Po dvou měsících zřejmě končí mediální smršť vyvolaná zájmem skupiny kolem Josefa Váni provozovat pardubické závodiště. Slavný žokej se omluvil z jednání smluveného na 3. února a z jeho dopisu vyplývá, že v situaci, kdy není reálné, aby jeho společnost ještě letos převzala závodiště a pořádání dostihů, tedy kdy se město snaží stabilizovat společnost, která byla kvůli pořádání dostihů (včetně Velké pardubické) založena, již nemá o jednání s námi zájem.

Vážím si Josefa Váni pro jeho sportovní výkony, obdivuji zarputilost, s jakou jde za vítězstvím, a vím, že spolupráce s ním by pro pardubickou dostihovou tradici byla přínosem. Mrzí mě, že ztratil o pardubické dostihy, které sliboval pozvednout, zájem na samém počátku jednání o možné spolupráci. Nejvíc mne však zklamalo, že ve snaze „dobýt“ pardubické závodiště i jako nájemce a organizátor dostihů zapomněl na fair play.

Josef Váňa přišel s nabídkou svého angažmá na pardubickém závodišti koncem loňského roku, v době, kdy byla již v plném proudu příprava dostihové sezony na rok 2012. Poslal městu tři poměrně nekonkrétní nabídky, když po každé, a někdy i před ní, přišla mediální masáž stavějící jej do role zachránce Velké pardubické. Nabídky hovořily o jeho touze pomoci Velké pardubické, zajištěných zdrojích a plánech již na rok 2112, ale J. Váňa nám nikdy nevysvětlil, kdo za jeho nabídkou stojí, kdo konkrétně by podle jeho představ závodiště provozoval a podobně.

Objektivně jsme mu v odpovědi popsali aspekty, které realizaci jeho záměru v krátkém časovém horizontu brání, což je zejména nutnost vypsat koncesní výběrové řízení na provozovatele pardubického závodiště. Totéž jsem mu zopakovala 25. ledna na schůzi rady Jockey Clubu. Ujistila jsem jej, že město si jeho nabídky váží, vítá ji a je připraveno společně s ním hledat způsob, jak ji co nejlépe využít. Domluvili jsme se na schůzce, ale pár dní nato, právě ve dnech, kdy intenzivně jednáme s jedním z možných sponzorů letošní Velké pardubické, jsem si v novinách přečetla, že Josef Váňa má šanci ještě letos převzít tento dostih. Že takováto nepravdivá vyjádření, naznačující možnou dvojí hru města, jednání se sponzory a jejich důvěře neprospívají, nemusím zdůrazňovat.

Respektuji to, že Josef Váňa po mém prohlášení, shrnujícím v podstatě v té době obecně známé důvody, proč skupina kolem něj nemůže závodiště převzít, ztratil o plánovanou schůzku zájem. Přinejmenším rozpačitá jsem však z některých jeho vyjádření. Od té, že město na jeho nabídky neodpovědělo, až po informace, že městu nabízel desetiprocentní podíl. Netuším v čem. Taková nabídka nepadla, a vlastně ani padnout nemohla, neboť žádná společnost, s výjimkou rodinné s.r.o. pana Váni, zatím oficiálně neexistuje.

Musím zdůraznit, že naší prioritou rozhodně není zobchodovat závodiště a zbavit se starostí, což byl v podstatě podtext nabídky Josefa Váni. Naším prvořadým zájmem je zachovat pro Pardubice jednu z jeho největších a nejcennějších tradic – Velkou pardubickou. K tomu směřují všechny naše kroky, když se už déle než rok snažíme o nastolení pořádku v hospodaření Dostihového spolku, který se velkou měrou přičinil o to, aby v Pardubicích dostihy, včetně Velké pardubické, nezanikly. Potřebujeme společnost očistit a předat její vedení odborníkům, kteří by o tradici dostihů dál pečovali.

(vma, foto: arch.)