Svátek má: Daniel

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Čím je Rusko opravdu nebezpečné

Životní zkušenost mě přesvědčila, že osud člověka se může změnit pouze tehdy a jenom v tom případě, když je člověk hospodářem sám sobě.


Aby mohl být hospodářem, musí být schopný a ochotný vzít odpovědnost za sebe, své mysle, mluvení a konání. Pouze tehdy totiž člověk – hospodář může pochopit, že vnější svět je odrazem vnitřního světa. Pochopení tohoto principu umožňuje po té (po)rozumět obsahu citátu z Bible a pracovat s ním: Žijeme v harmonickém, spravedlivém a čistém světě, ve kterém každému je dáno po jeho mysli.

Jeví se mi, že s myslemi a myšlením většiny našich zástupců a vůdců mnohé není v pořádku. Ráno srovnává GŘ MMF (IMF) Christine Lagardeová současnou situaci ve světě s předválečnou, v poledne prezident Macron  sní nahlas o evropské armádě na ochranu proti Rusku, Číně a v zájmu snižování závislosti EU na USA, aby se v předvečer oslav stého výročí konce první světové války po přečtení twitteru prezidenta Trumpa s ním domluvil na nedorozumění a větší evropské obraně. Ale ne evropské armádě. Paralelně k tomu nabízejí novináři staré novinky jako nové, abychom si večer mohli vše uslyšené a přečtené potvrdit dobře načasovanou zprávou o zatčení rakouského důstojníka v důchodu, údajného ruského špiona, prozrazeného jeho chlebodárcům cizím státem. Nebo citátem z debaty (8.11) na CEVRO Institutu v Praze pod názvem NATO ve 21. století a česká armáda.

Z úhlu pohledu Ruska jsme součástí NATO a to je vnímáno jako bezpečnostní hrozba. Tak proč bychom měli mít pocit, že je Rusko naším přítelem. Musíme si být plně vědomi bezpečnostních hrozeb, kterým čelíme. Nejen NATO, ale i české ozbrojené složky musejí mít schopnosti čelit nevojenským hrozbám, jako je propaganda, informační válka, kybernetické útoky a hybridní útoky, uvedl v debatě generál Pavel, předseda vojenského výboru NATO v letech 2015 až 2018. Kdyby to řekl četař, nedivil bych se a nerozhodl se napsat příspěvek na téma Rusko.

V příspěvku se nebudu věnovat hodnocení myšlenek a myšlení osobností, včetně generála, ani hodnocení představitelných situací, které by mohly vzniknout v případě realizace přání, nebo obav našich elit. Předpokládám, že výsostným zájmem státu je jeho bezpečnost. V takovém případě však přítomnost USA v Evropě a omezení aktivit, které by zapříčinily jejich odchod, způsobují v současné době zvýšení rizika pro Evropu. Proč? Nenahraditelná ztráta času, neopakovatelnost příležitostí a rychle se rodící nový světový řád, nečekají na zpomalené reakce na změny nepřipravené EU a české kotliny. Výsledkem uvedeného a hry USA na odcházení z role impéria je proto příprava obětního beránka. Nelze vyloučit, že jedním z kandidátů na obětního beránka je v neveřejných jednáních otců nového světového řádu, o kterých se nebudu vědomě rozepisovat, diskutována i EU.

Dnes se zmíním pouze o dvou aspektech komplexního rizika, týkajícího se EU a Evropy: 1) Výpověď Smlouvy o odstranění střel středního a krátkého doletu (INF z roku 1987). Výpověď bude destabilizovat mezinárodní vztahy budované od doby Vestfálského míru, uzavřeného 24. října 1648, a ukončujícího třicetiletou a Osmdesátiletou válku. 2) Transformace západního geopolitického systému do komplexního geograficky politicko - hospodářského systému, tvořeného Indo – Pacifikem, Eurasií a Arktidou. Tento systém obsahuje již na současném vývojovém stupni kontradikce a vrozený konfliktní potenciál, na jehož řízení a řešení nemají současná EU a NATO zdroje, rozum a čas. Proto je na místě se zeptat: Co nás čeká, co nás nemine po 100 letech od ukončení první světové války a nesplnění funkce hlavního cíle Versailleské mírové smlouvy:  Ustanovení vzniku Společnosti národů, sloužící jako arbitrážní soudce mezi národy a předejít tak vzniku válek. Všichni lidé s pamětí vědí, jak dlouho to trvalo, než došlo k druhé světové válce.

Proto je nezbytné posuzovat následky výpovědi INF z roku 1987 v historickém kontext mírových smluv u a současném kontextu ruského automatického obranného - odvetného systému jadernými zbraněmi Perimetr, na Západě zvaném Dead Hand neboli Mrtvá ruka. Není pochyb, že Ruská federace již modernizuje systém Perimetr, mimo jiné proto, že výpověď INF byla od samého začátku představitelná. Proč? Protože lineární vývoj technologií neodpovídá adaptačním schopnostem člověka, a neschopnost tzv. úspěšného člověka transformovat získanou moc do štěstí a spokojenosti, abych jmenoval tři příčiny z mnoha, nemohou být ignorovány žádným profesionálním analytikem rizik.


Následky výpovědi INF v kontextu geografického rozšiřování NATO obsahují mimo jiné možnost rozmístění balistických raket středního doletu ve všech členských státech NATO. Případná ujišťování ze strany USA, že tomu nebude, nelze brát vážně. Tvrzení podporuje mimo jiné snaha USA svobodně přemisťovat vojska a materiál v EU a NATO státech podle Schengenského principu. Ten dovoluje USA jako veliteli NATO nezávisle od přání nebo obav členských států aliance plánovat a realizovat útok na ruské raketové základny rozmístěné v evropské části RF podle pravidla: Útočící má vždy výhodu. Této výhody se doposud RF vzdává. To indikují, současná vojenská doktrína, reakce na provokace a veřejnosti jevící se neochota RF vstoupit do otevřeného konfliktu s NATO, potažmo s USA.

Předpokládám, že RF již vyrábí, nebo bude ve velmi krátké době vyrábět balistické rakety středního doletu, hyper-zvukové zbraně a podobné, s cílem kompenzovat současnou výhodu NATO a neměnit svoji veřejně známou vojenskou strategii. To však neznamená, že změna obranné strategie na preventivní nebo útočnou nemůže přijít, jako překvapení pro nevědoucí. Prohlášení člena RAV a vedoucího Centra mezinárodní bezpečnosti Alexeje Arbatova o tom, že objevení se amerických křídlových raket středního doletu v Evropě přemění ruský systém obrany v prach, a nedávné prohlášení Free Beacona v The Washington Post na téma schopnosti USA ve velmi krátké době vyrábět pozemní rakety středního doletu, na které RF nemá a nebude mít krátkodobě odpověď, mluví jasně a za sebe.

Problém Západu, včetně EU, NATO a ČR není ale ve zbraních. USA je s ochotou a bičem nebo koltem v ruce dodají, Evropa je zaplatí, ale o jejich použití budou USA rozhodovat sami. Problém není v uvedeném a ani v tom, že dnes mnozí na Západě přivykli věřit, že RF je hrozbou světu. Hlavním problémem je existence RF a vědomě manipulované zmiňování se o RF, které odvlékají západní společnost od opravdových problémů a nebezpečí, která hrozí Evropě.

Potenciál, který představuje Rusko, vědí západní komunikační profesionální manipulátoři transformovat do zhoubné nenávisti. V tomto smyslu je Rusko opravdu nebezpečné. Nebezpečné nejenom pro Evropu, ale také pro USA. Tam nedávno hledali bomby u ex-prezidenta Obamy a George Sorose. V EU hledají teroristy mezi migranty a v ČR kontrolují, a někdy i zapisují přílety a odlety občanů EU v pokročilém seniorském věku do komputeru. Výsledek? Žádné bomby, žádní teroristé v nebezpečném množství, ale pomatení a mlžení. Prakticky vše je panika, sebeklam, možná i proto, že se nečte Karel Čapek, málokdo umí popsat schopnosti dvorního sluhy a nikdo nemá odpověď na otázku, proč 56 letý Američan, žijící na slunečné Floridě a v čistém vzduchu riskuje výrobou bomby 58 let za mřížemi a v klimatizované tělocvičně. Částečnou odpověď nabízí FBI a další bezpečnostní služby USA. Ty při všech svých schopnostech, možnostech a technologiích nenašly Rusa, podezřívaného od samotného začátku. Nejedná se o první, ani poslední případ. Proto se stalo téměř přirozeným, že za vším nepříjemným a nevysvětlitelným z důvodů politické korektnosti na Západě je dnes Rus a Rusko jako ďábel, zítra ČLR. Jinými slovy: Impérium a osa zla představují bezpečnostní riziko pro vyspělé a mírumilovné EU a NATO.

Na tomto místě se nabízí nutnost si připomenout, že praktikovaná metoda představuje vnitřní nebezpečí. Proč? Metoda plně odpovídá pohodlnosti a neochotě Západu přiznávat chyby, a skutečnost, že metoda není a nemůže být efektivní. Metoda používaná pro udržení rusofobie, dnes již také sinofobie, odzbrojuje veřejnost, usmrcuje výhonky kritického myšlení a vyzývá k lenosti, především (ne) myšlení. Jestliže je viník znám od samotného začátku, není potřeba vyšetřovat, nedívat se a nepozorovat změny kolem sebe, neočekávat překvapení nebo úder z jiné strany. Člověk ztrácející schopnost myslet se tak stává lehce manipulovatelným a na psychologické a faktologické úrovni neschopným identifikovat příčinu a řešit problémy tvorbou alternativních řešení. O schopnosti identifikovat příčinu příčin, nemluvě.

Vnitřní nebezpečí zákonitě doplňuje nebezpečí vnější. Přitom je zcela jedno, jestli se jedná o čin teroristy migranta, domorodce, pomateného narcisty, LGBT, milence či milenky, nebo dítěte či státu. Výsledkem je vždy všude přítomné šílenství a pomatenost většiny členů společnosti. Výsledek podporuje růst nebezpečí a trestuhodnou hloupost a konání našich vůdců. Analogie platí bohužel i pro Rusko. Tam se menšina snaží ve spolupráci s vlastizrádci (v rouchu liberálně demokratických andělů) přesvědčit většinu (žijící skromně v nejistotě a ve stínu několika stovek bohatých chamtivých egoistů) o nezbytnosti slití svých zájmů se zájmy Západu. Proto seriální hra na Rusko – viníka ze všeho špatného a zlého na světě představuje to, čím je Rusko opravdu nebezpečné, nejenom pro Evropu. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell