Svátek má: Roman

Regiony

Velikost textu:

Nosím hrdě své holínky od hnoje!

Nosím hrdě své holínky od hnoje!

Nosím hrdě své holínky od hnoje! Aneb exkurze do moderního centra zemědělského vzdělávání.

Mgr. Hana Štěpánová (STAN) na školním statku ve Vestci
3. července 2020 - 11:30

Mgr. Hana Štěpánová (STAN), radní Pardubického kraje zodpovědná za regionální rozvoj, evropské fondy a inovace přiblížila svojí návštěvu  na školním statku ve Vestci.

O absolventy zemědělských škol je velký zájem. Proto je důležité, aby byli co nejlépe připraveni pro vstup na trh práce. Bez kvalitní praxe to nejde.

Pardubický kraj je pyšný na školní statek ve Vestci. Studenti Střední školy zemědělské a VOŠ v Chrudimi mají pro svou praxi k dispozici moderní výukové centrum. Výrazně k tomu dopomohla evropská dotace ve výši 27,3 miliónů korun, kterou zajistil Odbor rozvoje Pardubického kraje. Investiční akce v celkové hodnotě 34,8 miliónů korun přinesla v roce 2018 budoucím farmářům odborné učebny pro výuku praxe, přednáškový sál, předváděcí haly, garáže a stání pro mechanizaci v prostorách nevyužívané dojírny a kravína. Součástí projektu je zároveň nezbytná rekonstrukce dešťové kanalizace v areálu.

Jestli je kanalizace plně funkční, jsem si mohla vyzkoušet při své návštěvě statku. Pardubický kraj jako správný hospodář pravidelně dochází do organizací, které zřizuje. A já za sebe klidně mohu s nadsázkou říct, že mi čouhá sláma z bot. Takže i přes vydatný déšť jsem si prošla stáje, chlévy i dílny. Nakonec i nově postavené učebny a šatny se sociálním zařízením. Děkuji za milé přijetí a za to, že mě nikdo v takovém počasí nehnal s vidlemi od vrat.

Rozhlížím se okolo a napadne mě, jestli je v dnešní době přijatelné mít holínky od hnoje. (Leckterá slečna cupitá v gumácích po městě, a to i když je nádherně bez náznaku deště.) Na statku ve Vestci je ale svět v pořádku. Student, který chce být zemědělcem má jasno. Ví, že holiny od hnoje jsou v pořádku. Pro něho hnůj představuje poklad a výživu pro půdu. To, co jsme z půdy vytáhli ve formě plodin, musíme zase vrátit zpět. Jedině poctivý hnůj dodá půdě nazpět hmotu a sílu pro další rostliny.

Ale zpět od opojné vůně hnoje k realitě. Jsme na školním statku školy, kde se vyučují tyto obory. Střední škola: Agropodnikání, Zemědělec, Farmář a Vodohospodář. VOŠ má specializaci Ekologie a životní prostředí. V letošním roce na oboru farmář končí 15 studentů, ve 2. ročníku je 32 žáků, v 1. roč. 45 a nově mají 26–28 uchazečů. Od září otevírají nový obor Vodohospodář. To já považuji za velmi důležitý obor. Malý zájem je dle slov pana ředitele o specializaci Ekologie a životní prostředí.

„Jsme rádi, že k rekonstrukci došlo. Do roku 2006 tu byly jen stáje, nebylo tu kde učit. Restituentka se chtěla objektu zbavit a Pardubický kraj to v roce 2001 koupil. Jsme rádi, že k rekonstrukci došlo. Do roku 2006 tu byly jen opravené stáje, nebylo tu kde učit. V druhé etapě oprav se část starého zbourala a část se zrekonstruovala. Stálo to peníze, ale teď tu máme učebnu, šatny, přednáškovou místnost. Jsem za to rád, je to velký posun vpřed,“ hodnotí ředitel školy Stanislav Valášek a dodává: „Když sem přijedou původní studenti, tak žasnou a statek nepoznávají.“

Při prohlídce se vyptávám, jak je to se žáky ze základních škol, jak jsou připraveni na tuto školu. Vedoucí školního statku pan Miroslav Pravda konstatuje, že je to různé: „Farmář musí umět od všeho něco, se dřevem, s kovem, nemůže si na všechno zvát firmu. Snažíme se je to naučit. Někteří kluci zpočátku neumí vzít do ruky ani kladivo, ale nakonec se to poddá“, ukončuje své hodnocení. Potom ještě s úsměvem dodává, že často přicházejí děvčata, která si s kladivem a drobnými opravami rozumí líp než kluci.

Z dílny pokračujeme do chléva s vepři. Tam se potkávám s chovatelkou zvířat s paní  Žoudlíkovou, která se stará jak o zvířata, tak o děti při praxi. Je to paní, ze které čiší energie a sálá zájem o chov zvířat. Vede mne ke své chloubě, k zvláštní rase plemene z Maďarska, s názvem mangalice. Jsem holka ze vsi, ale v životě jsem neviděla tak chlupaté prase. Olga Žoudlíková sází jednu informaci za druhou: „Mangalice se vyznačuje velkou vrstvou špeku a velmi prorostlým masem. Toto maso se využívá především na výrobu klobás.“ Pokračovali jsme do ustájení krav, došli k lamám, k poníkovi a oslíkovi, ke králíkům, k drůbeži… Prostě pro zemědělce ráj a pro studenta výborné místo, kde se připraví pro svoji profesní dráhu v praxi.

Nakonec jsem se zeptala, jaké děti na tuto školu chodí, co je sem přivádí. Pan ředitel Stanislav Valášek konstatoval, že studenty může rozdělit do tří stejně početných skupin. První skupina jsou děti soukromých zemědělců, kteří všechno z praxe umějí, potřebují už spíš jen teorii, umí jezdit s traktorem, znají chov zvířat. „Učitel odborných předmětů musí vše dokonale znát z praxe, protože tato skupina dětí velmi rychle odhalí, když jen „teoretizuje“. Učitele neznalého praxe si pak vodí jako kapra na udici,“ dodává. Druhá skupina jsou děti, které se o mechanizaci, či zvířata zajímají a chtějí obor dělat, ale z domu to neznají. A třetí skupina jsou žáci, kteří přijdou získat maturitu a přejí si pokračovat cíleně na vysoké škole s jiným zaměřením. Zdá se mi to divné, proto se ptám dál. Ředitel vysvětluje: „U nás máme jen jeden cizí jazyk a méně matematiky. Zdá se jim to relativně lehká škola. Absolvují ji s velmi hezkými známkami, ale netají se s tím, že do zemědělství nechtějí.“



Dojem z návštěvy? Jsem spokojená, že peníze zajištěné naším Odborem rozvoje Pardubického kraje pomáhají na správném místě správným lidem. A na závěr ještě pro ty z vás, kteří dočetli až sem a máte k zemědělství vztah. Víte, co přesně znamená rčení „čouhá mu sláma z bot“? Těším se na vaše komentáře.

Pardubickénovinky.cz informoval Martin Madejewský, DiS., za Pardubický kraj.

(jv,pardubickenovinky.cz,foto:pk)