Vedle již dále nesnesitelného, arogantního, nepředvídatelného a vůbec jinak všelijak nepřijatelného vůdce, se náhle, než se večer s večerem sešel, objevuje neposkvrněný, schopný, a dokonce „gentlemanský“ (T. Chalupa) muž, který jakoby nechtěl mít nic se svým předchůdcem společného. Marně: zcela ve stylu svého předchůdce napadne u voličů velmi populární vládu J. Fischera (opravdu znamenitý krok k získání ztracené důvěry voličů!) a prokáže, že je ochoten po svém předchůdci opakovat všechny předchozí očividné nesmysly, jako že ve vládě J. Fischera prý má, po odchodu ministra Dusíka, převahu nikoliv jenom ČSSD, ale dokonce samotný Paroubek. To vše jistě ke zklamání otce zakladatele, který Topčasovi popřál hodně zdaru v nové funkci, ale před vyhrožováním odchodem z vlády velmi varoval.

A slyším-li nejbližšího spolupracovníka Topčase, Íčka, soudně uznaného spolupracovníka české mafie tvrdit, že Fischer neplní „dohody“, zdá se, že i nadále, pod vedením Topčase bude i nadále další mantrou ODS tvrzení, že všichni kolem nedodržují „dohody“, a tím se podstatně od ODS odlišují. Budeme se dozvídat, že je tím znám především Paroubek a co na tom, že nikdy nikdo žádnou dohodu, která by měla být porušena, nenašel, nevyslovil, neprokázal a nepopsal. Stačí, po goebbelsovsku, stále opakovat totéž v naději, že se stále opakované změní v pravdu.

I nadále budeme, jako každý volební rok, slyšet od Topčase, že od ČSSD hrozí návrat, ne-li před Únor 1948, tak jistě „do předlistopadových poměrů“. Je to až neuvěřitelné: před každými volbami, už plných 15 let pořád totéž. Neuvěřitelné je nejen to, že to někdo může považovat (ve státě, který je členem EU a NATO) za možné, ale i to, že někdo považuje za užitečné a moudré takovýto nesmysl voličům předložit. Velmi se tím totiž nabourává některými komentátory tak často zdůrazňované tvrzení, že voliči ODS jsou vzdělaní, přemýšliví. Ti, kteří se existence takového nebezpečí obávají a veřejně se se svými obavami v tisku svěřují, k takovým rozhodně nepatří. Právě naopak !

Mimochodem: známý antikomunistický aktivista Šinágl po té, co mu soudce zamítl žalobu na ochranu osobnosti prohlásil: „Kdybych měl tu moc, nechal bych takového soude zavřít!“ Koho se pak máme bát víc?

Nepostačí-li hrozba komunisty, máme modernějšího strašáka: Řecko! Od Topčase se jistě i nadále budeme dovídat, že pokud se v případě volebního vítězství ČSSD náhodou neocitneme v předlistopadových poměrech, pak nám jistojistě hrozí státní bankrot. Kupodivu cestu ODS z této chmurné budoucnosti ukazují ekonomové sdružení v tzv. ESO (ekonomická skupina odborníků), o nichž je však naneštěstí notoricky známo, že dlouhodobě v minulosti, ale i dnes, zastávali a zastávají právě ty názory, které USA a Evropu do krize dostaly a jejichž realizace se Evropa i USA snaží, regulací finančních a dalších trhů, zbavit.

Tím ovšem nemá být řečeno, že Topčas nevyhraje volby a nebude budoucí českým premiérem. Již dnes jej údajně za vhodného předsedu vlády považuje nadpoloviční většina občanů, alespoň podle MfDnes. Spíše, než ocenění zásluh a schopností, to připomíná volbu kdysi senátora Fischera „nejužitečnějším politikem“ ještě dříve, než se tento majitel krachující cestovní kanceláře vůbec politikem stal a než vyslovil jediné „politické“ slovo, ale budiž. Politické kruhy jsou již připraveny: prodloužená ruka lobbisty Janouška R. John („pro přemýšlivého voliče by mělo být jasným varováním před podporou této strany už jen to, že John léta považoval za normální hrát si na investigativního novináře a zároveň sedět v představenstvu soukromé firmy, která za své služby inkasovala desítky milionů od státu….Jak by se John a jeho strana chovali, kdyby se dostali k moci?“, J. Plesl, Lidové noviny 27.3. 2010) už vyjádřil potěšení z možnosti vytvoření vlády „důvěryhodné pravice“ a prodloužená ruka dalších lobbistů R. Hávy a M. Kuzmiaka (Top 09) se na spolupráci otevřeně těší. Snad se koncem května najde méně dnešních hlupáků (a později na celou politiku nadávajících lidí), než zatím průzkumy veřejného mínění ukazují…

Není a nebude to však samozřejmé. Nedokážeme-li rozpoznat skutečné zájmy a potřeby obyčejných, prostých lidí (Masarykův termín, který mnozí tak nenávidí), nedokážeme-li eliminovat jejich strach, se kterým dnes Topčasové pracují, nebudeme se pak moci divit vůbec ničemu….

Stanislav Křeček