Svátek má: Berta

Politika

Velikost textu:

Roček: Wilsonovských 14 bodů je zavedený folklór

Roček: Wilsonovských 14 bodů je zavedený folklór

Občan prezident Miloš Zeman se sešel s americkým velvyslancem Stephenem Kingem, když si s ním dál gáblík v pražské rezidenci velvyslance, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz František Roček.

František Roček
31. srpna 2018 - 03:20

V nerozborné jednotě s pracujícím lidem nad příbory připomenuli letošní 100. výročí vzniku státu Československo. Prostě povinný folklór, pokračuje Roček.

K tomu se váže tato státotvorná historka: V lednu 1918 předložil americký prezident Woodrow Wilson program 14 bodů, který dal základ uspořádání Evropy po první světové válce. Patřilo mezi ně právo národů na sebeurčení, což posloužilo jako základ pro rozpad Rakousko-Uherska a vytvoření samostatného Československa.

Mluvčí občana Zemana občan Ovčáček již o víkendu v tiskové zprávě uvedl, že úterním obědem Zeman symbolicky ocení roli USA při vzniku Československa. „Nezávislá Československá republika by nikdy nevznikla bez přispění USA a prezidenta W. Wilsona, jenž ambice středoevropských národů podpořil,“ podotkl mluvčí.

Wilsonovské otazníky
Zda by Česko – moravsko – slezsko - slovensko – podkarpatsko státoúzemí vzniklo i bez píle pana Wilson je otázka akademická.

V dokončovaném rukopisu knihy „1918: Karneval války a míru“ upozorňuji: Nelze odvrhnout ani hypotézu, že místo 14 Wilsonových bodů by se objevilo třeba 10 bodů pojmenovaných po někom jiném nebo po místě, kde bylo 10 bodů politicky upečeno těmi, kdo chtěli využít touhy lidí po změně na území poražených protivníků.

Doslova komediální je přeceňování šlechetnosti amerického prezidenta Woodrowa Wilsona (1856-1924) při ukončení války a osamostatnění národů ve střední a východní Evropě. Je pravda, že se o to zasadil, ale ne zadarmo.

Wilson byl prezidentem státu se silnou ekonomikou, která během války ještě více zmohutněla. Evropští spojenci se u USA v důsledku války těžce zadlužili. USA byly skutečnými a jedinými ekonomickými vítězi 1. světové války v Evropě. Odmítat americká  ekonomicky dobře vykalkulovaná přání by nebylo rozumné.

Wilson pomohl k osamostatnění nový států v Evropě programem Čtrnácti bodů z ledna 1918: V učebnicích jsou děti mystifikovány, že Wilson formuloval nové principy světového řádu a vztahů mezi zeměmi. Na české Wikipedii jsem našel směšnou charakteristiku Wilsonovy iniciativy: „Prezident Wilson jasně formuloval nové zásady vztahů mezi zeměmi a principy světového řádu, které měly nastoupit místo zprofanované politiky tajných smluv a spojenectví v evropské politice.“

Ve skutečnosti Wilsonův důraz na demokracii byl pózou. Znamenal pro USA především konkurenční výhodu. Řada z jeho 14 bodů byla jen komediálně důstojných. Zde je 14 Wilsonových bodů:

I.
Veřejné dohody o míru, veřejně dohodnuté, po nichž nebude už tajných dohod mezinárodních jakéhokoli druhu; diplomacie bude vždy postupovat přímo před zraky veřejnosti.

(První bod je zcela komediální. Na stylu diplomacie se nikdy nic nezměnilo a nemohlo změnit, protože diplomacie je v podstatě zákulisním jednáním.)   

II.
Naprostá svoboda plavby na mořích, mimo pobřežní vody v míru i ve válce, s výjimkou případu, kdy moře mohou býti zcela nebo částečně uzavřena při mezinárodní akci, prováděné s tím, aby bylo vynuceno plnění mezinárodních závazků.

(Druhý bod je cíleným útokem na dosavadní smluvní a koloniální systém, ze kterého profitovaly dosavadní evropské mocnosti. Cílem bylo otevření všech trhů pro americké výrobce a obchodníky. Ze stejného důvodu požadoval také následující bod.)

III.
Co nejúplnější odstranění všech hospodářských přehrad a zavedení rovnosti v hospodářských stycích mezi všemi národy, které přijímají mír a sdruží se k jeho zachování.

IV.
Budou dány a přijaty přiměřené záruky, že zbrojení států bude sníženo na nejnižší míru, slučitelnou s jejich domácí bezpečností.

(Každý politik věděl, že to Američané napsali jako nepovedený vtip, který s realitou neměl nic společného.)

V.
Dobrovolná, nepředpojatá a naprosto nestranná úprava veškerých koloniálních požadavků, při níž bude přísně zachovávána zásada, že při rozhodování o všech takových otázkách svrchovanosti musí zájmy národů, o které jde, míti stejnou váhu jako spravedlivé požadavky vlád, jejichž nárok má býti vymezen.

(Znamenalo to, že postupně evropská konkurence, především Francie a Velká Británie,  přijdou o své kolonie, což bude pro USA znamenat konkurenční výhodu.)

VI.
Vyklizení celého ruskému území a takové uspořádání všech otázek Ruska se týkajících, které bude zaručovat nejlepší a nejsvobodnější součinnost všech ostatních národů světa k tomu, aby Rusku zajistily ničím nerušenou možnost určovat si nezávisle svůj vlastní politický rozvoj a státní politiku a aby Rusko ujistily, že bude srdečně přivítáno ve společnosti svobodných států se zřízením, které si samo vybere; a více než přivítáno, že se mu dostane pomoci všech druhu, jíž by potřebovalo a samo si přálo; způsob, jakým budou vůči Rusku jeho bratrské národy v budoucích měsících postupovat, bude trpkou zkouškou jejich dobré vůle a jejich pochopení pro potřeby Ruska na rozdíl od jejich vlastních zájmů, jakož i jejich rozumné a nesobecké sympatie.

(Užvaněný bod zcela bez významu pouze signalizující, že Američané čekají jak se situace v Rusku zachváceném revolucí, vlastně dopadne.)

VII.
Belgie - celý svět s tím bude souhlasit - musí býti vyklizena a obnovena bez jakýchkoli pokusů o omezení svrchovanosti, jíž požívá stejně jako všechny ostatní svobodné národy. Žádný jiný čin neposlouží tak jako tento, aby mezi národy byla obnovena důvěra v zákony, které samy ustanovily a určily k tomu, aby řídily jejich vzájemné styky. Bez tohoto ozdravujícího činu se celá stavba a platnost mezinárodního práva navždy oslabí.

(Užvaněný, na efekt vypočítaný bod. Stačilo by konstatování, že území obsazená německou a rakousko – uherskou armádou během války musí být bezpodmínečně vyklizena. Potom by logicky pokračoval bod VIII.)

VIII.
Celé území Francie budiž osvobozeno, obsazené části vráceny a bezpráví, které na Francii spáchalo Prusko v roce 1871 ve věci Alsaska-Lotrinska, a které kalilo světový mír téměř padesát let, budiž napraveno, aby mohl býti obnoven mír v zájmu všech.

IX.
Hranice Itálie nechť jsou upraveny podle zřetelně seznatelných národnostních hranic.

(Více Američané napsat nemohli, protože ve vztahu ke Slovincům byli Italové okupačními nepřáteli, podobně jako rakousko-uherší potentáti)

X.
Národům Rakousko-Uherska, jehož místo mezi národy přejeme si míti zachováno a zajištěno, budiž dána co nejvolnější možnost autonomního rozvoje.

(Autonomie neznamená samostatnost. Tento bod negarantoval vznik československého státu. Původně měl Wilson představu, že Rakousko-Uhersko může být základem evropského federativního státu. Ani Velká Británie nechtěla rozdělit Rakousko-Uhersko na jednotlivé státy. Obávala se jakési balkanizace podunajských zemí. Wilson rakousko-uherské vládě dokonce tajně přislíbil finanční pomoc, pokud uzavře separátní mír. Císař Karel pod tlakem Berlína se ale neodvážil k uzavření separátního míru.



Po 5. říjnu 1918 Německo přišlo s nabídkou příměří a přidali se Rakušané a Turecko. Rakousko-Uhersko akceptovalo i 14 bodů. Císař Karel představil přetvoření Rakouska na spolkový (federální) stát. Ten  by ale zlikvidoval územní celistvost území historického českého státu ve prospěch německé menšiny. Proto T. G. Masaryk inicioval vydání „Deklarace Nezávislosti“. Deklaraci předal americkému státnímu sekretáři Lansingovi pro Wilsona. Pod dojmem Masarykových argumentů Wilson  odpověděl 19. října 1918 rakouské vládě, že pouhá autonomie nemůže uspokojit snahy národů po dosažení vlastních práv. Nebýt toho by si rakouská administrativa mohla stále vysvětlovat Wilsonových 14 bodů jako souhlas se spolkovým (federativním) uspořádáním. Čili v konečné fázi to byl Masaryk ne Wilson, kdo způsobil, že Wilsonovy body vyzněly pro samostatnost národů Rakousko-Uherska.)

XI.
Rumunsko, Srbsko a Černá Hora nechť jsou vyklizeny; obsazená území vrácena; Srbsku přiznán volný a bezpečný přístup k moři a vzájemné vztahy jednotlivých balkánských států nechť jsou určovány přátelskou dohodou podle historicky vytvořených hranic a národnostní příslušnosti; k tomu třeba připojit mezinárodní záruky politické a hospodářské nezávislosti a územní celistvosti jednotlivých balkánských států.

XII.
Tureckým částem nynější říše otomanské budiž zajištěna bezpečnost a svrchovanost; avšak ostatním národnostem, které žijí nyní pod tureckou vládou, třeba spolehlivě zajistit bezpečnost života a naprosto nerušenou možnost volného a samostatného rozvoje; Dardanely nechť jsou trvale otevřeny jakožto volná cesta pro lodi a obchod všech národů pod záštitou mezinárodních záruk.

XIII.
Je třeba zřídit nezávislý polský stát, který by zahrnoval území obývané nesporně polským obyvatelstvem, zajistit mu volný a bezpečný přístup k moři a zaručit mezinárodní úmluvou jeho politickou a hospodářskou nezávislost i územní celistvost.

(Bod byl výsledkem tvrdého lobingu polských přistěhovalců v USA. Proto byl zdůrazněn i bezpečný přístup k moři.)

XIV.
Je nutno vytvořit všeobecné sdružení národů na základě zvláštních dohod k tomu cíli, aby byly dány vzájemné záruky politické nezávislosti a územní celistvosti jak velkým, tak i malým státům.

(Společnost národů Wilsonovi americký Senát odmítl jako zbytečnou. Neratifikoval smlouvu a USA do ní  nevstoupily. Historie potvrdila, že Společnost národů se stala politickou hříčkou podobně jako je dnes OSN – Organizace spojených národů.)

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)