Svátek má: Bernard

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Podrobný popis

Jenom málo kdo ví, jakou cestu katolicismu vybral Svatý Otec, papež František ve své funkci a jakému tlaku na ní je vystaven. Proč právě o Františkově cestě?


14. 04. 2019 dostal papež František další ránu. Tentokrát od tzv. ex-poradce prezidenta Trumpa a zkušeného polit-technologa Steven Bennona (1953). Používám označení tzv. ex-poradce, protože nevěřím, že jím již není. A není to ani tak dávno, co napsal zmínku Filip Vávra (9.6.2018) a já v tomto roce podrobněji a po sérii interview v La Stampa, GQ, Corriere della Sera o plánovaném sídle organizace polit-technologa Bennona v quasi opuštěném italském klášteře Trisulti (Lazio). Organizace má klást důraz na důležitost evropských hodnot, a představuje (prý) jen jeden z několika projektů v Evropě. Řídí ji pan Bennon, z diplomaticko – politických důvodů zatím na dálku. A to je možné, protože má dobré a kvalitní zastoupení přímo na místě a jak to bývá, i v Římě.

Zmiňuji se dnes o papeži, Itálii a panu Bennonovi z několika důvodů. Nadcházející výsledky voleb do EP budou zabarveny mimo jiné italským politickým hnutím Liga (Matteo Salvini) a v ne poslední řadě i doporučením Vatikánu. Itálie bude pokračovat v dráždění EK, bude vzdorovat sankcím proti RF a bude pokračovat, pomalu a jistě v rozvoji spolupráce s ČLR na téma Hedvábné stezky. Vatikán a sám papež František budou v představitelné budoucnosti muset odpovědět, nebo dokonce řešit dilema, které před nedávnem formuloval pan Bennon, a které se v české kotlině veřejně nediskutuje: Papež jako administrátor církve je současně i administrátorem politiky, který trvale přenáší všechny hříchy světa na narodnictví a nacionalistická hnutí. To je podle pana Bennona velká chyba. Proč?

Částečnou odpověď nabízí definice z Wikipedie: Narodnictví bylo společenské hnutí v Rusku 60. a 70. let 19. století. Ideově spojovalo prvky agrární demokracie s rolnickým utopickým socialismem.  Ideovými zakladateli narodnictví byli Alexandr Ivanovič Gercen a Nikolaj Gavrilovič Černyševskij. Narodnické ideje byly vnímány jako ohrožení režimu Ruského impéria. Proto řada narodniků byla vystavena brutálním výslechům v Butyrské věznici. Narodnická lyrika opěvovala oběť, život v ruské obščině a jako vzdálený cíl definovala utopický socialismus. Doporučuji článek Narodničestvo, který je možné najít na str. 1046–1047 (Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Sedmnáctý díl, Median - Navarrete. V Praze: J. Otto, 1901. 1078 s. cnb000277218). Další část odpovědí tvoří nápověď pana Bennona celému duchovenstvu, Vatikánu a papeži: Doporučujte správně volit! Jinými slovy: nevolit narodniky a současně myslet na konání Matteo Salvini.

Pan Salvini, který se v USA účastnil předvolební kampaně prezidenta Trumpa, s pravděpodobností hraničící s jistotou překvapí nejpozději po volbách a vstupu do EP všechny, kdo ho nezná, nebo se o něj do dnes nezajímal. Kdo chce vědět více o osobnosti Salvini, může se seznámit s informací na portálu SourceMaterial. Kdo ví více než běžný občan a čtenář o podstatě moci, konání mocných a analýze textu a symbolů, dovolí mi spekulaci založenou na nezveřejněném průběhu a výsledku setkání pánů Bennona a Salvini (mimo jiné i ve Washingtonu) a zveřejněné fotografii (v sociálních sítích) pana Salviniho s tričkem potištěným Benedikt – můj papež. Spekuluji, že rada z USA zní: Tlak na papeže (Františka) se musí jenom zvyšovat. Proč?



Neobyčejná situace, kterou tvoří život ex-papeže Benedikta a konajícího papeže Františka ve stejném prostředí Vatikánu dává spekulaci další odstín. Ten je o to zajímavější, že mlčící ex-papež Benedikt se obrací písemně k veřejnosti s obsahy, které nesouzní s politikou papeže Františka. A tím jsme na cestě k ještě více zajímavému dění. Nebudu o něm spekulovat, ale uvedu příklad.

Názor profesora teologie Massimo Fagioli (Villanova University): Argentinský papež přinesl do Vatikánu novou geopolitickou perspektivu a priority. Co tím chtěl profesor říci? Benedikt viděl budoucnost katolické církve na Západě, František vidí budoucnost katolické církve i na Východě a jinde, než jenom na Západě. Tj. v globálním pojetí. Takové pojetí budoucnosti katolické církve dokazují cesty a návštěvy papeže Františka (Jižní Amerika, Blízký Východ, Asie) a jeho téze o globálním katolicismu. V něm má sociální spravedlnost prioritní význam. Na tom nemění nic ani návštěva papeže v USA. Ta je výjimkou, která spolu s ne navštívením SRN, Francie a Španělska potvrzuje pravidlo a interpretaci výroku profesora.

Rány, které dostává papež na služebních cestách, nehledě na smírnou rétoriku (i co se týče migrantů) přicházejí, jak je vidět ze dvou stran: Z USA, mimo jiné i formou přiznání Jeruzaléma hlavním městem Izraele. A Evropy, kde konec sexuálních a finančních skandálů, restitucí a podobných je v nedohlednu.

V kontextu uvedeného je možné, a dokonce nutné vidět a hodnotit marnou snahu papeže Františka dát život Katolicko – islámské deklaraci z února t.r. Založení diplomatických vztahů mezi Vatikánem a ČLR se odkládá do daleké budoucnosti. Podobně je tomu se vztahem Vatikánu s rozhádanými Pravoslavnými církvemi, tím i s Moskvou.

Zamyšlení mi dovoluje tvrdit, že papež František bude přinucen větší mocí změnit směr cesty a vrátit katolickou církev, dříve nebo později, na cestu směrem na Západ. Globální katolická církev se tak stává nesplněným přáním zástupce Pána Boha na zemi, podobně jako přání globálně orientovaných neoliberálů. V kontextu ukončení dialogu NATO – Moskva, rozšíření konkurenčního prostředí do vesmíru (USA, ČLR, RF a brzo se přidá Indie) a dalšímu dění ve světě, výhledy na mírovou transformaci světa se dostávají za horizont. Dnešní požár (15.4) Notre Dame, představující symbol spojení minulosti i přítomnosti, proto i budoucnosti, nabízí současně se vrátit ke stejnojmennému dílu Victor Hugo (1802 – 1885).  Souhlasu netřeba.

Jan Campbell