Přání rodičů, někdy i nevyslovené ale platící - chceme, aby se naše děti měly lépe než my, známe snad všichni. Kam ale směřují Evropu dnes? Mají přece mnozí také děti? Proč podporují systém dusící snahu jedinců postarat se o sebe a předat výsledky své práce potomkům? Rozbíjí se rodinné vztahy a mezilidská pravidla se podivně přetvářejí. Proč nás učí běžet hned s každou hloupostí za státem, který hned směňuje službu za poslušnost? Co budou státy dělat s tupým a bezradným stádem, ve kterém každý hrdý jedinec po probuzení nejprve v mobilu zjistí nové předpisy, vyhlášky a opatření pro tento den, pak předpis snídaně, při které bude seznámen s hlavní myšlenkou dne? Nebo právě to je ten cíl? Tak si představují vůdci nové Evropy svobodný, šťastný a bezstarostný život svých poddaných?
Když se dívám na poslední volební preference, tak to ani u nás lépe dopadnout ani nemůže! Všude samá proevropská levice. Tam co bývala silná pravice dnes z jejího popela, trosek a zbytků živnostníků, party co si říká svobodní, vzniká – naděje. Ti všichni společně křičí, že hlavní je zvednout hodnoty ostatními nepovšimnuté, ÚCTU K PRÁCI, SVOBODÁM, TRADICÍM A ODKAZŮM PŘEDKŮ - odmítnout chorobnou TOUHU BRUSELU I PRAHY VŠECHNO A VŠECHNY OVLÁDAT.
Bez hlubokého zamyšlení všech voličů nad tím, co je pro naši zem, i každého z nás nejdůležitější, zda populární slibování nebo snaha o zachování svobod, demokracie a nezávislosti. Tyto nezbytnosti snad za pár chvil zamyšlení stojí. Je třeba jít k volbám, než nám je zase ukradou. Až budou ti, pro které jsou dnes ztrátou času běžet k volbám mezi prvními a pochvalovat si zrušení plent, pak to teprve bude ztráta času.