e";s:5:"nazev";s:37:"Projev prezidenta republiky k národu";s:8:"keywords";s:0:"";s:11:"description";s:0:"";s:4:"text";s:3201:"
Dobrý den, vážení a milí spoluobčané,

setkáváme se v těžké chvíli. Roste počet nakažených koronavirem, roste počet hospitalizovaných, roste počet těžce nemocných a co horšího, roste počet mrtvých. Kdysi, když počet mrtvých byl na velmi nízké úrovni, jsme se mohli utěšovat tím, že covid se dá vyléčit, ale úmrtí se samozřejmě vyléčit nedá a je to nesmírná ztráta pro naši společnost, pro rodiny těch, kdo zemřeli, pro všechny z nás.

Dovolte mi, abych vám připomněl krásnou větu z Talmudu, ten, kdo zachránil jeden lidský život, zachránil celé lidstvo. Jsme v situaci, kdy o lidské životy bojují naši zdravotníci a já bych jim chtěl vyjádřit úctu, obdiv a poděkování.

Ale o lidské životy může bojovat každý z nás. Máme k dispozici jenom jednu jedinou zbraň, protože vakcína ještě neexistuje. Touto zbraní je malý kousek látky, který si přivěsíme na obličej a který nás chrání před nákazou a naopak my chráníme druhé před touto nákazou. A to je problém, o kterém bych dnes s vámi chtěl především mluvit. Nenechte si tuto zbraň vyrazit z ruky. Nenechte se svést lidmi, kteří sice o epidemii vůbec nic nevědí, ale kvůli mediální pozornosti jsou ochotni říkat věci, které poškozují naši společnost. Mám tím samozřejmě na mysli takzvané antirouškaře, ale i další, zubaře, kardiology, zpěváky. Jedna zpěvačka dokonce prohlásila, že za koronavirus může Bill Gates. Ignorujte názory těchto lidí, protože nejsou odborné, a věřte odborníkům, protože jedině ti nám mohou pomoci. Povolali jsme do zbraně vítěze nad první vlnou koronaviru, pana profesora Prymulu a já pevně věřím, že bude úspěšný i v boji s vlnou druhou. Plně podporuji opatření vlády, i když si myslím, že někdy mohla být lépe komunikována.

Ale nemluvme teď jenom o vládních opatřeních. Mluvme o tom, co můžeme udělat my sami. A jestliže se zbavíme představy, že tento kousek látky sundáme kvůli své pohodlnosti a ohrozíme tak své blízké i sebe sama, jestliže vydržíme, pak zvítězíme a pak každý z nás přispěl k záchraně vysokého počtu lidských životů. Podívejte se třeba na Švédsko, tam už je teď přes šest tisíc mrtvých, a to nemluvím o Izraeli.

Skončil čas domluv. Požádal jsem ministra vnitra Jana Hamáčka, aby Policie České republiky využila svého oprávnění a pokutovala nenošení roušek tam, kde jsou roušky povinné. Ostatně něco podobného teď zavedlo Bavorsko, zavedla to Francie. Problémy, které máme, mají téměř všechny země na zeměkouli. Nejsme v tom sami, což samozřejmě není útěcha.

Milí přátelé, až usedne prach na bojišti, až tato epidemie odejde, jako až dosud odešly všechny epidemie, budeme sčítat zisky a ztráty. Dělejme vše pro to, abychom touto zkouškou vyšli se ctí, nikoli zbabělostí, nikoli pohodlností, ale odpovědností vůči sobě i vůči druhým.

Děkuji vám za vaši pozornost.

Miloš Zeman
";s:10:"displayTop";s:4:"true";s:12:"displayCount";s:5:"15784";s:6:"region";s:0:"";s:10:"regionMain";s:5:"false";s:15:"recordTableName";s:7:"sloupky";s:14:"recordFileName";s:11:"sloupky.php";}i:15;a:14:{s:2:"id";s:36:"7af5b68c-7cdd-11ea-b311-003048df98d0";s:4:"date";s:19:"2020-04-12 18:48:48";s:4:"type";s:6:"PROJEV";s:5:"autor";s:36:"307515ce-faa2-102e-9d3d-00259003513e";s:5:"nazev";s:43:"Velikonoční promluva prezidenta republiky";s:8:"keywords";s:0:"";s:11:"description";s:0:"";s:4:"text";s:1381:"
Vážení a milí spoluobčané,

pan kardinál Dominik Duka mne požádal o vystoupení při příležitosti velikonočních svátků. Rád jsem mu vyhověl.

Dnes nebudu mluvit o ekonomice, nebudu mluvit o politice, a dokonce ani o koronaviru.

Budu mluvit o naději, protože Velikonoce jsou poselstvím naděje. Jsou příběhem Zmrtvýchvstání a Vzkříšení a jsou také návratem jara.

Naše společnost, samozřejmě, není mrtvá, ale je zraněná a my všichni bychom ji měli uzdravit.

Nemůžeme ji uzdravit nenávistí, která se někdy objevuje na sociálních sítích, ale můžeme ji uzdravit přátelstvím, láskou, vzájemnou sympatií, solidaritou a sounáležitostí. Právě o to bych vás chtěl poprosit.

Mějme lásku vůči dětem, které jsou naší budoucností. Mějme lásku vůči nám, starým lidem, vzhledem k tomu, že už vzpomínáme na naši minulost, a úcta k naší minulosti je součástí národního povědomí.

Kdysi jsem navštívil Kralice, a tam je památník tamní Bible Kralické, a ten památník je ve tvaru rozevřené knihy. Na něm jsou pouze tři slova. Bůh láska jest.

Proto bych vám všem chtěl popřát víru, naději a lásku.

Miloš Zeman
";s:10:"displayTop";s:4:"true";s:12:"displayCount";s:5:"19382";s:6:"region";s:0:"";s:10:"regionMain";s:5:"false";s:15:"recordTableName";s:7:"sloupky";s:14:"recordFileName";s:11:"sloupky.php";}i:16;a:14:{s:2:"id";s:36:"6cea5ba8-6a76-11ea-bc6f-003048df98d0";s:4:"date";s:19:"2020-03-20 07:45:45";s:4:"type";s:6:"PROJEV";s:5:"autor";s:36:"307515ce-faa2-102e-9d3d-00259003513e";s:5:"nazev";s:37:"Projev prezidenta republiky k národu";s:8:"keywords";s:0:"";s:11:"description";s:0:"";s:4:"text";s:3066:"
Vážení a milí spoluobčané,

asi před čtrnácti dny jsem poprvé vydal veřejné prohlášení k epidemii koronaviru. V tomto prohlášení jsem plně podpořil vládu České republiky v jejich opatřeních a varoval před panikou. Od té doby se stalo to, že počet nakažených se výrazně zvýšil a nelze v nejbližších dnech vyloučit ani první smrtelné případy. Na druhé straně jsou už i první případy uzdravených.

Chtěl bych vás proto vyzvat, abyste se vyhnuli dvěma extrémům. Ten první spočívá v tom, že tuto epidemii budete zlehčovat. Například jakýsi divadelní principál zcela nedávno prohlásil, že koronavirus je jenom lehká chřipka, a kritizoval opatření vlády. Ten druhý extrém pak spočívá v tom, že propadnete panice a strachu. Už minule jsem říkal, že strach nás oslabuje, a chtěl bych vás proto vyzvat k odvaze.

Pokud jde o současnou situaci, pozval jsem si jak současného, tak bývalého ministra zdravotnictví a ptal jsem se jich, jaký je největší problém v boji s koronavirem. Dostal jsem odpověď, že tímto problémem je výrazný nedostatek zdravotnických prostředků. Chtěl bych proto poděkovat Čínské lidové republice, která nám jako jediná země pomohla v dodávce těchto prostředků. Poslali jsme sedm letadel Travel Service do Číny. Pokud jsem správně informován, první dodávka testovacích přípravků již dorazila do České republiky a k dispozici je i letadlo Ruslan, velkokapacitní letadlo, které tuto pomoc bude zajišťovat v budoucnosti.

Pokud jde o naši opozici, chtěl bych připomenout, že v době, kdy jsem byl předsedou opoziční strany a byla zde ekonomická krize, řekl jsem, že když teče do lodi voda, musí všichni k pumpám. Chtěl bych rovněž naši opozici vyzvat k tomu, aby podporovala opatření vlády, a pokud toho není schopna, tak aby alespoň po dobu karantény mlčela. Nevšímejte si příliš poštěkávání a vřeštění našich novinářských komentátorů, kteří jako obvykle píší o všem a nerozumí ničemu. A o to větší pozornost věnujte radám odborníků, které vám mohou pomoci.

Nesmírně vítám spontánní aktivity dobrovolníků, kteří se sdružují, aby pomohli svým spoluobčanům, ať už jde o pomoc důchodcům nebo rodinám s dětmi, které nemá kdo hlídat, případně pomoc mediků v nemocnicích a podobně. Dokonce i herci, z nichž někteří si stěžovali, že nemají kšefty, by udělali lépe, kdyby například navštívili domovy důchodců a přinesli tam trochu radosti.

Vážení a milí přátelé, co říci na závěr. Přál bych vám, abychom se měli rádi, abychom k sobě byli laskaví a vstřícní, abychom pomáhali jeden druhému a abychom dokázali v této těžké době svoji lidskost.

Děkuji vám za vaši pozornost a na shledanou v lepších časech.

 Miloš Zeman
";s:10:"displayTop";s:4:"true";s:12:"displayCount";s:5:"16687";s:6:"region";s:0:"";s:10:"regionMain";s:5:"false";s:15:"recordTableName";s:7:"sloupky";s:14:"recordFileName";s:11:"sloupky.php";}i:17;a:14:{s:2:"id";s:36:"6e847a64-2818-11ea-a6d6-003048df98d0";s:4:"date";s:19:"2019-12-27 07:00:00";s:4:"type";s:6:"PROJEV";s:5:"autor";s:36:"307515ce-faa2-102e-9d3d-00259003513e";s:5:"nazev";s:57:"Vánoční poselství prezidenta republiky Miloše Zemana";s:8:"keywords";s:0:"";s:11:"description";s:0:"";s:4:"text";s:236:"
";s:10:"displayTop";s:4:"true";s:12:"displayCount";s:5:"20259";s:6:"region";s:0:"";s:10:"regionMain";s:5:"false";s:15:"recordTableName";s:7:"sloupky";s:14:"recordFileName";s:11:"sloupky.php";}i:18;a:14:{s:2:"id";s:36:"02b0e927-fa11-11e9-b029-003048df98d0";s:4:"date";s:19:"2019-10-29 06:57:37";s:4:"type";s:6:"PROJEV";s:5:"autor";s:36:"307515ce-faa2-102e-9d3d-00259003513e";s:5:"nazev";s:64:"Projev při udělení státního vyznamenání České republiky";s:8:"keywords";s:0:"";s:11:"description";s:221:"Vážený pane prezidente Klausi, vážený pane předsedo Senátu, vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane předsedo vlády, vážený pane předsedo Ústavního soudu, excelence, dámy a pánové,";s:4:"text";s:7083:"
doufám, že prominete, že tentokrát svůj projev pronesu z tohoto křesla kvůli intenzivní bolesti nohou. Pevně doufám, že za rok už to bude lepší.

Je mi velkou ctí, že vás všechny zde mohu opět po roce uvítat, a je mi neméně velkou ctí, že mohu předat státní vyznamenání přibližně čtyřiceti výrazným osobnostem, které skutečně v naší společnosti zanechaly stopu, a to nikoli stopu uhlíkovou. V každém případě mi dovolte, abych vás alespoň životním příběhem těch osobností, které obdrží Řád Bílého lva, velmi stručně provedl.

Začnu panem generálem Emilem Bočkem, který se v naprosté svěžesti nedávno dožil devadesátých šestých narozenin. Ale ještě před tím ke mně přišel a říkal, pane prezidente, já mám Řád Bílého lva, ale III. třídy, a proč mám III. třídu? Já jsem tuto námitku uznal a říkal jsem, pane generále, zvu Vás opět do Vladislavského sálu a tentokrát to bude I. třída. Dovolte mi, protože totéž za chvíli bude čekat i Jaromíra Jágra, abych vyjádřil názor, že pokud někdo dostává státní vyznamenání, měla by to být vždy první třída. Jednak se necítím kompetentní, abych rozhodoval o začlenění do tříd, a zadruhé, jak ukazuje příklad pana generála, ty nižší třídy mohou být vnímány poněkud ponižujícím způsobem.

Pokud jde o další vyznamenané, pak bych s radostí vyhověl návrhu vlády a Parlamentu na tři protinacistické bojovníky. A dovolte mi, abych se zmínil alespoň o generálu Ečerovi, protože ten přežil druhou světovou válku, aby byl perzekvován vlastními lidmi. Jak jistě víte, byl to náš zástupce u Norimberského tribunálu a vyslýchal i K. H. Franka. Zemřel den před tím, než si pro něj měla přijít Státní bezpečnost v roce 1954, a jeho paní byla odsouzena na dvanáct let. Nechť je i toto vyznamenání skromnou prosbou za odpuštění.

Přecházím nyní k dalšímu člověku, který byl rovněž předmětem závisti až nenávisti, a to je Jan Antonín Baťa. Byl to pokračovatel tradice Tomáše Bati, ale byl obviněn z kolaborace, třebaže žil v zahraničí a třebaže finančně pomáhal exilu, ale vše bylo dobré, aby mu byl konfiskován jeho majetek. Chtěl bych připomenout, a pan premiér to dobře ví, že je autorem nám společné publikace Budujeme stát pro 40 000 000 lidí, vizionářské publikace. Jan Antonín Baťa založil v Brazílii dvě města a nechal postavit most přes řeku Paraná. Člověk jeho manažerských schopností by byl po druhé světové válce vítán, ale zvítězila závist, konfiskace majetku a obvinění z kolaborace.

Další, koho dnes oceňujeme, prakticky jako každý rok, abychom dali na vědomí sounáležitost mezi českým a slovenským národem, je tentokrát bývalý slovenský prezident, Rudolf Schuster.

Blížím se k předposlednímu nositeli Řádu Bílého lva, a to je Helmut Zilk, bohužel in memoriam. Starší z nás si možná vzpomenou, že Helmut Zilk měl dostat Bílého lva ještě za svého života, a pak se proti němu rozpoutala kampaň obviňující ho ze spolupráce se Státní bezpečností. Václav Havel se na pohřbu Helmuta Zilka za tuto kampaň omluvil a řekl, Češi Zilkovi ublížili. Jak kteří. Jsem rád, že alespoň s tímto zpožděním mohu bývalému starostovi Vídně, o němž se říkalo, že je to přítel Čechoslováků, tuto medaili udělit.

Poslední z vyznamenaných, tedy vyznamenaných nositelů Řádu Bílého lva, je už spojen s listopadovou revolucí 89, jejíž třicáté výročí nyní slavíme, a je samozřejmé, že je to generační odstup. Je samozřejmé, že mladá generace si mnohdy na listopadovou revoluci nepamatuje.

Rád bych proto s úctou a obdivem vzpomenul Václava Havla, který stál v čele této listopadové revoluce a který byl i v čele Charty 77. A onen dvanáct let trvající oblouk mezi Chartou a vznikem Občanského fóra byl naplněn vězněním, nemocemi, ale také vytvořením celé řady přátel, kteří pak byli jeho spolupracovníky a kteří se podíleli na jednání s komunistickým režimem. Jednání, které bylo úspěšné a během něhož nebyla rozbita jediná tabulka a prolita jediná kapka krve. Snažil jsem se již před několika lety vyznamenat profesora Valtra Komárka jako jednoho ze spolupracovníků Václava Havla, a jsem rád, že dnes mohu předat toto vyznamenání prvnímu ministru financí porevoluční vlády a člověku, který prošel obdivuhodnou politickou drahou, neboť poté byl předsedou vlády, předsedou Poslanecké sněmovny a dvojnásobným prezidentem. Já už ho nedoženu, protože ministrem financí už nikdy nebudu.

Chtěl bych ovšem upozornit i na to, že při posuzování listopadové revoluce existuje jakýsi personální překryv, že často zapomínáme na lidi, kteří se opravdu podíleli na této revoluci, a na něž tedy platí ona slavná otázka, kde jsi byl, když hřmělo. A tito lidé jsou často upozaďováni a nahrazováni někým, kdo buď byl vůči této revoluci naprosto lhostejný, anebo stál proti ní. Dovolte mi uvést alespoň jeden jediný příklad. Existuje muž, který má ten rekord, že podepsal Antichartu dvakrát, s týdenním odstupem. Tento muž, pilný antichartista, nedávno dostal Stříbrnou medaili Senátu. A tentýž Senát nedávno odmítl signatářku Charty 77 kandidující do Rady Ústavu pro výzkum totalitních systémů. Václav Havel by řekl, to jsou paradoxy.

Tyto výrazné a další osobnosti, které převezmou vyznamenání, a tato vyznamenání byla volena na základě návrhů několika set doporučení veřejnosti, nikoli pouze na základě návrhů Parlamentu a vlády, tito lidé budou vám představeni alespoň velmi stručně svojí charakteristikou. Já jsem se snažil o něco podrobnější charakteristiku říci u toho nejvyššího státního vyznamenání.

Karel Kryl kdysi řekl, že Česko je země závisti, a měl v mnohém pravdu. Závisti lidí, kteří dokáží pouze komentovat práci těch druhých, aniž by za nimi vlastní práce byla. Zde bych chtěl připomenout půvabný aforismus Karla Čapka, podle něhož literární kritik je člověk, který radí spisovateli, jak by on napsal knihu, kdyby to uměl. Máme zde příliš mnoho kritiků a příliš málo lidí polem pracujících. A já bych si proto velice přál, aby se podíl kritiků snižoval ve prospěch lidí vytvářejících skutečné hodnoty.

Co říci na závěr. Přeji České republice, aby byla nikoli zemí nenávisti, často patologické nenávisti na sociálních sítích, aby nebyla zemí závisti. Přeji České republice, aby byla zemí úspěchu.

Děkuji vám za pozornost.

Miloš Zeman
";s:10:"displayTop";s:4:"true";s:12:"displayCount";s:5:"18483";s:6:"region";s:0:"";s:10:"regionMain";s:5:"false";s:15:"recordTableName";s:7:"sloupky";s:14:"recordFileName";s:11:"sloupky.php";}i:19;a:14:{s:2:"id";s:36:"39a47b1e-0945-11e9-8c23-003048df98d0";s:4:"date";s:19:"2018-12-27 07:00:00";s:4:"type";s:6:"PROJEV";s:5:"autor";s:36:"307515ce-faa2-102e-9d3d-00259003513e";s:5:"nazev";s:57:"Vánoční poselství prezidenta republiky Miloše Zemana";s:8:"keywords";s:0:"";s:11:"description";s:50:"Dobrý den, vážení a milí spoluobčané,
";s:4:"text";s:12179:"
setkáváme se již po šesté nad Vánočním poselstvím prezidenta republiky. Lidé se mě občas ptají, proč vánoční poselství místo novoročního projevu. Má to dva důvody.

Zaprvé, v době první republiky se nakonec ustálila prezidentská tradice vánočních poselství, a tuto tradici zastavil až Klement Gottwald, který pronesl 1. ledna 1949 právě novoroční projev.

Druhý důvod je jistě naprosto okrajový. Domníval jsem se, že po silvestrovském veselí určitá, jistě velmi malá část naší populace by nemohla s plným soustředěním sledovat novoroční projev. A dnes jsme ve vánoční pohodě a mnozí z nás bilancují uplynulý rok. Dovolte mi, abych se o podobnou bilanci pokusil i já.

Začnu začátkem, to znamená lednem, kdy se konaly prezidentské volby. Chtěl bych ze srdce poděkovat všem občanům, kteří mi dali svůj hlas. Byly jich téměř tři miliony. Nesmírně si toho vážím a slibuji, že i nadále budu usilovat o obranu národních zájmů České republiky a její suverenity jak v oblasti migrace, tak v oblastech dalších. Slibuji, že i nadále budu podporovat ekonomickou diplomacii, a to jak náš vývoz do zahraničí, tak příliv efektivních zahraničních investic k nám. A konečně slibuji, že i nadále se budu, a to velmi rád, setkávat s normálními občany tváří v tvář během mých výjezdů po jednotlivých krajích.

Plně respektuji i volbu těch občanů, kteří v prezidentské volbě podpořili některého z mých protikandidátů, a chtěl bych ocenit, že šli k volbám. Tím se dostáváme k často diskutované otázce volební účasti. V těch prezidentských volbách nebyla špatná, téměř 70 procent. Ale například už v podzimních komunálních volbách byla jenom 47 procent, a to znamená, že více než polovina obyvatel měst a obcí byla zcela lhostejná vůči tomu, kdo bude tyto obce a tato města řídit. Demokracie, to nejsou jenom práva. Demokracie, to jsou i povinnosti. Já dlouhodobě doporučuji, opět po vzoru první republiky, abychom se vrátili k myšlence povinné volební účasti, která není časově náročná, ale která by výrazně rozšířila počet voličů, a tím přinutila politické strany k vyšší aktivitě.

V polovině tohoto roku bylo v zásadě uzavřeno jednání o sestavení nové vlády, a tato vláda na druhý pokus získala důvěru Poslanecké sněmovny. Chtěl bych poděkovat předsedům tří politických stran, kteří našli odvahu k vytvoření a podpoře takové vlády, Andreji Babišovi, Janu Hamáčkovi a Vojtěch Filipovi. Vládě přeji úspěch v její práci a opozici přeji, aby byla konstruktivním kritikem vládním návrhů a předkladatelem vlastních alternativ.

A teď už se dostáváme k oněm podzimním senátním a komunálním volbám. Úvodem bych samozřejmě rád blahopřál jak zvoleným senátorům, tak zvoleným zastupitelům, starostům, místostarostům a radním, ale uvědomuji si, že zatímco ať už prezidentská nebo senátní volba má jasného vítěze, v případě komunálních, ale také krajských voleb je ještě druhá etapa, která se jmenuje sestavování koalic. Mnohdy se stává, že vítěz voleb je obejit a že vzniká koalice proti tomuto vítězi. Nepokládám to za správné, považuji to za obcházení vůle voličů. Co proti tomu dělat, abychom jen nelamentovali. Dlouhodobě navrhuji přímou volbu jak starostů, tak primátorů, tak hejtmanů, a to tak, že jimi jsou zvoleni ti, kdo na kandidátce nejúspěšnějšího kandidujícího subjektu dostali největší počet preferenčních hlasů. Tím se samozřejmě spojuje jak preference osobnosti vyjádřená právě těmi preferenčními hlasy, tak preference kandidujícího subjektu, protože v ní mám argument, že i ten takto zvolený starosta potřebuje zázemí v zastupitelstvu. A samozřejmě bych si velice přál, aby vítěz těchto voleb byl velkorysý a aby svým koaličním partnerům dokázal, jak říkají mafiáni, předložit nabídku, která se neodmítá.

Tím jsem vyčerpal volební záležitosti. Nyní mi dovolte, abych přešel k ekonomické situaci. Před třemi lety jsem vám říkal, že skočila blbá nálada. Všichni jsme se radovali a dosud radujeme nad ekonomickým růstem. Dnes poprvé bych chtěl naopak poněkud varovat, varovat před zpomalením ekonomického růstu, které má několik příčin. Zaprvé je to vznikající obchodní nebo celní válka mezi dvěma největšími světovými ekonomikami, tj. americkou a čínskou.

Zadruhé je to brexit, ale zatřetí je to také to, že náš ekonomický růst brzdí nedostatek pracovních sil. Myslím si, že zatímco první dva faktory nemůžeme ovlivnit, ten třetí ano. Chápu, že jsou návrhy na dovoz zahraničních pracovních sil, nic proti tomu. Nezapomeňte také, že je zde stále ještě dvě stě tisíc lidí vedených jako nezaměstnaní, třebaže je tři sta tisíc volných pracovních míst. Víte, že dlouhodobě zastávám názor, že zdravým lidem, kteří odmítnou nabízenou práci, by měly být odňaty sociální dávky, ale to je všechno pouze krátkodobé řešení.

Dlouhodobé řešení vidím ke zvýšení produktivity práce, a to konkrétně formou robotizace. Často mluvíme o digitální ekonomice, ale ne všichni si dovedeme představit, co všechno obnáší. Pod slovem robot někdy vidíme androida, někdy monstrum s chapadly, ale robot je i počítačový algoritmus, který se už dnes uplatňuje v bankovnictví a snižuje výrazně počet bankovních úředníků. Považuji za nesmyslné, abychom této tendenci bránili, například zaváděním daně z robotů, což by jenom tento proces zbrzdilo a snížilo naši šanci dostat se mezi opravdu nejvyspělejší země.

Závěrem ekonomické části bych chtěl vysoce ocenit vládní návrh Národního investičního plánu rozpočítaného na 12 let. Neustále tvrdím, že spotřební výdaje jsou sice příjemné a mohou i získat nějaké voliče, ale že jedině investice, i když nemají volební právo, nás přenášejí do budoucnosti. Proto věřím, že v rámci tohoto plánu vzniknou v každé obci, a tím spíše v každém městě či kraji nové stavby, které zkrášlí tamní prostředí a zlepší život v obcích a ve městech.

[BANNER2]

Pokud jde o zahraniční politiku, jsme členy dvou mezinárodních institucí, Severoatlantické aliance a Evropské unie. Pokud jsme o Severoatlantickou alianci, víte, že dlouhodobě plně podporuji naše zahraniční mise v rámci boje proti mezinárodnímu islámskému terorismu, zejména pak v Afghánistánu. Když se mě lidé ptají, proč z Afghánistánu neodejdeme, odpovídám jim, že v takovém případě, kdyby odešly spojenecké jednotky, by afghánské území nepochybně znovu ovládl Tálibán, který již jednou vytvořil z této země základnu k teroristickým útokům včetně toho největšího z nich, a to byl útok na newyorkská dvojčata v září 2001.

Není důvod pochybovat o tom, že v případě vítězství Tálibánu by v Afghánistánu opět bylo vytvořeno teroristické centrum připravující a plánující teroristické útoky všude na světě. V tomto smyslu v Afghánistánu chráníme i bezpečnost českých občanů a jednáme v souladu s naším národním zájmem.

Co se týče Evropské unie, velice si vážím činnosti Visegrádské skupiny. Té se podařilo téměř nemožné, dosáhnout toho, že už se v zásadě přestalo diskutovat o nesmyslné myšlence migračních kvót. Když jsem mluvil o národním zájmu, chci připomenout, že jedním z národních zájmů a projevem suverenity dané země je to, že si tato země sama rozhodne, koho chce a koho nechce přijmout na své území. Blahopřeji tedy Visegrádu k úspěšné akci a věřím, že další úspěšné akce budou následovat.

Teď něco, co možná nebude tak úplně příjemné. V závěru tohoto roku jsme zažili dvě hysterické vlny, jak jim říkám. Ta první spočívala v demonstracích především v pražských ulicích vyžadujících demisi vlády. Jsem toho názoru, že demonstrovat za svržení vlády má plné oprávnění v situaci totalitního režimu, a sám jsem se dvou takových demonstrací zúčastnil. Myslím si, že je pochopitelné, že lidé budou demonstrovat proti něčemu konkrétnímu, například ve Francii proti zdražení cen pohonných hmot nebo v Maďarsku proti novele zákoníku práce, ale demonstrovat za svržení, tedy demisi vlády v podmínkách svobodných voleb podle mého názoru pohrdáním vůlí voličů. Já bych jen chtěl připomenout dva Masarykovy citáty. První, tož demokracii již máme, teď ještě nějaké ty demokraty. Demokrat je ten, kdo respektuje výsledky svobodných voleb, i když se mu třeba nelíbí. Druhý citát zní, rozčilení není program. Já bych k tomu přidal i svůj názor. Ti, kdo hází květiny do odpadkových košů, jsou podle mého mínění primitivní hlupáci.

Druhá taková hysterická vlna se odehrála krátce poté, a já bych ji nazval špionománií. Víte, ti, kdo nás neustále varují před špiony, z nás tak trochu dělají nesvéprávné a manipulovatelné bytosti, které se nedokáží samy ubránit. Někdy jsem se domníval při vzpomínce na staré špatné časy, že se objeví mandelinka bramborová. Neobjevila se, ale místo ní se objevily čínské mobily. Když jsem posuzoval tuto hysterii, tak mě zaujal výrok jednoho nejmenovaného ústavního činitele, který mi říkal, Miloši, ale Číňani tady opravdu provádějí technologickou špionáž, oni se sem jezdí seznamovat s tím, proč naše vlaky jezdí tak pomalu, když jejich vlaky jezdí 300 km/h.

Vážení a milí spoluobčané, blížím se zvolna k závěru svého dnešního vystoupení. Zaujalo mě Centrum pro výzkum veřejného mínění, které uveřejnilo pořadí institucí podle míry důvěryhodnosti mezi občany. Takže, na prvním místě je armáda a za ní policie. Na posledních místech je televize, dále tištěná média, dále neziskové organizace a konečně církev asi s 25 procenty důvěryhodnosti. To mě přivedlo k tomu, že jsem si osvojil krásný termín lepšolidé, který jsem nedávno zaslechl. Lepšolidé jsou ti, kteří se považují za něco lepšího než my ostatní a kteří nám neustále radí, co máme dělat, a kteří své názory považují za nadřazené názorům těch druhých. Když se ovšem na strukturu lepšolidí podíváme, tak vidíme, že například sdělovací prostředky jsou mnohdy složeny z komentátorů, kteří každý den píší o něčem jiném, a přitom pořádně ničemu nerozumí. A tito lidé nám chtějí radit. A totéž se samozřejmě týká i neúspěšných politiků.

Chtěl bych vás proto poprosit, važte si lidí, kteří v životě něco dokázali, a s úctou přijímejte jejich rady. Naopak ignorujte radílky, kteří sami v životě nedokázali nic.

Milí přátelé, chtěl bych vám všem popřát nejen ono obligátní zdraví a štěstí. Každý z nás totiž v životě vyrývá nějakou stopu. Někdy to může být maličkost, někdy velká věc, ale to není vůbec důležité. Důležité je, aby za námi něco zůstalo, něco, co zlepší život náš, život našich bližních a pokud možno i život ostatních občanů České republiky.

Dovolte mi proto, abych připil na to, aby v příštím roce za vámi zůstala úctyhodná práce, které si druzí lidé budou vážit. Na vaše zdraví, štěstí, životní pohodu a radost ze života.

Všechno nejlepší do nového roku.

Miloš Zeman
";s:10:"displayTop";s:4:"true";s:12:"displayCount";s:5:"20083";s:6:"region";s:0:"";s:10:"regionMain";s:5:"false";s:15:"recordTableName";s:7:"sloupky";s:14:"recordFileName";s:11:"sloupky.php";}}s:9:"pageCount";s:1:"2";s:12:"siteKeywords";N;s:15:"siteDescription";N;}" ["expired"]=> string(5) "false" ["variables"]=> string(6) "a:0:{}" }