Svátek má: Irena

Komentáře

Kdy přijde nový únor s černými a rudými prapory?

Ve školách učíme mládež úctě ke všem možným kulturám, národům a náboženstvím, jen k vlastní kultuře ne.

Vychováváme je v lhostejnosti ke všemu svému a obdivu ke každé cizí hlouposti. Dnes je „in“ nedovzdělaný, posledním modelem mobilu vyzbrojený mladý aktivista, schopný nadchnout se pro všechno, co mu jeho idol předloží, bez pokusu o vlastní názor. Stačí obratně podstrčit staronovou myšlenku a posílit jejich důležitost jako hlasatelů dobra, lásky, pravdy, prostě čehokoliv. Čím větší demonstrace odhodlání, tím větší zájem vrstevníků. Vzbudit pozornost, zájem, emoce, ohromit, případně vyvolat akce, to je důležitou součástí dnešní generace.

Až na ty mobily to není nic nového. Už jejich dědové a pradědové v uniformách pionýrů a svazáků tvořili po vítězném únoru 48 revoluční předvoj nové, na troskách staré poválečné Evropy, budované společnosti. Mládí vržené vpřed dokazovalo na stavbách mládeže, v divadlech, novinách i na filmovém plátně odhodlání spojit se s avantgardou celého světa, hlavně však se SSSR, v boji za lepší zítřky. Boj „ZA“, se ale změnil v boj „S“ s třídním nepřítelem, pak vnitřním nepřítelem, posléze s mandelinkou bramborovou. Současně s bojem „S“ probíhal boj „O“, o zrno, bílé zlato, černé zlato……možná by došlo nakonec i k boji za lepší zítřky, ale tento nápad nám svými tanky rozmluvil náš nedotknutelný vzor. Pro budoucnost však horší než všechny ty boje bylo znemožnění využít nápady a pracovitost jedinců ve svůj prospěch a povýšení pol. uvědomělosti nad odbornost a um. Papežská neomylnost stranických funkcionářů a netolerance jakéhokoli odporu způsobila čím dál větší občanskou pasivitu.


V roce 1989 splnila mládež svou historickou povinnost a vykročila v první řadě zbořit nesvobodný svět. Hned v druhé řadě za ní kráčeli s transparenty o svobodě a demokracii ti, co včera prozřeli a zahodili stranické knížky. A pak se revoluce oděla do sametu.                                                                     

Soudruh Štěpán měl pravdu, když dělníkům tvrdil, že nikde na světě děti nerozhodují o tom, kdo bude vládnout. Ale neřekl, že děti jsou u toho vždy. O tom, kdo bude vládnout, rozhodují ti, co je do prvních řad posílají. Někde dají patnáctiletým do ruky samopal, někde volební lístky. V obou případech jsou spolehlivými a nebezpečnými vojáky. Proč některé naše politické strany zvažují možnost dát dětem takovou zbraň, když dospělým chtějí vzít i vzduchovky? JE ÚNOR. Chtějí zase slyšet INTERNACIONÁLU pod rozvinutými černými a rudými prapory?   

Karel Petřík